Palermo zrušilo tři azylová zamítnutí

Tři egyptští žadatelé o azyl se u soudu v Palermu stali prvním viditelným testem nových migračních pravidel EU. Dne 10. srpna tribunál zrušil jejich zamítnutí vydaná ve zrychleném řízení. Podle Avvenire soudci dospěli k závěru, že zařazení Egypta mezi bezpečné země původu nemůže nahradit posouzení skutečného rizika u konkrétního člověka.

Rozhodnutí se formálně týkají jen těchto tří žadatelů. Jejich význam je ale širší pro všechny členské státy, které nyní převádějí migrační pakt EU do vnitrostátní praxe: rychlejší vyřizování žádostí je možné. Automatické odmítání podle státní příslušnosti možné není.

Co soudci řekli a co zatím nevíme

Itálie zavedla pravidla paktu pro zrychlené azylové řízení prostřednictvím zákona 145/2026 (Normattiva). Podle těchto pravidel se žádosti lidí ze zemí na unijním seznamu bezpečných zemí původu posuzují v rychlejším režimu, s lhůtou čtyř týdnů na rozhodnutí. Seznam bezpečných zemí původu je seznam států, které se obecně považují za bezpečné; žadatel však může tuto domněnku vyvrátit, pokud ukáže, že jemu osobně hrozí riziko. Egypt na seznamu je.

Soud nezrušil zákon ani nevyřadil Egypt ze seznamu. Podle dostupných informací vytkl azylovým úřadům, že zamítnutí opřely příliš silně o státní příslušnost a příliš málo o individuální okolnosti. Plné znění rozhodnutí zatím nebylo zveřejněno, takže není jasné, zda soud formálně napadl samotná zamítavá rozhodnutí, zařazení žádostí do zrychleného režimu, nebo obojí. Pro italskou odvolací strategii je to podstatný rozdíl. Pro širší výklad paktu méně: status bezpečné země může otevřít rychlejší proceduru, nemůže ale sám uzavřít případ.

Vnitřní limit systému, ne italská výjimka

Hlavní procesní nařízení paktu, nařízení 2024/1348, platí v EU přímo, bez nutnosti převodu do národního práva. Umožňuje zrychlená řízení i řízení na hranici. Nepřebíjí však Listinu základních práv EU, která zaručuje právo na azyl v článku 18, ochranu před navrácením do země, kde člověku hrozí újma, v článku 19 a právo napadnout rozhodnutí u soudu v článku 47. Označení země za bezpečnou přesouvá na žadatele větší část důkazního břemene: musí vysvětlit, proč je navzdory této nálepce ohrožen. Nezbavuje ale úřady povinnosti toto vysvětlení posoudit.

Na stejný limit naráží každý evropský systém, který tento nástroj používá. Nejvyšší správní soud ve Francii vyřadil ze seznamu bezpečných zemí původu tři státy, když se obecné tvrzení o bezpečnosti ukázalo jako příliš široké vzhledem ke skutečným rizikům pro konkrétní lidi (AIDA France). Německý azylový zákon říká výslovně, že domněnku bezpečnosti lze vyvrátit: pokud ji konkrétní fakta zpochybní, musí následovat plné individuální posouzení (německý azylový zákon § 29a). Sama Evropská komise ve svém červencovém hodnocení upozornila, že členské státy nejsou na uplatňování paktu připraveny rovnoměrně, a mezi zeměmi s mezerami zmínila i Itálii. Limit je tedy zabudovaný v konstrukci systému, nikoli v jedné italské chybě.

Politická poptávka po rychlejším vyřizování azylových žádostí je v řadě členských států skutečná. Rychlost bez kapacity vyslechnout a posoudit individuální tvrzení ale nevyrábí rychlejší rozhodnutí. Vyrábí hromadění případů s kratšími lhůtami.

Kde padne závazná odpověď

Před Soudním dvorem EU, nejvyšším soudem unie, už leží dvě věci, C-758/24 a C-759/24. Lucemburk v nich má vymezit hranice označování zemí za bezpečné a rozsah soudního přezkumu. Až rozsudky padnou, budou závazné pro všech 27 členských států, nejen pro Itálii.

Rychlost je legální, pokud pomáhá třídit případy. Neobstojí ve chvíli, kdy státní příslušnost nahradí důkazy. Tři Egypťané v Palermu ukázali, kde leží spodní hranice. Dokud nerozhodne Lucemburk, budou migrační pakt hlídat národní soudy případ po případu.