OPEC+ přidá další ropu

Sedm zemí vyvážejících ropu se v sobotu dohodlo, že od srpna zvýší společný těžební cíl o 188 000 barelů denně. Jde už o páté měsíční navýšení v řadě (El Mundo, Biz Chosun). Vedle světové spotřeby, která se pohybuje zhruba mezi 103 a 106 miliony barelů denně, je to malý objem (IEF). Důležitější je proto signál: producenti dávají trhu najevo, že dál uvolňují nabídku. I tento signál má ale tolik podmínek, že rychlejší zlevnění u evropských čerpacích stanic z něj samo o sobě neplyne.

Pět měsíců uvolňování a jedna velká neznámá

Srpnový krok navazuje na postupné rušení dobrovolných škrtů, které OPEC+ zavedl v dubnu 2023. OPEC+ je skupina velkých vývozců ropy rozšířená o spojence vedené Ruskem. Podle agentury Argus po tomto kole zůstane z dobrovolných omezení už jen 188 000 barelů denně, takže další stejně velké navýšení by tuto část škrtů prakticky uzavřelo (Argus Media). Pět měsíců rostoucích cílů trhu říká, že producenti jsou ochotni pouštět do oběhu více ropy, nebo alespoň méně brzdit.

Zda se tyto barely skutečně dostanou na trh, je jiná otázka. OPEC+ stanovuje cíle, nikoli reálné dodávky. Fyzická nabídka závisí na volné těžební kapacitě, disciplíně jednotlivých členů a vývozní logistice. Skupina se znovu sejde 2. srpna, tedy dřív, než se nové objemy stihnou jasně propsat do dat o zásobách (Charter97).

Stejně nejistá je poptávka. Mezinárodní agentura pro energii snížila výhled na rok 2026 a čeká, že světová spotřeba ropy po předchozích výpadcích v Hormuzském průlivu meziročně klesne o 1,1 milionu barelů denně (World Oil). Rostoucí nabídka při slabší poptávce obvykle tlačí ceny dolů. Jenže rozdíl mezi odhadem poptávky podle OPEC a podle IEA přesahuje 2 miliony barelů denně, tedy více než desetinásobek srpnové změny kvóty (IEF). Při takovém rozptylu prognóz je jistota o budoucím směru cen spíše pózou než analýzou.

Mezi kvótou a čerpací stanicí

Pro evropské řidiče vede od rozhodnutí v Perském zálivu k účtence za benzin dlouhá cesta. Ropa vstupuje nejprve do globálních cenových benchmarků, například Brentu. Odtud se promítá do nákladů rafinerií, velkoobchodních cen paliv a teprve potom přes spotřební daně, DPH a marže prodejců do konečné ceny u stojanu. Červnové projekce Evropské centrální banky uvádějí, že ceny ropy se v eurozóně do spotřebitelských cen pohonných hmot promítají „plně a rychle“, takže levnější ropa se obvykle u pump objeví (ECB projections). Tento vztah ale popisuje komoditní část ceny před zdaněním, ne celou částku na účtence.

Právě proto může zpráva o vyšší nabídce ropy existovat vedle dražšího tankování. Několik evropských vlád ruší daňové úlevy a cenové stropy zavedené během hormuzské krize. Když klesá ropná složka ceny, ale zároveň roste daňová složka, spotřebitel může zaplatit stejně nebo více. Německo jako největší spotřebitel ropy v EU by z levnější suroviny teoreticky těžilo nejvíc. Zároveň na něj ale nejvíce dopadá rozpočtový efekt končících krizových subvencí. Ve střední a jižní Evropě navíc cestu od světové ceny k místní pumpě komplikují rafinerské marže, distribuční náklady a omezení dodávek spojená se sankcemi.

Stejný mechanismus je vidět i v inflaci. ECB čeká, že celková inflace měřená harmonizovaným indexem spotřebitelských cen, tedy širokým košem zboží a služeb, bude v roce 2026 v průměru 3,0 % a ve třetím a čtvrtém čtvrtletí vystoupí na 3,4 %. Hlavním důvodem mají být energie (ECB Economic Bulletin). Levnější barel může tuto energetickou složku snížit. Předchozí zdražení energií se už ale propsalo do cen dopravy, zájezdů i potravin. Červnový výhled KBC ukazuje, že tyto nepřímé dopady jsou ve službách stále patrné (KBC). Levnější ropa sama nevrátí dolů cenu hotelu, který už do ní započítal palivový příplatek.

Rozhodnutí OPEC+ může časem oslabit evropské inflační tlaky a vyhlídka velkého přebytku nabídky v roce 2027 nabízí delší horizont úlevy. Jedno navýšení kvóty v této velikosti je ale příliš malé a příliš podmíněné na to, aby samo snížilo účty za benzin.