Polsko získalo obranné úvěry EU

Největší unijní nástroj pro financování obrany začal vyplácet peníze a první výsledek nevypadá tak, jak si v Paříži představovali. SAFE (Security Action for Europe) umožňuje Evropské unii půjčit si na kapitálových trzích až 150 miliard eur a tyto peníze dál půjčovat členským státům na nákupy obranného vybavení (Evropská komise, nařízení 2025/1106). Smyslem bylo proměnit společné unijní zadlužení v zakázky pro evropský průmysl. Pravidla původu, která měla tento cíl chránit, ale nyní zřejmě dopadají i na Francii, která je prosazovala, zatímco rychlejší státy na východním křídle Unie získávají největší balíky.

Jak funguje pravidlo původu — a koho zachytilo

SAFE není dotace. Členské státy předkládají národní plány obranných investic. Schvaluje je Rada, tedy instituce, v níž sedí vlády členských zemí, takže politická kontrola zůstává v hlavních městech. Evropská komise poté podepisuje úvěrové smlouvy a peníze uvolňuje postupně.

Hlavní omezení se týká původu zakázek: nejméně 65 % hodnoty každé smlouvy financované ze SAFE musí pocházet z jednotného trhu EU, zemí EHP-ESVO nebo z Ukrajiny. Podíl mimoevropského obsahu je zastropován na 35 % (nařízení 2025/1106, BSS). Pokud projekt tuto hranici překročí, musí všech 27 vlád souhlasit se zvláštní dohodou s danou třetí zemí.

Právě Francie tato omezení prosazovala. Jenže evropská obranná výroba nekončí na právní hranici Evropské unie. MBDA, výrobce střely s plochou dráhou letu Storm Shadow/SCALP, je francouzsko-britsko-italská firma. Projekty postavené kolem jejích zbraní proto mohou obsahovat dost britských komponentů na to, aby narazily na stanovený limit. Podle mediálních zpráv odvozených od informací Financial Times žádala Francie o 16,2 miliardy eur, ale podepsala úvěry za 15,1 miliardy eur; rozdíl zhruba 1,1 miliardy eur má souviset právě s nezpůsobilostí části projektů kvůli britskému podílu (Upday). Veřejný dokument Komise ale takové krácení po jednotlivých položkách nepotvrzuje, takže souvislost působí věrohodně, nikoli úředně doloženě.

Polsko jde první a je u všeho

Polsko postupuje opačně. Varšava jako první země podepsala dohodu v rámci SAFE a zajistila si 43,7 miliardy eur v nízkoúročených půjčkách, tedy největší národní alokaci. Už obdržela zálohu ve výši 15 % (Breaking Defense, Notes from Poland). Po ní následovala Litva, která 29. června získala první platbu 956,3 milionu eur (Evropská komise).

Polsko se zároveň účastní všech pěti společných obranných projektů, které Komise spustila 3. července: týkají se dronů, protivzdušné a protiraketové obrany, námořní bezpečnosti, vesmíru a východní hranice (RMF24). Tím se z Varšavy stává hráč, kterého lze těžko obejít. Každý dodavatel, partnerská vláda nebo unijní instituce, která chce ukázat, že SAFE přináší konkrétní výsledky, bude potřebovat polskou účast.

Dva modely nákupů, jeden rozpočet

Rozdíl mezi Francií a Polskem ukazuje dvě odlišné představy o tom, co v praxi znamená „evropská obrana“.

Francouzský model chápe unijní obranné peníze jako poptávku po velkých evropských zbrojních koncernech a programech, které mají snižovat závislost na neevropských dodavatelích. Polsko volí jinou logiku: půjčky SAFE využít tam, kde lze zakázky sestavit z evropských zdrojů a splnit pravidla původu, zatímco národní rozpočet ponechat na systémy napojené na USA, jako jsou F-35 nebo tanky Abrams. K tomu Varšava buduje přeshraniční partnerství se severskými a pobaltskými zeměmi. Do tohoto vzorce zapadá i švédská ponorková zakázka za zhruba 50 miliard švédských korun, v jejímž rámci má Saab dodat Polsku tři ponorky A26 jako součást širšího Paktu o Baltském moři (SVT, švédská vláda).

Německo napětí mezi oběma přístupy připouští, aniž by ho řešilo. Ministr obrany Boris Pistorius řekl, že Evropa bude na amerických zbraňových systémech závislá ještě roky, i když se současně snaží budovat vlastní kapacity (Tagesschau).

SAFE odměňuje státy, které dokážou rychle sestavit naléhavé, přeshraniční a evropsky ukotvené obranné plány. V tomto kole to hraje ve prospěch Varšavy, ne Paříže. Nástroj ale zároveň otevírá otázku kontroly. Protože nákupy financované ze SAFE mohou probíhat formou vyjednávacího řízení bez veřejné soutěže, dohled se přesouvá do neveřejných příloh (Bird & Bird, nařízení 2025/1106). Občané zadlužených států uvidí objem půjček, ale ne vždy tabulky zakázek za nimi. Před dalším kolem alokací proto Komise, Rada i vlády čerpajících zemí dluží parlamentům dost podrobností na to, aby šlo posoudit, zda SAFE nakupuje skutečné schopnosti, nebo jen zakrývá průmyslové vyjednávání.