Polsko staví hraniční štít

Odstrašení funguje jen tehdy, když za ním stojí schopnost jednat. Slib ve smlouvě sám o sobě nestačí: někdo musí vyložit techniku v přístavu, převézt obrněná vozidla přes mosty, dopravit palivo na východ a mít dost munice i po prvních dnech bojů. Na východním okraji NATO proto vlády budují fyzickou kapacitu ještě před krizí, v níž by se teprve ukázalo, zda Spojené státy dorazí včas (Politico).

Vzniká z toho mozaika národních programů. Každý odpovídá jiné geografii, ale cíl mají společný: snížit počet věcí, které musejí v první den krize fungovat bezchybně.

Bariéry, palivo a německý koridor

Nejzřetelnější příklad nabízí Polsko. Program Východní štít premiéra Donalda Tuska vyčleňuje v letech 2024 až 2028 10 miliard zlotých na opevnění, překážky, sledovací systémy a vojenskou infrastrukturu podél hranice s Běloruskem a Ruskem (Reuters, MON). Smyslem je zpomalit útočníka v době, kdy se polské síly mobilizují a spojenecké posily se přesouvají na východ.

Varšava zároveň tlačí na NATO, aby směrem k Pobaltí prodloužilo Central Europe Pipeline System, tedy alianční vojenskou síť pro přepravu paliva. Moderní obrněné jednotky a logistické kolony jezdí na palivo, nikoli na prohlášení ze summitů. Prodloužení potrubí ale zatím zůstává politickým požadavkem: členské státy NATO by se musely shodnout na trase i financování, teprve potom by mohla začít stavba.

Roli koridoru v tomto systému plní Německo. Jeho Operationsplan Deutschland propojuje Bundeswehr, civilní úřady a provozovatele infrastruktury tak, aby bylo možné přes německé silnice, železnice a přístavy přesouvat spojenecké jednotky, palivo a techniku na východ (OPLAN DEU). Na alianční úrovni tuto tranzitní funkci podpírá Joint Support and Enabling Command v Ulmu (NATO JSEC).

Berlín se zároveň posouvá i do předsunutějších pozic. Od července 2026 převezme německo-nizozemské velitelství velení pozemním silám NATO, které mají bránit Estonsko a Lotyšsko (Zeit). V praxi by tedy pozemní obranu Pobaltí v krizi řídilo velitelství vedené Německem.

Samostatně Německo buduje v Litvě bojeschopnou brigádu o síle až 5 000 vojáků, která má být připravena do roku 2027. Omezením jsou peníze. Zvláštní fond Bundeswehru spustil velkou vlnu přezbrojení, jenže munice, protivzdušná obrana a trvalé předsunuté nasazení vytvářejí opakované náklady, které spolkový rozpočet zatím plně nevstřebal.

Národní připravenost, společné mezery

Finsko vychází z logiky soběstačnosti. I jako člen NATO popisují jeho ozbrojené síly hlavní úkol jako obranu Finska, nikoli čekání na záchranu (Puolustusvoimat). Bilaterální obranná dohoda dává americkým silám přístup na finské území pro vojáky, techniku i cvičení, čímž snižuje praktické překážky pro případ, že se Washington rozhodne jednat. Finští představitelé včetně ministra obrany Anttiho Häkkänena varovali, že Spojené státy omezují plánovanou podporu Evropě v krizovém čase (Yle). Helsinskou odpovědí je obranný systém, který má fungovat ještě před příjezdem spojenců.

Francie do debaty vnáší rozpočtovou váhu. Aktualizovaný zákon o vojenském plánování zvyšuje plánované obranné výdaje do roku 2030 na 436 miliard eur (Euronews). Paříž zároveň otevřela evropskou debatu o jaderném odstrašení, i když o použití francouzských jaderných zbraní rozhoduje výhradně Elysejský palác. Podle analytiků zůstává kontinent závislý na americké munici, zpravodajských kapacitách, strategické letecké přepravě a tankování za letu (Ifri, Ifri).

Co mozaika nenahradí

Vlastní Strategická koncepce NATO uvádí, že americké strategické jaderné síly zůstávají nejvyšší zárukou bezpečnosti aliance (NATO). Žádný evropský program tuto záruku nenahrazuje. Nenahrazuje ani schopnosti, které ji podpírají: průzkumná letadla, strategickou leteckou přepravu, tankovací flotily, protiraketovou obranu a údery na dlouhou vzdálenost. Atlantic Council před nadcházejícím summitem v Ankaře upozornil, že odstrašení na východním křídle už potřebuje celé brigády se zásobami pro delší nasazení, nikoli symbolické prapory z někdejší éry „tripwire“, tedy malých jednotek určených hlavně k aktivaci širší alianční reakce (Atlantic Council).

Evropské sklady, bariéry, přístupové dohody a velitelská stanoviště jsou dnes hmatatelnější než před rokem 2022. Vlády mohou ukázat na konkrétní projekty. Jenže infrastruktura bez munice je prázdná skořápka a technika bez logistiky zůstává skladem. O tom, zda se opakované náklady zaplatí včas, teď rozhodují ministři obrany a financí. Časový rámec je nepříjemně konkrétní: mezi lety 2027 a 2029 mohou americké škrty přijít dříve, než budou evropské náhrady připravené.