Polsko nabízí miliardy za základnu USA

Ve Varšavě se 16. června posunula debata o americké vojenské přítomnosti z politického přání do přípravné fáze. Polská vláda přijala usnesení, které otevírá cestu k jednáním o stálé americké základně na polském území. Ministr obrany Władysław Kosiniak-Kamysz říká, že rozhovory vstoupily do „další etapy“ (PAP).

Zatím ale neexistuje podepsaná dohoda, není určena žádná jednotka a není potvrzeno ani místo. Skutečnou branou je šestiměsíční americká prověrka rozmístění sil, tedy proces Pentagonu, který rozhoduje, kde po světě stojí američtí vojáci, technika a velitelské struktury (Polsat News, The Guardian). Dokud tato revize neskončí rozhodnutím, Polsko si kupuje jízdenku na vlak, který Washington ještě nevypravil.

Podstatné proto není jen to, zda Polsko základnu získá. Důležitější otázka zní, zda nová základna posílí americkou kapacitu v Evropě, nebo pouze přesune to, co už na kontinentu je. Stejnou otázku si kladou i polští sousedé.

Utopené náklady jako strategie

V Polsku dnes působí zhruba 10 000 amerických vojáků, většina z nich ale přijíždí jen v rotačním režimu na několik měsíců. Stálá základna znamená jinou logiku: vojáky přidělené na roky, bydlení pro rodiny, zabudované velitelské struktury a techniku uloženou v odolnějších zařízeních (Stars and Stripes, BBC Polska).

Taková infrastruktura se ruší hůř než výcviková rotace. Právě o to Varšavě jde: vytvořit náklady, kvůli nimž by budoucí americké stažení bylo politicky drahé.

Polsko nabízí, že velkou část účtu zaplatí samo. Polská média uvádějí částku kolem 12 miliard zlotých, tedy přibližně 2,8 miliardy eur. Úředníci zatím potvrdili jen náklady „až v řádu několika či více než deseti miliard“ bez přesného čísla (Rzeczpospolita, Interia). Peníze jsou páka: Varšava chce Washingtonu co nejvíc usnadnit souhlas.

Hostitelská země ale nemůže sama přidělit americké jednotky. O tom rozhodují jen Spojené státy. Americký velvyslanec při NATO Matthew Whitaker uvedl, že detaily zůstávají otevřené a že věc patří do širší revize rozmístění sil (Polsat News).

Obava z přerozdělení

Spor se nevede o to, zda Polsko potřebuje bezpečnostní ujištění. Napětí vzniká kolem toho, zda bilaterální dohoda jedné země nepřeskládá kapacity, na nichž závisejí ostatní.

V Německu je trvale umístěno kolem 37 000 amerických vojáků. K tomu přistupuje velitelství EUCOM ve Stuttgartu, centrum leteckých operací na základně Ramstein a vojenská nemocnice v Landstuhlu (Handelsblatt). Berlín má konkrétní obavu: polská základna, která přidá nové kapacity, je vítaná. Základna, která přesune prostředky z Německa, by z polského zisku udělala oslabení německé role amerického zázemí v Evropě.

Litva čte problém přes mapu. Polsko je pozemní koridor pro posily NATO směřující na sever k pobaltským státům. Litevský ministr obrany Robertas Kaunas řekl, že zatím není jasné, zda se vojáci přesunou do Polska, nebo zda se chystají změny i jinde. Zároveň vyjádřil naději na delší americké rotace přímo v Litvě (LRT, Lrytas). Rumunsko používá podobný argument: východní křídlo se nedá zúžit na Polsko a Pobaltí. Bukurešť představuje zařízení Mihail Kogălniceanu a Câmpia Turzii jako operační uzel pro Černé moře (Digi24, AGERPRES).

Francie odstrašovací logiku přijímá, zároveň ale vidí riziko závislosti. Analýza IFRI upozorňuje, že evropským armádám stále chybějí systémy, které jim dodává Washington: protivzdušná obrana, zpravodajské schopnosti, logistika a přeprava (IFRI). Formát E5, v němž Francie, Německo, Itálie, Polsko a Spojené království slaďují obranné priority, má bránit tomu, aby se podobná rozhodnutí uzavírala jen v bilaterální ose Varšava–Washington (E5 leaders' statement). E5 ale dokáže koordinovat tlak. Jednotky nepřiděluje.

Klíč drží Pentagon

Testem bude, zda americká revize přidělí Polsku nové jednotky, protivzdušnou obranu a velitelské kapacity, aniž by je kompenzovala škrty v Německu, Rumunsku nebo v širších plánech NATO na obranu východního křídla (Polsat News, NATO). Pokud ano, polské miliardy koupí skutečné posílení bezpečnosti. Pokud ne, obrana východního křídla se změní v nabídkovou soutěž mezi spojenci o omezenou americkou kapacitu, v níž nebude rozhodovat společné plánování, ale ochota zaplatit.