PiS svazuje Ukrajinu s Volyní

Polská hlavní opoziční strana PiS, tedy Právo a spravedlnost, posouvá vzpomínku na válečné vraždění na Volyni z historického sporu do přístupového procesu k EU. Právě tam má každý členský stát opakovaně možnost ukrajinskou cestu k členství zastavit.

Jarosław Kaczyński, šéf PiS, tvrdí, že Ukrajina nemůže vstoupit do EU, pokud toleruje to, co označuje za glorifikaci Stepana Bandery, válečného ukrajinského nacionalisty spojovaného s masovým vražděním Poláků. Poslanec PiS Przemysław Czarnek oznámil návrh usnesení, které by z těchto důvodů formálně odmítlo ukrajinské členství v EU (RMF24).

Samotná křivda vymyšlená není. V letech 1943 až 1944 zabily ukrajinské nacionalistické formace na Volyni, dnešním západě Ukrajiny, desítky tisíc polských civilistů. Rodiny umíraly v zapálených domech a kostelech. Pro mnoho Poláků nejde o uzavřenou kapitolu: část těl stále nebyla exhumována a ukrajinské připomínání Bandery jako národního hrdiny ránu při každém výročí znovu otevírá. PiS z ní teď dělá podmínku pro vstup Ukrajiny do EU.

Proč záleží na vetovacím stroji

Podle článku 49 Smlouvy o Evropské unii vyžaduje přijetí nového člena jednomyslný souhlas v Radě, kde hlasují vlády členských států, a ratifikaci ve všech národních parlamentech (EUR-Lex, Council). Přístupová jednání se navíc dělí do tematických bloků, takzvaných clusterů, a členské státy schvalují jejich otevírání i uzavírání. Polsko tak může souhlas zadržet v několika fázích, dlouho předtím, než by konečná přístupová smlouva dorazila do Sejmu.

Metodika rozšiřování Evropské komise zároveň považuje dobré sousedské vztahy za politicky relevantní otázku (European Commission). Nejde o pevné právní kritérium, ale členským státům to dává slovník, v němž lze bilaterální spor převléct za evropský problém.

Maďarsko už ukázalo, jak tento mechanismus funguje. Budapešť umožnila přípravné práce na jednom z ukrajinských přístupových clusterů, ale zároveň zdůraznila, že příprava není totéž co otevření, protože další kroky stále vyžadují jednomyslnost (Világgazdaság, Euronews). Maďarská stížnost je jiná, týká se jazykových práv menšiny v Zakarpatsku. Metoda je ale stejná: jednomyslnost mění národní výhradu v evropskou závoru.

Kdo platí

Doma na tom PiS vydělává. Spojením válečné paměti s přístupem Ukrajiny do EU tlačí premiéra Donalda Tuska do nepříjemné pozice: buď bude vypadat, že ustupuje v otázce polských obětí, nebo riskuje oslabení podpory Ukrajiny. Tusk opozici varoval, aby si „nehrála s ohněm“ (Respublika). Větší riziko spočívá v tom, že požadavky na exhumace a důstojnost obětí se ve Varšavě stanou nadstranickým konsensem. Z opozičního manévru by se pak mohla stát dlouhodobá překážka ukrajinského členství.

Nejvyšší cenu nese Ukrajina. Její cesta do EU je už teď pomalá a nyní do ní vstupuje spor, který je starší než Unie sama. Německé zpravodajství zmiňuje „přidružené členství“ jako způsob, jak Ukrajině poskytnout ekonomickou integraci dřív, než se vyřeší problémy s plným členstvím a vety (Euronews DE). Politiku kolem toho by mohl pomáhat řídit obnovený Výmarský trojúhelník, diplomatický formát spojující Berlín, Paříž a Varšavu. Ani ten ale neumí přepsat smluvní pravidlo jednomyslnosti (IPG Journal).

Litevská analýza označila tento střet za nebezpečný právě proto, že přichází ve chvíli, kdy se Polsko, Litva a Ukrajina snaží držet pohromadě proti Rusku (LRT). Podle LRT šéf ukrajinské rozvědky Budanov obvinil Polsko, že chystá „celou řadu nezralých kroků“ k eskalaci sporu. Kyjev to tedy zjevně nevnímá jako parlamentní epizodu, ale jako strategickou hrozbu.

Rozhodnutí, které čeká Tuska

Polsko Ukrajinu nezablokovalo. PiS není ve vládě. Veto je zatím možnost, ne skutečnost. Konstrukce unijního rozšiřování ale umožňuje, aby se bilaterální spory staly evropskými podmínkami, kdykoli je členský stát zabalí do jazyka hodnot a práv. Polská pozice je nejsilnější tam, kde žádá exhumace a důstojnost obětí. Nejslabší je ve chvíli, kdy po Ukrajině požaduje přijetí polské verze národního příběhu.

Tusk se teď musí rozhodnout, zda eskalaci PiS udrží pod kontrolou, nebo ji vstřebá jako oficiální polskou pozici. Pokud ji převezme, ukrajinská cesta do EU se stane rukojmím paměťové politiky napříč kontinentem. Pak ji nebude řídit jen splnění kritérií, která Brusel pro přístupový proces nastavil, ale i sled historických křivd, které si členské státy přinesou ke stolu.