Polsko nabízí továrnu na Patrioty

Polsko chce vyrábět části systému protivzdušné obrany, které dnes naléhavě potřebuje Ukrajina i východní křídlo NATO. Náměstkyně ministra obrany Magdalena Sobkowiaková-Czarnecká navrhla trojstranné uspořádání se Spojenými státy a Ukrajinou, v němž by se komponenty související s Patrioty vyráběly na polském území (Business Insider Polska, RMF24). Politicky je to významná nabídka. Dohoda to ale není. Spojené státy neoznámily žádnou vývozní licenci, výrobní smlouva podepsaná není a dvě americké firmy, jejichž souhlas je nutný, zatím říkají jen to, že návrh „vyhodnocují“ (RBC Ukraine).

Polská iniciativa míří přímo do mezery mezi tím, co Evropa potřebuje, a tím, co sama ovládá. Východní křídlo NATO chce více protiraketových střel do systémů protivzdušné obrany. Pokud má být odpovědí výroba Patriotů v Polsku, klíčová rozhodnutí zůstávají ve Washingtonu: licence, výrobní dokumentace, softwarové aktualizace i to, komu se střely přidělí v době krize.

Co Polsko může udělat

Polsko má pro žádost o část výroby reálný základ. Státní podnik WZL-1 už dodal odpalovací tubusy pro střely PAC-3 MSE od Lockheed Martinu a polský průmysl získal zkušenosti s komponenty také díky programu Wisła, tedy vlastnímu polskému nákupu Patriotů (Army Recognition).

Celou střelu ale Polsko bez amerického souhlasu vyrobit nemůže. Produkce PAC-3 MSE zůstává přísně kontrolovaná, soustředěná ve Spojených státech a v licenční výrobě v Japonsku. Aby se Polsko dostalo dál než k dílčím komponentům, potřebuje souhlas podle ITAR, amerického režimu pro vývoz a předávání obranných technologií. K tomu je nutné také povolení firem RTX/Raytheon a Lockheed Martin k předání výkresů, softwaru a výrobního know-how (eCFR, RTX). Tempo i rozsah tak určuje Washington. Varšava čeká.

Spor o autonomii za tovární halou

Polský návrh zostřuje spor, který už západní Evropou běží. Francouzský prezident Emmanuel Macron nedávno nabídl Německu společnou výrobu SAMP/T NG, francouzsko-italského systému protivzdušné obrany, který Paříž prosazuje jako evropskou alternativu k Patriotu (Opex360). Berlín uvedl, že návrh prostuduje (Defense News). Německo si však mezitím vybudovalo širší nákupní klub: European Sky Shield Initiative, společný rámec pro pořizování protivzdušné obrany, do něhož se zapojilo přes 20 států a který kombinuje americké, izraelské i německé systémy. Francie ESSI kritizuje, protože podle ní zvýhodňuje Patriot před evropskými alternativami (Euractiv).

Napětí posilují i unijní peníze. SAFE, nový nástroj EU pro investice do obrany, má směrovat evropské prostředky do zbraní, které Evropa kontroluje. Patriot tímto testem neprochází, protože licence je americká (EUR-Lex). Výsledkem je Evropa ve dvou kolejích: unijní peníze míří k evropské technice, zatímco národní rozpočty platí americké systémy, které východní spojenci považují za nezbytné. Jak To Brief psal tento týden, evropská muniční základna už má problém dostatečně rychle navyšovat výrobu. Paralelní spor o protivzdušnou obranu tento problém ještě násobí.

Co skutečně chce východní křídlo

Z Vilniusu působí debata o strategické autonomii vzdáleně. Litevská média rámují polskou protivzdušnou obranu jako otázku přežití Pobaltí. Polsko je pozemním spojením mezi Litvou a zbytkem NATO. Suvalský koridor, úzký pruh území mezi Běloruskem napojeným na Rusko a ruskou exklávou Kaliningrad, z této geografie dělá jeden z nejcitlivějších vojenských prostorů v Evropě (LRT). Litva už posiluje vojenskou ochranu kritické infrastruktury, která ji spojuje s Polskem, včetně propojení elektrických sítí obou zemí.

Rumunsko čte stejnou situaci s větší nervozitou. Samo provozuje baterie Patriot a hostí infrastrukturu NATO, ale může skončit v roli země, která systémy rozmísťuje a obsluhuje, zatímco Polsko získá tovární zakázky i průmyslový vliv, který s nimi přichází (DefenseRomania).

Polská výrobní linka na Patriot by evropské zásobování posílila. Evropě by ale sama o sobě nedala kontrolu. K té je potřeba, aby Washington předal licenci, technická data a pravomoc rozhodovat, kdo v krizi střely dostane. Vlády EU a nákupní plánovači NATO by proto měli veřejně říct, zda tuto výměnu přijímají, nebo zda chtějí evropské alternativy financovat tak rychle, aby vznikla skutečná volba.