Nokia vstupuje do vojenského 5G

Finská zpráva tvrdí, že technologie 5G od Nokie už řídí ukrajinské vojenské drony hluboko za ruskými liniemi. Toto konkrétní tvrzení zatím nepotvrdil žádný veřejný zdroj: ani Nokia, ani NATO, ani Pentagon. Směr, na který zpráva ukazuje, je ale doložený v několika zemích a postupuje rychleji, než jej evropské instituce dokážou regulovat. Civilní telekomunikační sítě se mění ve vojenskou infrastrukturu a zatím není jasné, kdo jim velí, kdo je může vypnout, kdo povoluje jejich vývoz a kdo za ně nese odpovědnost.

Od základnových stanic k řetězci velení

Nokia už vojenské sítě pro bojiště západním armádám nabízí otevřeně (Yahoo Finance). Ve spolupráci s Lockheed Martinem cílí na americkou armádu a spojence s nabídkou 5G postavenou podle otevřených architektonických standardů Pentagonu (Data Center Dynamics). Americké ministerstvo obrany přitom považuje 5G za prioritu modernizace velení, logistiky a rozptýlených operací už od své strategie z roku 2020.

NATO tuto představu testuje přímo v terénu. Španělsko na cvičišti Lešť na Slovensku zavádí první taktickou síť 5G Aliance v rámci Pilot Project 5. Síť má v reálném operačním prostředí propojit drony, senzory, roboty a systémy proti dronům (Data Center Dynamics). Vlastní varianty budují také Německo, Francie a Nizozemsko: Deutsche Telekom propojuje stožáry mobilních sítí s obranou proti dronům (finanzen.net), Francie vyvíjí zbraně proti levným útočným dronům (Le Monde) a Nizozemsko chce, aby do pěti let více než polovinu vojenských úkolů plnily bezosádkové systémy (Tweakers).

V západní Evropě se tak civilní konektivita potichu stává součástí obranné infrastruktury.

Tam, kde drony už překračují hranice

Polsko a Rumunsko čtou stejnou technologickou změnu méně jako průmyslovou příležitost a více jako otázku přežití. Polský ministr obrany veřejně spojil možné předání stíhaček MiG-29 Ukrajině s přístupem k ukrajinskému know-how v oblasti dronů. Zkušenost z bojiště se tím mění ve vyjednávací kapitál (Wiadomości WP). Polská státní zbrojní skupina PGZ zároveň podepsala dohodu o spolupráci s ukrajinskou TAF Industries na výrobě dronů a systémů proti nim (PAP Mediaroom).

Rumunsko ukazuje, co se děje ve chvíli, kdy spojení s dronem selže. Podle rumunského ministerstva obrany se od začátku plnohodnotné ruské invaze objevilo zhruba 50 situací zahrnujících drony nebo jejich úlomky na rumunském území (Agerpres). Poté, co v přístavu Constanța explodoval ukrajinský námořní dron, požadovalo Rumunsko předprogramovanou autodestrukci pro drony vstupující do jeho teritoriálních vod (Ziare.com). Obyvatelé župy Tulcea už dostávali nouzová varování před možným pádem trosek (Libertatea).

Pro státy na východním křídle NATO proto otázka, kdo ovládá komunikační spojení dronu, není detailem nákupu techniky. Je to otázka veřejné bezpečnosti.

Kdo nese riziko?

Tuto změnu dnes neřídí žádná jediná instituce. Unijní nařízení o dvojím užití, tedy pravidla pro vývoz zboží a technologií použitelných civilně i vojensky, vytváří rámec (nařízení 2021/821). Licence ale vydávají a pravidla vymáhají národní úřady (EUR-Lex). NATO testuje sítě pro bojiště a stanovuje požadavky na interoperabilitu, vývozní právo však nepíše. EU financuje drony a technologie dvojího užití pro Ukrajinu (Airforce Technology), samotné velení na bojišti ale zůstává národní nebo ukrajinské. Francouzský institut IFRI zároveň upozorňuje, že Evropa si stále nedokáže v dostatečné míře tyto technologie sama vyvíjet, vyrábět a kontrolovat (IFRI).

Nezodpovězená zůstává hlavně odpovědnost. Když se komunikační systém civilního původu stane součástí vojenského řetězce velení, nebo když dron po ztrátě spojení přeletí hranici NATO, kdo za to nese důsledky? Telekomunikační dodavatel, vojenský operátor, vláda, která povolila vývoz? Ukrajina dnes prověřuje evropskou civilní konektivitu jako vojenskou infrastrukturu rychleji, než evropské instituce dokážou tyto zkušenosti převést do pravidel. Technologie postupuje. Správa rizik za ní zaostává.