Polsko bojuje o 4 200 amerických vojáků

Pentagon zrušil plánovanou rotaci zhruba 4 200 amerických vojáků do Polska. Varšava na to nereaguje jen diplomatickou cestou, ale tlakem přímo ve Washingtonu: republikánští kongresmani Don Bacon a Brian Fitzpatrick hrozí, že zablokují financování Pentagonu, pokud nebude nasazení obnoveno (Politico, RMF24). Polský náměstek ministra zahraničí Marcin Przydacz se kvůli tomu samostatně schází s ministrem zahraničí Marcem Rubiem.

Spor o jednu brigádu ukazuje slabé místo celé východní obrany NATO. Argument, že americká obrněná přítomnost v Polsku odrazuje Rusko a udržuje věrohodné posilové trasy do Pobaltí, stojí spíše na politických slibech než na právně vymahatelných závazcích.

Mezera mezi příslibem a zárukou

Od roku 2017 se americká obrněná technika a jednotky střídají na polských základnách, například v Żagani a Świętoszówě. Jde ale o rotační model, nikoli o stálou posádku (Rzeczpospolita). Summit NATO v Madridu v roce 2022 slíbil posílení obrany východního křídla a síly až na úroveň brigády „tam a tehdy, kde to bude potřeba“. Polsku tím ale nevznikl právní nárok na konkrétní americkou brigádu (NATO).

Podobně funguje i dvoustranná Dohoda o posílené obranné spolupráci z roku 2020. Americkým silám umožňuje působit z polského území, Washington však nezavazuje, aby je tam držel trvale (US State Department).

Právě v této mezeře teď Polsko pracuje. Kongres nemůže Pentagonu nařídit konkrétní nasazení jednotek, ale může odchod politicky a rozpočtově zdražit. National Defense Authorization Act, tedy každoroční zákon určující americkou obrannou politiku, a rozpočtové zákony dávají zákonodárcům reálné nástroje: mohou po Pentagonu chtít vyhodnocení rizik před stažením vojáků, pravidelné zprávy pro výbory nebo omezit přístup k penězům určeným na samotné stažení (CBO).

Předseda výboru Sněmovny reprezentantů pro ozbrojené síly Mike Rogers už vedení Pentagonu veřejně obvinil, že Kongres při změnách americké přítomnosti v Evropě obchází (The Hill). Varšava sází na to, že dostatek spojenců v Kongresu dokáže rotaci zabetonovat do zákona dříve, než další rozpočtový cyklus zavře prostor pro zásah.

Proč nejde jen o Varšavu

Polský tlak v Kongresu je nejhlasitější podobou širšího pohybu na východním křídle NATO. Vlády tam budují základny, velení a politické vazby tak, aby se budoucí americké stažení hůře obhajovalo.

Litva bere americkou obrněnou přítomnost v Polsku jako logistickou kotvu vlastní obrany. Suvalský koridor, úzký pozemní pás mezi Polskem a Litvou sevřený ruskou Kaliningradskou oblastí a Běloruskem, z obou zemí dělá jeden operační prostor. Prezident Gitanas Nausėda proto říká, že americká přítomnost v Evropě je „nenahraditelná“ (LRT). Vilnius zároveň buduje stálou základnu pro německou brigádu v Rudninkai u polských hranic, tedy druhou oporu, která na Washingtonu vůbec nezávisí (Reuters).

Rumunsko volí jinou logiku: nabízí základny, které Washington už sám potřebuje. V zemi leží letecká základna Mihail Kogălniceanu a protiraketový systém Aegis Ashore v Deveselu, který sleduje balistické hrozby v širším černomořském prostoru (Stirile ProTV, Agerpres). Bukurešť proto místo práce s Kongresem zdůrazňuje, že její poloha je pro Spojené státy příliš cenná na to, aby ji opustily.

Německo plní úlohu, bez níž by předsunuté síly nefungovaly: zázemí, logistiku a velení. Ministr obrany Boris Pistorius popsal nové německé odpovědnosti na východním křídle jako „signál Washingtonu“ (n-tv). Německo-nizozemský sbor nyní zajišťuje každodenní vojenské plánování pro spojenecké síly v Estonsku a Lotyšsku: koordinuje rotace, cvičení i plány posil (Deutschlandfunk). Polsko hostí předsunutou obrněnou sílu; Německo organizuje, jak se tam dostane.

Jak pevné tyto kotvy jsou?

Operační význam sporu je skutečný. Často citovaná válečná hra RAND dospěla k závěru, že NATO by k zabránění rychlému ruskému postupu na pobaltské metropole potřebovalo zhruba sedm brigád, z toho tři těžké obrněné (RAND). Ve Washingtonu ale existuje i opačný pohled, spojovaný s šéfem politiky Pentagonu Elbridgem Colbym: odstrašení podle něj může fungovat i s menší americkou stopou, pokud Evropa ponese větší část břemene (Baird Maritime).

Zatím není jasné, zda se hrozba Bacona a Fitzpatricka promění v závaznou legislativu, nebo skončí jako poznámka v rozpočtovém sporu. Podstatné je něco jiného: epizoda ukazuje, jak křehká ona záruka ve skutečnosti je. Pokud Varšava potřebuje dva kongresmany k ochraně jedné rotační brigády, americký závazek nikdy nebyl tak pevný, jak naznačovala summitová komuniké. Každá kotva, kterou východní křídlo buduje, od vlivu v Kongresu přes infrastrukturu po přístup k základnám, je náhradním řešením za slib, který může změnit jedno memorandum Pentagonu.