Kdo nařídil sabotáž Nord Streamu, soud řešit nemusí

Ve středu 14. října zahájí soud v Hamburku první proces s člověkem obviněným z účasti na sabotáži plynovodů Nord Stream v roce 2022 (hamburský soud, dpa prostřednictvím Die Zeit). Obžalovaným je ukrajinský důstojník Serhij K., kterému žalobci kladou za vinu válečný zločin. Soudci mohou rozhodnout o jeho vině, aniž zjistí, kdo mu případně dal rozkaz.

Co se podle žalobců stalo

Německé Spolkové státní zastupitelství tvrdí, že K. pomáhal vést posádku, která vyplula na pronajaté jachtě z německého ostrova Rujána. Podle obžaloby členové posádky připevnili k plynovodům u Bornholmu nálože s časovým spínačem; výbuchy následovaly 26. září 2022 (Spolkový soudní dvůr).

Žalobci také tvrdí, že jednal jménem ukrajinských státních orgánů. Veřejné oznámení neuvádí žádné ministerstvo ani konkrétního úředníka (Spolkové státní zastupitelství).

Žádné přiznání dosud zveřejněno nebylo. Případ stojí především na záznamech o cestách. Když německý nejvyšší trestní soud v prosinci 2025 ponechal K. ve vazbě, opřel se o polské pohraniční záznamy, pas na falešné jméno s jeho fotografií a znalecké porovnání snímků (rozhodnutí).

Jeho obhájci namítají, že důkazy nedokazují jeho přítomnost na jachtě. ZDF uvádí, že ho s pobytem na palubě nespojuje žádný otisk prstu ani shoda DNA; jeden z advokátů tlumočí K. tvrzení, že v té době pobýval na Ukrajině (ZDF).

Zda byly plynovody legitimním cílem

Obhajoba má i alternativní argument, který míří k podstatě obvinění. Podle válečného práva může být útok na civilní objekt (majetek bez vojenské funkce) válečným zločinem, zatímco útok na vojenský cíl jím být nemusí. K. lze z tohoto důvodu odsoudit pouze tehdy, pokud Nord Stream spadá mezi civilní objekty.

Jeho advokáti se proto ptají, zda plynovody, které Rusku během invaze přinášely příjmy, nemohly být legitimním cílem. Spolkový soudní dvůr tuto námitku při rozhodování o vazbě odmítl. Podle něj příjmy z prodeje plynu, byť nepřímé, z plynovodů vojenské cíle nečinily (Spolkový soudní dvůr).

Na co verdikt odpovídat nemusí

Hamburk soudí K., nikoli Ukrajinu. Dne 30. září soudci zamítli žádost provozovatelů plynovodů, aby se k řízení připojili jako vedlejší žalobci (soukromé strany, které vystupují po boku žalobců a mají vlastní procesní práva). Uvedli, že řízení se týká jednání a viny samotného obžalovaného, nikoli přípravy případných ruských nároků na odškodnění vůči Ukrajině (hamburský soud).

Důkazy přesto mohou přinést indicie o tom, odkud rozkazy přišly. Novináři, kteří se seznámili s obžalobou, popisují odposlechnuté hovory z K. vazby v Itálii. V nich měl údajně naznačovat, že nejednal sám a že ho Kyjev opustil (investigace vedená ARD).

Ukrajinské veřejné stanovisko není prostým popřením. Její generální prokurátor 9. července uvedl, že ukrajinské vyšetřování nezjistilo žádné skutečnosti svědčící o zapojení státu, a navrhl společné vyšetřování s Německem (Reuters).

Výbuchy nepřerušily dodávky plynu do Evropy, protože Nord Stream 1 už od začátku září 2022 žádný plyn nedodával (Spolková agentura pro sítě). Právní význam případu pro Evropu ukazují také odlišné postupy dvou dalších zemí EU vůči druhému podezřelému.

Německo žádá o vydání údajného potápěče Volodymyra Žuravlova na základě evropského zatýkacího rozkazu (nástroje EU, který má z předávání podezřelých mezi členskými státy učinit běžný postup). V říjnu 2025 varšavský soudce jeho vydání odmítl. Dospěl k závěru, že údajný ukrajinský útok na infrastrukturu agresora mohl být legitimním státním aktem, nikoli trestným činem; premiér Donald Tusk už dříve uvedl, že vydání není v polském zájmu (PAP).

Chorvatsko zvolilo opačný postup. Tříčlenný senát 18. září schválil Žuravlovovo vydání a odvolání se ještě projednává (HRT, tportal).

Ani jeden soud neposuzoval, zda sabotáž byla trestným činem. Rozhodovaly pouze o vydání podezřelého a chorvatské rozhodnutí ještě může v odvolání padnout. Polský soudce přesto označil za možný legitimní akt státu čin, který němečtí žalobci stíhají jako válečný zločin. Vlády zemí s podmořskými kabely a plynovody mají důvod sledovat, jaký výklad zvolí hamburští soudci.

Pokud soud K. odsoudí za válečný zločin, dospěje tím k závěru, že ukrajinský důstojník zaútočil na civilní infrastrukturu v rozporu s válečným právem. Takový verdikt mohou soudci vynést, i když údajné zadání zůstane bez konkrétního původce. Odpověď na otázku, kdo akci zadal, leží na německém Spolkovém státním zastupitelství, které tvrdí, že za ní stály státní orgány, ale neuvádí které, a na ukrajinském generálním prokurátorovi, jehož úřad říká, že žádné skutečnosti svědčící o zapojení státu nenašel.