Evropě chybí výroba PAC-3

Jeden interceptor PAC-3 MSE, tedy střela systému Patriot určená k ničení přilétajících balistických cílů přímým zásahem, se podle Army Recognition vyrábí zhruba 34 až 36 měsíců. V Evropě dnes takovou střelu nevyrábí žádná továrna. Na této průmyslové skutečnosti se nic nezměnilo ani 28. července, kdy Volodymyr Zelenskyj po odchodu z Bílého domu označil rozhovor s Donaldem Trumpem o výrobních licencích pro Patrioty za „dobrou schůzku“ (Handelsblatt, Le Parisien).

Ve veřejném záznamu po schůzce je vidět politická ochota, nikoli průmyslový závazek. Neexistuje veřejný doklad o podepsané výrobní licenci, určené továrně ani dohodnutém ročním objemu výroby. Výrobu PAC-3 MSE kontrolují Lockheed Martin a RTX, tedy Raytheon. Americká vývozní pravidla ITAR, plným názvem International Traffic in Arms Regulations, vyžadují formální souhlas Washingtonu dříve, než se výrobní know-how dostane za hranice Spojených států (eCFR ITAR §124.1). V praxi to znamená dohodu o technické pomoci mezi dodavateli a zahraniční vládou, kterou posuzuje a schvaluje ministerstvo zahraničí USA. Bílý dům může tento proces spustit. Nemůže ho obejít.

Opravny, ne výrobní linky

Evropa se kolem tohoto systému snaží budovat vlastní kapacity, zatím ale nejde o výrobu PAC-3. Nejkonkrétnější německý krok se týká interceptorů PAC-2 GEM-T, tedy schopné, ale nižší kategorie střel, které na rozdíl od PAC-3 neničí balistické cíle přímým zásahem. Společný podnik Raytheonu a MBDA ve Schrobenhausenu očekává první dodávky od roku 2027 (UNN). Lockheed Martin zvlášť popsal memorandum o záměru s Německem, Nizozemskem, Polskem a Švédskem, které má prověřit možnost evropského zařízení pro údržbu PAC-3 (Lockheed Martin). Údržba znamená opravit, znovu certifikovat a vrátit existující střely do služby. Udržuje zásoby použitelné. Nezvětšuje je.

Nejčitelnější cestu mimo americky kontrolované dodavatelské řetězce Patriotů nabízí Francie. Paříž se zavázala půjčit Ukrajině dva systémy SAMP/T, tedy francouzsko-italskou platformu těžké protivzdušné obrany, a povolila licenční výrobu střel Aster 30 na Ukrajině (ukrajinské prezidentství). SAMP/T ale nemůže jednoduše nahradit interceptory Patriot, které Ukrajina dnes spotřebovává. Taková náhrada je otázkou let a oba systémy nesdílejí díly, software ani radarovou architekturu.

Ukrajinský účet za interceptory sahá k hranici NATO

Závislost na americké výrobě už zasahuje i do vlastní obrany NATO. Nizozemsko darovalo Ukrajině pět odpalovacích zařízení Patriot, jeden radar a interceptory, a následně si u amerického výrobce objednalo náhradní palebnou jednotku, aby zacelilo mezeru ve svém vlastním krytí (nizozemské ministerstvo obrany, Army Recognition). Každý takový dar ukrajuje z omezeného fondu, který současně chrání východní křídlo Aliance. Doplňování závisí na téže omezené americké výrobní lince a na jejím tempu.

Rumunsko provozuje systémy Patriot amerického původu u Černého moře, tedy v prostoru, kde rumunské F-16 sestřelily ruské drony, které pronikly do vzdušného prostoru NATO (DSCA, Digi24). Ukrajinská spotřeba interceptorů se tak stala i otázkou správy alianční hranice. Střely, které brání Kyjev, a střely, které kryjí Konstancu, pocházejí ze stejných amerických továren.

Vzdálenost mezi schůzkou a kontraktem

Polsko minulý týden navrhlo společnou výrobu Patriotů se Spojenými státy a Ukrajinou. Rozhovory v Bílém domě tuto debatu posunuly dál. Každý návrh ale naráží na stejný postup: licence podle ITAR, dohody o rozdělení práce mezi dodavateli, prověrku výrobního místa, certifikaci nástrojů a rozjezd výroby, který se měří v letech, ne v měsících.

Lockheed a RTX potvrdily první rozhovory o výrobě v Evropě, samy je ale popsaly jako průzkumné (Breaking Defense, Defence Industry Europe). Dokud někdo nezveřejní podepsaný kontrakt, zůstává obraz stejný: Evropa může financovat nákupy Patriotů, hostit opravárenská zařízení a objednávat náhrady z amerických továren. Interceptor, který potřebuje nejvíc, zatím sama vyrobit neumí.