Ropa za $97 tenčí evropské rezervy

Ropa za 97 dolarů za barel. Inflace v eurozóně nejvýše od září 2023. Strategické zásoby ropy se blíží zákonným minimům. Tři měsíce poté, co válka mezi Íránem a USA přiškrtila Hormuzský průliv, kterým prochází zhruba pětina světové ropy, utrácejí evropské vlády miliardy za tlumení dopadů. Evropská unie přitom nesedí u jediného jednacího stolu, kde by se krize mohla skutečně vyřešit.

Kdo platí a jak

Škody se po Evropě nerozlévají rovnoměrně, a tak každá vláda improvizuje po svém. Polsko snížilo DPH na pohonné hmoty na 8 %, čímž udrželo meziroční růst cen na 8,8 % proti unijnímu průměru 20,8 %. Francie zvolila cílenější cestu: podpory pro dopravce, zemědělce a nízkopříjmové dojíždějící. Už na ně vydala 130 mil. EUR a celkové náklady se odhadují na 4 až 6 mld. EUR. Německo a Itálie sáhly po hrubších nástrojích. Berlín snížil daně z pohonných hmot v balíku za 1,6 mld. EUR, zatímco Řím odhaduje, že průměrná rodina kvůli palivům, elektřině, potravinám a plastům platí ročně o stovky eur více.

Proti společnému nabídkovému šoku tak stojí roztříštěné národní výdaje. V březnu Mezinárodní agentura pro energii koordinovala dosud největší uvolnění zásob: 400 milionů barelů ve 32 zemích, z toho státy EU přispěly zhruba 92 miliony. Na trh se však do začátku května dostalo jen 164 milionů barelů. IEA varuje, že při současném tempu čerpání mohou zásoby klesnout na kritickou úroveň ještě před vrcholem letní poptávky. Právo EU ukládá členským státům držet rezervy ve výši 90 dnů čistého dovozu. Několik zemí může tuto hranici během týdnů prolomit.

Námořní improvizace

Evropská námořnictva se mobilizují pomalu, podmíněně a mimo velení NATO. Francie přesunula letadlovou loď Charles de Gaulle do Arabského moře se zhruba 20 stíhačkami Rafale. Německo posílá přes Suez minolovku Fulda, která má dorazit za dva až tři týdny. Itálie plánuje čtyři plavidla. Podle vz.lt litevský parlament poměrem 78 ku 7 schválil vyslání až 40 vojáků pro odminovací operace. Rámec tvoří francouzsko-britská ad hoc koalice, nikoli operace EU nebo NATO.

Unie vlastní námořní misi má: operaci ASPIDES, spuštěnou v roce 2024 na ochranu lodní dopravy v Rudém moři. Šéfka unijní diplomacie Kaja Kallasová navrhla její rozšíření na Hormuz s tím, že mandát to už umožňuje po změně operačního plánu. Odminování by však vyžadovalo formální rozhodnutí Rady, tedy jednomyslný souhlas všech 27 vlád. Írán Evropu varoval před vysíláním válečných lodí do průlivu jako takového.

Pákistán vyjednává, Evropa platí

Na květnové Radě pro zahraniční věci, kde se každý měsíc scházejí ministři zahraničí EU, mluvila Kallasová otevřeně: „Je to věc mezi USA a Íránem a ti ve skutečnosti nepřijímají žádné zprostředkování. Na obě strany nemáme velký vliv.“

Zprostředkovatelem je Pákistán, nikoli Francie, Německo nebo Británie, tedy evropské strany íránské jaderné dohody z roku 2015. Dubnové příměří, které Pákistán vyjednal, se rozpadlo do stavu, který Trump popsal jako střelbu „umírněnějším způsobem“. Dne 6. června USA zasáhly íránský radar na ostrově Kešm; Írán odpálil sedm balistických raket na americké základny v Kuvajtu a Bahrajnu. O několik hodin později Trump novinářům řekl, že se věci „zlepšují“.

Energetický šok zároveň narušuje klimatické závazky. Německo, Francie, Estonsko a Španělsko tlačily na Evropskou komisi, aby zmírnila tlak uhlíkového trhu na těžký průmysl, a žádaly delší přechodná období pro bezplatné emisní povolenky v systému obchodování s emisemi, tedy unijním mechanismu cap-and-trade pro uhlík. Revizi ETS představí Komise 15. července. Energeticky náročná odvětví teď mají nejsilnější argument za pomalejší dekarbonizaci za poslední roky.

Evropa nese plnou ekonomickou váhu blokády Hormuzu, zatímco jediná proměnná, která rozhodne o jejím konci, zůstává mimo evropskou kontrolu: dohoda mezi Washingtonem a Teheránem.