Polsko vzdoruje migračnímu paktu EU

Migrační a azylový pakt EU se začal uplatňovat 12. června 2026 a hned první den ukázal základní dohodu, na níž stojí. Brusel má nově závazný systém solidarity, část této solidarity však mohou vlády převést na peníze, odpočty, praktickou pomoc nebo domácí politické gesto odporu.

Polsko oznámilo, že nepřijme žádné přemístěné migranty a neuhradí ani související náklady. Litva zvolila jinou cestu: souhlasila, že z Kypru převezme 58 lidí a zbytek pokryje částkou 1,14 milionu EUR. Jeden mechanismus tak ve stejný okamžik vyvolal spolupráci, obcházení i otevřený vzdor.

Únikové cesty jsou legální

Pakt zavádí každoroční solidární fond: roční balík přemístění, peněz a operační pomoci, o který se mají členské státy dělit. Podle nařízení 2024/1351 Evropská komise posoudí migrační tlak, Rada EU stanoví objem solidarity a národní podíly se odvíjejí od HDP a počtu obyvatel.

Právní minimum činí 30 000 přemístění a 600 milionů EUR ročně. Už první cyklus se však před spuštěním rozmělnil: Euronews zjistil, že sliby ohledně přemístění i finanční závazky byly nižší než základní hranice daná právem.

Podstatná je nabídka možností. Státy mohou přijmout lidi, zaplatit peníze, poslat personál a vybavení nebo využít takzvané započtení. To znamená, že převezmou odpovědnost za azylové případy, které už mají na svém území, místo aby přijímaly lidi odjinud. Komise tuto pružnost popisuje jako způsob, jak solidaritu udělat proveditelnou. Human Rights Watch varuje, že pokud státy odmítnou přemísťování, může se započtení stát výchozí variantou.

Právě taková konstrukce paktu pomohla k dohodě. Zároveň ztěžuje čtení toho, kdo pravidla skutečně plní. Vláda může zůstat uvnitř systému a současně doma tvrdit, že relokace odmítla.

Tuto nejasnost nyní testuje Polsko. Varšava říká, že se zaměří na ochranu hranic, návraty a boj proti instrumentalizované migraci, nikoli na přijímání migrantů z jiných států EU nebo placení souvisejících nákladů (polské ministerstvo vnitra, Onet). Polská média tento postoj spojila s pravidly EU, která zemím pod migračním tlakem umožňují dočasné odpočty, včetně rozhodnutí Komise a Rady. Důležitá je hranice tohoto režimu: jde o úlevu pro konkrétní cyklus, ne o trvalou výjimku z práva EU.

Neuhrazené příspěvky může Brusel vymáhat a na vlády, které ignorují závazné povinnosti, může podat žalobu. Nemůže ale prostým správním příkazem posadit lidi do letadel a vynutit přemístění, jak praktický limit popsal Reuters ve zprávě převzaté deníkem The Star.

Tlak se jen přesouvá jinam

Dohoda mezi Kyprem a Litvou ukazuje, že systém dokáže přesouvat lidi přes hranice. Nedokazuje však, že státům na vnější hranici přinese úlevu v rozsahu, který změní každodenní tlak.

Mezeru ukazuje Řecko. Atény schválily prováděcí zákon 9. června 2026, tedy krátce před začátkem uplatňování paktu. Vláda změnu představuje jako rychlejší řízení, tvrdší návraty a pevnější kontrolu hranic.

Složitější otázka zní, kde budou lidé čekat, zatímco tato rychlejší řízení poběží. News247 popsal varování, že hraniční řízení a fikce „nevstupu“ mohou vytvářet zadržovací zóny a právní šedé prostory v zařízeních daleko od skutečné hranice. Pokud solidarita dorazí hlavně jako peníze nebo malé přesuny, Řecko dál ponese první kontakt, prověřování, zajištění i odvolání.

Německo ukazuje problém důvěry z opačné strany. Berlín pakt podporuje, ministr vnitra Alexander Dobrindt však zatím zachovává hraniční kontroly. Deutschlandfunk uvedl, že jejich omezení bude záviset na tom, zda nový systém sníží druhotný pohyb migrantů. Podle Tagesschau mají nynější německé kontroly trvat do 15. září 2026.

Francie přidává jiné varování. Pakt se začal uplatňovat ve chvíli, kdy francouzské právo ještě není plně sladěné, a vláda proto ve spěchu používá dekrety a vyhlášky, aby změnila pravidla pro odvolání, doručování a určené místo pobytu. Le Monde výsledek popsal jako právní nejistotu a Village de la Justice zmapoval citlivé změny práv, které se zaváděly narychlo.

Skutečné měřítko paktu nebudou prohlášení z prvního dne. Budou jím dokončená přemístění, reálné platby, využívání započtení, délka řízení, přístup k odvolání a tlak v Řecku, na Kypru, v Itálii, na Maltě a ve Španělsku. Další hodnoticí cyklus ukáže, jak pružné jsou odpočty pro Polsko. Německé hraniční kontroly ukážou, zda se do systému vrací důvěra.

Evropa vytvořila systém solidarity s právní silou. Současně mu dala tolik pružnosti, že vlády mohou odmítnutí vydávat za jednu z forem plnění pravidel.