Pentagon škrtá brigády v Evropě

Pentagon minulý týden snížil počet amerických bojových brigád v Evropě ze čtyř na tři. Pozemní síly se tím vracejí na úroveň před ruskou plnohodnotnou invazí na Ukrajinu (Stars and Stripes, Washington Examiner). O několik hodin později Donald Trump na síti Truth Social napsal, že pošle „5 000 dalších vojáků do Polska“. Žádné operační detaily nepřidal. Pentagon odkázal novináře na Bílý dům, ten je poslal zpět k příspěvku na sociální síti (Stars and Stripes). Polský ministr zahraničí Radosław Sikorski si slib vyložil jako „udržení přítomnosti amerických vojáků víceméně na současné úrovni“ (Notes from Poland).

Rozdíl mezi titulkem a prostou aritmetikou určoval týden, který ministři zahraničí NATO strávili ve švédském Helsingborgu přípravou červencového summitu v Ankaře.

Postup stahování

Prvního května Trump nařídil stažení 5 000 vojáků z Německa. Třináctého května ministr obrany Pete Hegseth zrušil rotaci obrněné brigády o 4 000 lidech do Polska, přestože část techniky už byla na cestě a předsunuté jednotky stály na místě (Breaking Defense, Politico). Velení armády v Kongresu uvedlo, že se o zrušení dozvědělo jen několik dní předem.

Poté přišly zprávy, že Trump Hegsethovi telefonoval a žádal vysvětlení, proč změna dopadla právě na Polsko, a ne na méně vstřícného spojence. Následoval příspěvek na Truth Social o „5 000 do Polska“. Nejjednodušší cestou by bylo obnovit rotaci, která byla právě zrušena.

Celkový počet amerických rotačních sil v Evropě se pravděpodobně sníží zhruba o 5 000 vojáků. Nejvyšší vojenský velitel NATO v Evropě, SACEUR Alexus Grynkewich, tento údaj 19. května potvrdil a spojence varoval, aby „zcela jistě počítali s dalšími přesuny“ (NATO). Pentagon zároveň potichu omezil své závazky vůči aliančnímu modelu sil NATO, tedy neveřejnému rámci, v němž členské státy slibují jednotky pro případ války. Protože tento krok obchází formální stropy pro počet vojáků stanovené americkým zákonem, Kongres mu nemůže zabránit (Military Times).

Německo nese náklady

Přesuny mají čitelný vzorec. Spojenci, kteří spolupracovali s Washingtonem při vojenských operacích proti Íránu, o své jednotky nepřišli. Ti, kteří se stavěli proti, je ztratili. Německo, jehož kancléř Friedrich Merz veřejně kritizoval Trumpovu íránskou strategii, přišlo o vojáky i o plánované rozmístění střel Tomahawk s plochou dráhou letu. Polsko, jehož prezident Karol Nawrocki udržuje osobní kanál k Trumpovi, dostalo odměnu na sociální síti (Der Spiegel).

Berlín ponížení vstřebal potichu. Ministr zahraničí Johann Wadephul popsal stažení jako běžnou, „očekávanou rotaci“ (Deutschlandfunk). Merz, který předtím veřejně prosazoval nákup 400 amerických střel Tomahawk, přestal téma otevírat poté, co Washington na německou žádost přestal reagovat. Německo nyní zkoumá společný podnik na domácí výrobu střel s plochou dráhou letu (ZDF).

Širší frustraci spojenců v Helsingborgu vyjádřil estonský ministr zahraničí Margus Tsahkna: „Vše, co se týká odstrašení a schopností NATO, se musí dít koordinovaně“ (Estonian MFA). Neodmítal samotné sdílení břemene. Vadilo mu rozhodování bez konzultací se spojenci, kteří ponesou důsledky.

Hormuz, fregaty a závod ve zbrojení

Ministr zahraničí Marco Rubio přidal v Helsingborgu další tlakový bod. Spojence vyzval, aby připravili „plán B“ pro Hormuzský průliv pro případ, že Írán vodní cestu znovu neotevře. Otázku předložil jako test hodnoty NATO pro Washington (NATO). Francie tento rámec odmítla. „Severoatlantická smlouva se vztahuje na severní Atlantik,“ uvedl mluvčí ministerstva zahraničí. „Není jejím účelem, ani nejde o vhodnou alianci pro otázku na Blízkém východě“ (Iran International).

Evropská odpověď se posouvá od protestů k nákupům. Švédsko uzavřelo dohodu na čtyři fregaty od francouzské společnosti Naval Group, největší vojenskou akvizici od 80. let (Le Monde, Euronews). Francie rozšířila svůj jaderný odstrašující deštník na osm partnerských zemí a s Německem, Švédskem a Dánskem už běží bilaterální řídicí skupiny (L'Éventail). Trestající stahování jednotek mělo spojence přimět k poslušnosti. Místo toho urychluje evropské obranné budování, které může americkou páku postupně oslabit.