Polsko objednává tři ponorky Saab A26

Polsko má 29. června podepsat smlouvu na tři ponorky Saab A26, tedy dieselelektrická plavidla stavěná pro tichý provoz v mělkých vodách Baltu (Defence24, Euronews). Zakázka uzavírá zhruba třicet let odkladů a neúspěšných tendrů. Varšava tím nepořizuje jen nové lodě, ale obnovuje schopnost, která se nedá koupit na poslední chvíli: vycvičené posádky, údržbářské zázemí, náhradní díly a lidi, kteří dokážou ponorky udržet v provozu.

Co Polsko skutečně kupuje

A26 je 66 metrů dlouhá ponorka vybavená pohonem nezávislým na přístupu vzduchu. Tento systém umožňuje konvenční ponorce zůstat pod hladinou týdny bez toho, aby se musela vynořit kvůli dobíjení baterií. Plavidlo má torpédomety a modulární prostor pro speciální síly nebo bezosádkové podvodní prostředky (Marine Poland). Saab ji navrhl právě pro prostředí, v němž bude Polsko operovat: mělké moře, hustou lodní dopravu, hluk u pobřeží a krátké vzdálenosti mezi námořními oblastmi NATO a Ruska (Saab).

Smlouva se nemá týkat jen samotných trupů. Součástí má být výcvik posádek i investice do polských loděnic, aby Varšava mohla časem ponorky opravovat a udržovat doma, bez závislosti na švédských zařízeních v případě války (Defence24).

Nejnaléhavější částí dohody může být překlenovací pronájem starší švédské ponorky třídy Södermanland. Polským ponorkářům by umožnil pokračovat ve výcviku, než budou A26 postaveny. Polské podmořské síly se ztenčily na jediné plavidlo, ORP Orzeł, zařazené do služby v roce 1985 (Fakt). První A26 se čeká mezi lety 2030 a 2032 (Rzeczpospolita). Bez přechodného řešení by námořnictvo mohlo přijít o poslední kvalifikované posádky dřív, než nová ponorka vůbec dorazí.

Moře NATO, kterému pořád chybějí ponorky NATO

Po vstupu Finska a Švédska do NATO v letech 2023 a 2024 patří do aliance všechny pobřežní státy Baltu kromě Ruska (Puolustusvoimat). Strategická mapa se tím změnila, samotné členství ale odstrašení nezajistí. NATO vytváří velitelské struktury a plánování. Nekupuje za státy ponorky, neobsazuje je posádkami a neudržuje je v provozu. Každá země musí dodat vlastní techniku i vycvičené lidi.

Polsko tak zaplňuje národní mezeru v seversko-baltském podmořském prostoru, kde má Švédsko desítky let provozních zkušeností (Marine Poland). Tichá A26 může protivníka nutit počítat s tím, že se u úžin a přístupů k přístavům pohybuje neviditelná platforma NATO. Pro plánování nepřátelské operace je taková nejistota sama o sobě nákladem (BAE Systems).

Výsledek tendru formovala i průmyslová politika. Německy psané zpravodajství jej popsalo jako porážku Thyssenkrupp Marine Systems, který se také ucházel o zakázku (Euronews DE). Veřejné bodové hodnocení zatím nevysvětlilo, proč vyhrálo Švédsko. Pravděpodobnější vysvětlení je prostší: Saab nabídl kombinaci, kterou Polsko potřebovalo nejvíc, tedy konstrukci určenou pro Balt, dočasnou loď proti zániku posádek a cestu k vlastní opravárenské kapacitě (Rzeczpospolita).

Kabelová otázka, kterou ponorky samy nevyřeší

Zakázka přichází ve chvíli, kdy podmořská infrastruktura v Baltu čelí hrozbám v šedé zóně: od vláčení kotev po podezření na sabotáže datových kabelů, elektrických propojení a plynovodů (FIIA). Politici mohou ponorky spojovat s ochranou infrastruktury, vazba je ale nepřímá. A26 přidávají skryté sledování a odstrašující nejistotu. Skutečná obrana kabelů vyžaduje trvalé senzory, pobřežní stráže, drony, nástroje pro určení viníka a opravárenské lodě (War on the Rocks). Finsko otestovalo jeden konkrétní postup: využití distribuovaného akustického snímání na existujících kabelech, které má zachytit hrozbu vlečené kotvy ještě před poškozením (Elisa).

Vlastní vrstvu buduje také Evropská unie. Evropská komise 23. června financovala první dvě regionální kabelová centra, včetně 2,5 mil. EUR pro baltské centrum, a samostatnou výzvu za 40 mil. EUR na rychlou opravu podmořských kabelů (European Commission, 2EU Brussels). Baltské centrum koordinuje Finsko spolu s Dánskem, Německem, Estonskem, Lotyšskem a Švédskem. Polsko mezi účastníky není. Podmořskou vojenskou schopnost kupuje bilaterálně od Švédska, zatímco první unijní koordinace ochrany kabelů běží přes jinou skupinu států.

Nedělní podpis smlouvy uzavírá třicetiletou akviziční mezeru. Těžší otázka zní, zda se tři polské ponorky podaří zapojit do širší sítě senzorů, hlídek, opravárenských týmů a velení NATO dřív, než další incident na kabelu vynutí odpověď sám.