Devět zemí žádá úlevu na hranicích

Když EU spouštěla svůj digitální hraniční systém, čekalo se, že s technologií budou nejvíce zápasit novější členové Schengenu. Po devíti měsících se role obrátily. Chorvatsko, které se k schengenskému prostoru bez kontrol na vnitřních hranicích připojilo teprve v roce 2023, tvrdí, že systém vstupu a výstupu EES na jeho hranicích funguje bez větších potíží. O mimořádnou úlevu teď Brusel žádají Belgie, Francie, Německo, Řecko, Itálie, Malta, Nizozemsko a Portugalsko, k nimž se přidalo Švýcarsko (Euronews, Travel Tomorrow).

EES nahradil razítka v pasech elektronickým záznamem o každém cestujícím ze zemí mimo EU, který vstupuje do schengenského prostoru nebo jej opouští. Při první registraci pohraničníci pořizují fotografii obličeje a otisky prstů (nařízení o EES). Systém začal fungovat v říjnu 2025. Pravidla stanovila unijní legislativa, společnou databázi vybudovala a provozuje agentura EU pro rozsáhlé informační systémy eu-LISA, samotné kontroly ale na letištích, v přístavech a na pozemních přechodech provádějí národní pohraniční orgány. Právě toto rozdělení odpovědnosti vysvětluje většinu následných problémů.

Pět hodin u kontroly

První biometrická registrace podle francouzských provozních odhadů trvá zhruba 60 až 90 sekund na cestujícího (Le Monde). V letní špičce se z takové minuty rychle stává fronta přes celý terminál. Francouzská letiště hlásila čekání až pět hodin a zmeškané návazné lety (Ouest-France). Na berlínském letišti Brandenburg čekali cestující ze zemí mimo EU podle šéfky letiště Aletty von Massenbachové až dvě hodiny (Berliner Zeitung). Stejný tlak zažívají řecká ostrovní letiště, přes která v létě proudí velké množství britských turistů (The Guardian).

U schengenských hraničních bodů přitom neexistují ucelená veřejná data o čekacích dobách, výpadcích kiosků ani chybovosti při registraci. Bez nich stojí jak uklidňující řeč o „dětských nemocech“, tak tvrzení o plošném selhání systému spíše na jednotlivých příkladech než na ověřitelném obrazu.

Co devět zemí žádá

Devět zemí nežádá zrušení EES. Jejich požadavek je užší: prodloužit přechodné období, které Komise povolila při spuštění systému a které umožňuje pohraničníkům při extrémním přetížení dočasně vynechat biometrický sběr, zatímco vstupy a výstupy se dál zapisují elektronicky. Toto období končí 6. září (Connexion).

Evropská komise odmítla plošné pozastavení systému s argumentem, že zpoždění ukazují hlavně nedostatek národních kapacit, nikoli chybu ve společné databázi (CNN Greece). Chorvatský ministr vnitra Davor Božinović tento výklad podpořil, když uvedl, že jeho země se připravila řádně a větší problémy nevidí. Pro stát, který byl roky pod schengenským dohledem starších členů pochybujících o jeho schopnosti hlídat hranici, je to vzkaz s poměrně jasnou adresou: systém funguje tam, kde vlády udělaly domácí úkol.

Nejostřejší kritika míří opačným směrem. Šéf Fraport Greece Alexander Zinell označil EES za systémově vadný a tvrdí, že potřebuje úplné přepracování, včetně registrace před cestou místo zpracování až u přepážky (The Guardian, Newsbeast). Řecká letiště zároveň narážejí na nedostatek vyškolených pohraničníků, tedy na národní problém, který EES nezpůsobil, ale výrazně ho zviditelnil (Dnews).

Co rozhodne září

Termín 6. září nutí Komisi k rozhodnutí. Pokud přechodné období neprodlouží, bude muset každý vnější schengenský přechod zvládnout plnou biometrickou registraci i v provozní špičce. Pokud ho prodlouží, stane se biometrický sběr při tlaku front fakticky volitelný. Tím by oslabila hlavní záruka, kvůli níž EES vznikl: ověřený záznam o vstupu a výstupu každého cestujícího ze zemí mimo EU. Potíže už pravděpodobně posunuly do roku 2027 také ETIAS, samostatný systém předcestovní autorizace, ačkoli oficiální harmonogram EU stále uvádí konec roku 2026 (travel-europe.europa.eu, Euronews).

Právní důvod pro EES je silný a bezpečnostní logika srozumitelná. Volný pohyb uvnitř Schengenu politicky obstojí jen tehdy, pokud vnější hranice funguje předvídatelně a stejně pro všechny. EU ale napsala jedno společné pravidlo a jeho provedení nechala na devětadvaceti různých soustavách letišť, přístavů a hraničních přechodů. Tatáž regulace tak vytváří hladké kontroly v Záhřebu a pětihodinové fronty v Paříži. Právě na tento rozdíl v kapacitě teď musí Komise odpovědět.