Ropa za $123 vyčerpá rezervy v srpnu

Severomořský Brent se drží kolem 107 dolarů za barel, evropské rafinerie však ve skutečnosti platí výrazně víc. Po započtení válečného pojištění, delších tras tankerů a nových íránských poplatků za průjezd vychází dodaná ropa zhruba na 120 až 123 dolarů za barel. Nouzové rezervy, které měly podobný šok tlumit, se přitom tenčí rychleji, než s čím systém počítal.

Mezinárodní agentura pro energii, která koordinuje ropné krize pro 32 členských zemí, spustila 11. března největší uvolnění zásob ve své historii: 400 milionů barelů ze strategických rezerv. Po deseti týdnech je podle odhadů pryč zhruba 44 až 45 % objemu, tempem asi 2,5 milionu barelů denně (Fortune). Pokud se nic nezmění, celý závazek se vyčerpá ještě před polovinou srpna. Krize v Hormuzském průlivu přitom nekončí.

Blokáda jako skrytá daň

Blokáda funguje jako obří daň z ropy, která se ještě přes průliv dostane.

Před krizí stálo válečné pojištění supertankeru, tedy lodi typu VLCC s kapacitou asi 2 miliony barelů, zhruba 25 tisíc dolarů ročně. Dnes vyjde jeden průjezd na 10 až 14 milionů dolarů (Lloyd's List). Pojištění odpovědnosti od takzvaných P&I klubů, vzájemných pojišťoven, bez nichž obchodní lodní doprava prakticky nefunguje, zdražilo z 25 tisíc dolarů ročně na 30 tisíc dolarů týdně (Lloyd's Market Association). Bez platného pojištění loď nemůže legálně zakotvit, získat financování ani naložit náklad.

Denní sazby za pronájem supertankerů z Perského zálivu v březnu vystoupaly na rekordních 423 736 dolarů. Íránská nově zřízená Persian Gulf Strait Authority, formální mýtný systém spuštěný 18. května, si podle dostupných zpráv účtuje až 2 miliony dolarů za průjezd, placené v čínských jüanech. Samotné pojištění přidává k ceně asi 5 dolarů na barel. Spolu s dopravou a objížďkami tak rafinerie v Rotterdamu nebo Terstu platí o 15 až 16 dolarů víc než referenční cenu Brent ještě předtím, než začnou ropu zpracovávat.

Dvě pojistky, obě slábnou

Rafinerie se běžně opírají o komerční zásoby, tedy pracovní objemy ropy, které firmy drží pro každodenní provoz. Když tyto zásoby docházejí, vlády sahají do strategických ropných rezerv, nouzových zásob určených právě pro podobné krize. Pod tlakem jsou nyní obě vrstvy systému.

Šéf IEA Fatih Birol na zasedání G7 v Paříži varoval, že některým regionům zbývá už jen „několik týdnů“ dostupných komerčních zásob (Tovima, CNBC). Jen v březnu a dubnu se komerční zásoby snížily o 246 milionů barelů (IEA).

Průměr za celou EU papírově stále přesahuje 90 dní spotřeby. Toto číslo ale zakrývá velké rozdíly mezi státy. Rumunské zásoby nafty odpovídají jen 30,2 dne (Euronews). Bukurešť vyhlásila krizi na ropném trhu do 30. června, zastropovala marže u pohonných hmot a omezila vývoz nafty poté, co její cena meziročně vzrostla o 32,68 % (Digi24). V celé Unii má 15 z 27 členských států alespoň jeden druh paliva na kritické úrovni.

Německo uvolnilo z národních rezerv 19,5 milionu barelů, tedy zhruba pětinu svých zásob (finanzen.net). Ceny u čerpacích stanic se i po snížení daně z pohonných hmot za 1,6 miliardy eur drží nad 2 eury za litr (ADAC via presseportal.de). Německo si takovou podporu může dovolit. Itálie požádala Brusel, aby kvůli podobným výdajům na energii uvolnil rozpočtová pravidla EU, a neuspěla.

Problém kalendáře

Evropský systém rezerv vznikal pro výpadky trvající dny až týdny. Krize v Hormuzském průlivu je nyní v 80. dni. Před ní průlivem denně proplouvalo asi 130 lodí s 20 miliony barelů ropy, tedy zhruba 20 % veškeré ropy přepravované po moři (UNCTAD). V posledních dnech to byly místy jen dvě lodě.

JPMorgan varuje, že začátkem června se komerční zásoby ropy v průmyslových zemích dostanou na úroveň „provozního stresu“, tedy do bodu, kdy už potrubí a rafinerie začínají mít fyzický problém udržet provoz. Načasování je nepříjemné: letní turistická sezona zvyšuje poptávku po leteckém palivu právě ve chvíli, kdy rezervy slábnou. Zbývající závazek IEA se úplně vyčerpá zhruba v září. Trhy obvykle začínají panikařit dřív, než je poslední nádrž prázdná.