Policie vyklidila sídlo CHP kvůli Özelovi

Těžkooděnci v neděli použili slzný plyn v sídle hlavní turecké opoziční strany a donutili ho opustit zvoleného předsedu, kterého soud o čtyři dny dříve sesadil. Zásah proti CHP, Republikánské lidové straně a nejstarší politické straně v Turecku, završil soudní operaci namířenou proti politikovi, který jako jeden z mála dokáže prezidenta Recepa Tayyipa Erdoğana porazit ve volbách. Evropa odpověděla prohlášením mluvčího.

Soud nahradil vítěze poraženým

Pod vedením Özgüra Özela získala CHP v tureckých komunálních volbách v roce 2024 nejvíce radnic a dosáhla svého nejlepšího výsledku za dvě desetiletí (Handelsblatt). Průzkumy poprvé za generaci ukazovaly, že opozice může Erdoğanově AKP reálně konkurovat. Tento problém 21. května vyřešil odvolací soud v Ankaře. Kvůli obviněním z uplácení prohlásil stranický sjezd CHP z roku 2023 za neplatný a nařídil návrat Kemala Kılıçdaroğlua do čela strany. Kılıçdaroğlu v prezidentských volbách v roce 2023 s Erdoğanem prohrál.

Soud tak vyměnil soupeře, který mohl vyhrát, za soupeře, který už prohrál. Paul Levin z Institutu pro turecká studia Stockholmské univerzity to shrnul přímo: „Erdogan se rozhodl, že nesmí dopustit, aby se mu stalo totéž co Orbánovi“ (GP).

Když Özel odmítl sídlo CHP vyklidit, více než stovka policistů prorazila bránu a použila v budově slzný plyn. Özel pak v dešti došel do parlamentu a příznivcům řekl, že strana vyjde do ulic.

Evropa počítá, a pak mlčí

Formální reakce EU přišla ještě před policejním zásahem a zůstala hluboko pod politickou úrovní. Mluvčí Evropské služby pro vnější činnost, diplomatické složky EU, uvedl, že rozhodnutí soudu „vyvolává otázky ohledně právního státu“ (EEAS). Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová nevydala žádné prohlášení. Vysoká představitelka Kaja Kallasová také ne. Německý ministr zahraničí Johann Wadephul vyjádřil „znepokojení“ (Handelsblatt). Francie neřekla nic.

Zdrženlivost odpovídá širšímu vzorci v zahraničních vztazích EU: čím větší páky má daná země vůči evropským zájmům, tím slabší bývá evropské vymáhání demokratických standardů. Turecko drží kartu migrace, je součástí velitelských struktur NATO a prodává ozbrojené drony několika evropským partnerům. Žádná vláda neoznámila přezkum politiky vůči Ankaře. Žádné hlavní město nevyzvalo k přehodnocení obranné spolupráce.

Analytička Gönül Tolová varovala, že Ankara buduje „systém podle ruského modelu, v němž vládce určuje opozici“ (Handelsblatt). Přístupový proces Turecka do EU, tedy nástroj, který má u kandidátských zemí vynucovat demokratické podmínky, zůstává zmrazený a nedotčený.

Rozpor, který nikdo nepojmenuje

Özel vyzval ke svolání nového sjezdu CHP. Turecká Nejvyšší volební rada, ústavní orgán dohlížející na stranické sjezdy, se mimořádně sešla, aby posoudila, zda civilní soud vůbec měl pravomoc zasáhnout do vnitřních věcí strany. Rozhodnutí ve prospěch Özela by postavilo proti sobě dvě části turecké justice.

Geopolitický rozpor je ale vidět už teď. Spojenci z NATO budou sedět proti hostiteli, který poslal těžkooděnce do sídla svého protivníka. EU má přístupový rámec vytvořený právě pro podobnou situaci: kandidátská země rozebírá opoziční politiku pomocí soudní manipulace. Oba nástroje existují. Ani jeden se nepoužívá.

Mezera mezi dostupnými mechanismy a politickou vůlí přesně odpovídá strategickému postavení Turecka. Maďarsko, které má vůči Evropě menší páky, čelilo zmrazení fondů, řízení podle článku 7, tedy nejtvrdšímu unijnímu postihu za porušování demokratických pravidel, a dlouhodobému institucionálnímu tlaku. Turecko, které kontroluje migrační trasu a leží v klíčovém vojenském prostoru, dostane poznámku mluvčího, že se objevují otázky. Čím větší závislost, tím slabší vymáhání. Ankara to ví a podle toho jedná.