Pentagon stahuje ponorky z NATO

Spojené státy spojencům v NATO oznámily, že alianci přestanou dávat k dispozici ponorky, o třetinu sníží příslib stíhacích letounů a na polovinu omezí pool strategických bombardérů. Konkrétní čísla minulý týden na neveřejném brífinku v sídle NATO předložil vyslanec Pentagonu Alexander Velez-Green (Defense News, El País). Washington chce, aby Evropané do začátku června předložili plán, čím tyto mezery zaplní.

Mezera, na kterou Kongres nedosáhne

Škrty se týkají modelu sil NATO (NATO Force Model, NFM), tedy utajovaného registru, v němž členské státy předem přidělují vojenské kapacity do tří stupňů krizové připravenosti. Američané nestahují vojáky z Evropy. Berou zpět formální slib, že by v případě války dorazily posily (Stars and Stripes).

Kongres může blokovat vystoupení USA ze Severoatlantické smlouvy. Může také zákonem stanovit minimální počet amerických vojáků v Evropě. Závazky v NFM ale spadají do utajované výkonné pravomoci a žádný zvláštní zákon je neupravuje (Military Times). Pentagon tak může oslabit krizovou architekturu NATO bez jediného hlasování na Kapitolu.

Náměstek ministra obrany pro politiku Elbridge Colby, který změnu prosazuje, mluví otevřeně: evropští spojenci jsou podle něj „podstatně silnější než Rusko a měli by převzít hlavní odpovědnost za vlastní konvenční obranu“ (war.gov). Americkou prioritou je uvolnit kapacity pro možný konflikt s Čínou.

Co si penězi nekoupíte dost rychle

International Institute for Strategic Studies odhaduje, že nahrazení amerických konvenčních schopností v NATO by stálo zhruba 1 bilion dolarů během 25 let (The National News). Podle Kielského institutu by krátkodobě šlo o 50 mld. EUR ročně v dodatečných koordinovaných výdajích (Meta-Defense). Nejtěžší mezery ale nejsou rozpočtové. Jsou dané časem a fyzikou.

Letoun EA-18G Growler, který ruší nepřátelské radary a umožňuje úderným strojům přežít v chráněném vzdušném prostoru, provozují jen Spojené státy. Evropa nic srovnatelného nemá. Bez Growlerů by evropské stíhačky proti ruské protivzdušné obraně S-400 a S-500 narážely na radarové sítě, které samy neumějí potlačit (RUSI).

Podobný problém vytvářejí jaderné útočné ponorky. Americké stroje třídy Virginia mají prakticky neomezenou výdrž pod hladinou a mohou skrytě odpalovat střely s plochou dráhou letu na vzdálenost přes 1 500 kilometrů. Evropské diesel-elektrické ponorky se musejí vynořovat každých 24 až 72 hodin. Jaderné útočné ponorky v Evropě provozují jen Francie a Británie, přičemž britská připravenost je slabá: v březnu 2026 byla operačně nasazena jen jedna z pěti ponorek třídy Astute (19FortyFive).

Stejná nerovnováha je vidět u tankování za letu. Spojené státy mají přes 400 tankerových letounů. Evropské státy NATO dohromady zhruba 50 až 60 (Defense News).

Třináct evropských zemí nakoupilo F-35 mimo jiné jako pojistku, že Washington zůstane zapojený. Jenže F-35 byla navržena pro provoz uvnitř americké sítě řízení boje: s letouny AWACS, tedy vzdušnými radary, Growlery a tankery. Pokud se tento ekosystém odstraní, evropské F-35 zůstanou stroji páté generace bez podpory páté generace (RUSI).

Průmyslová zeď

Evropská výroba stíhaček má kolem roku 2030 dosahovat vrcholu zhruba 72 letounů ročně napříč linkami Eurofighter, Rafale a Gripen. Podle IISS potřebuje Evropa dalších 400 taktických bojových letounů. To znamená více než pět let výroby na maximální kapacitě a bez jediného exportu. Francouzský parlament schválil do roku 2030 dodatečné vojenské výdaje ve výši 36 mld. EUR (Le Monde), jenže linka Rafale je zaplněná exportními zakázkami a francouzské jaderné ponorky jsou suverénní kapacitou Paříže, nikoli aktivem pro společný pool NATO (IFRI).

Tlak nejdřív pocítí státy nejblíže Rusku. Polsko vydává na obranu 4,81 % HDP, tedy nejvíce v NATO, přesto nemá žádné ponorky a jeho F-35 dosáhnou plné kapacity až v roce 2030 (Bankier.pl). Finský ministr obrany Antti Häkkänen označil situaci za „vážný okamžik pro Evropu“ (IS.fi).

Generální tajemník NATO Mark Rutte změnu popsal jako očekávanou: „Všichni věděli, že se to děje“ (NATO). Norsko žádá, aby přechod proběhl „strukturovaně“ (Le Monde). Summit v Ankaře 7. a 8. července má nový plán rozdělení zátěže formalizovat. Období zranitelnosti potrvá nejméně do roku 2030. Politický závazek ponorku, která se staví deset let, neurychlí.