Devět států odmítá zrušit kontroly

Evropská komise 2. června vyzvala devět vlád, aby ve schengenském prostoru začaly rušit kontroly na vnitřních hranicích. Schengen je zóna volného pohybu bez pasových kontrol, která zahrnuje 29 evropských zemí a zhruba 450 milionů lidí. Německo, Francie, Rakousko, Itálie, Nizozemsko, Dánsko, Norsko, Slovinsko a Švédsko přitom udržují kontroly, které měly být dočasné. Některé trvají déle než deset let.

Komise má právní nástroj, jak si vynutit dodržování pravidel. Článek 258 Smlouvy o fungování EU jí umožňuje žalovat členské státy, pokud porušují unijní právo. U hraničních kontrol ho ale nikdy nepoužila. Místo toho vydala nezávazná stanoviska (Evropská komise, Mirage News) a doporučila „postupné ukončování“.

Dočasné kontroly, trvalá stanoviště

Francie své „dočasné“ kontroly od teroristických útoků z listopadu 2015 obnovila čtyřiadvacetkrát. Rakousko kontroluje hranice s Maďarskem a Slovinskem nepřetržitě od roku 2015. Německo v září 2024 rozšířilo dlouhodobé kontroly na hranici s Rakouskem na všech devět pozemních hranic.

Článek 25 Schengenského hraničního kodexu dovoluje dočasné kontroly nejvýše na šest měsíců pro jednu hrozbu. Soudní dvůr EU v dubnu 2022 rozhodl, že tento limit je závazný. Vlády ho obcházejí tím, že každé prodloužení označí za reakci na „novou“ hrozbu: jednou migraci, podruhé terorismus, poté ruské sabotáže. Francouzská Státní rada, nejvyšší správní soud v zemi, tento postup v březnu 2025 posvětila, když obnovení z října 2024 posoudila jako nové zavedení kontrol. Tím se lhůta začala počítat znovu.

Reforma Schengenského kodexu z roku 2024 měla pravidla zpřísnit. Ve výsledku je uvolnila: maximální délku kontrol prodloužila ze dvou na tři roky a přidala nové důvody, kterými je lze zdůvodnit. Reforma tak znovu legalizovala praxi, kterou soudy začínaly považovat za nezákonnou.

Devět hlavních měst, jedna odpověď

Německý ministr vnitra Alexander Dobrindt doporučení rovnou odmítl a oznámil další šestiměsíční prodloužení. Italská Liga prohlásila, že „o tom, koho kontrolujeme na svých hranicích, rozhodujeme my, ne Brusel“. Šéf rakouské FPÖ Herbert Kickl, který svou politiku postavil na hesle „Pevnost Rakousko“, neukázal žádnou ochotu ustoupit.

Částečnou výjimkou je Nizozemsko. To plánuje do podzimu 2026 nahradit pevná kontrolní stanoviště mobilními hlídkami, tedy přejít k policejní práci založené na vyhodnocování rizik. Takový model Komise považuje za přijatelný.

Politické divadlo za 70 miliard eur

Náklady jsou ekonomické, výnos politický. Vnitřní hranice Schengenu denně překračuje 3,5 milionu lidí. Z toho 1,9 milionu tvoří pravidelní přeshraniční dojíždějící. Starosta Nijmegenu Hubert Bruls říká, že kontroly „poškozují vztahy mezi oběma zeměmi“ a dojíždějící každý den stojí čas i peníze. Studie Centre for Economic Policy Research odhaduje, že kontroly snižují obchod EU se zbožím a službami o 1,3 %, což odpovídá ztrátě ročního objemu 70 mld. EUR.

Výzkumník migrace Gerald Knaus označuje německé kontroly za „symbolickou politiku, kterou dříve požadovala jen AfD“. Ve Francii ministr spravedlnosti Gérald Darmanin navrhl tříleté moratorium na imigraci, což se široce chápe jako příprava pozice před prezidentskými volbami v roce 2027. Vlády drží kontroly, které zpochybňují soudy i ekonomové, protože jejich zrušení má politickou cenu.

Německý soud v Koblenzi v květnu 2026 rozhodl, že kontroly na hranici s Lucemburskem porušují Schengenský kodex. Německo se odvolalo a kontroly stejně prodloužilo. JEF Luxembourg, lucemburská pobočka Mladých evropských federalistů, vyzvala lucemburskou vládu, aby Německo zažalovala u Soudního dvora EU podle článku 259. Tento zřídka používaný mechanismus umožňuje jednomu členskému státu žalovat jiný. Žádná vláda k němu zatím nesáhla. Komise své donucovací pravomoci nepoužívá. Národní soudy vydávají rozsudky, které další šestiměsíční prodloužení prakticky obejde. Schengen, navržený jako závazný právní rámec, dnes funguje spíše jako dobrovolná dohoda tam, kde to dovolují domácí volební pobídky.