Polské a švédské stíhačky zastavily Su-30

V polovině července 2026 vzlétly z polské základny Malbork hotovostní stíhačky, aby nad Baltským mořem identifikovaly ruské stroje Su-30 a průzkumný letoun Il-20M. Doprovod poté převzaly švédské Gripeny. Vzdušný prostor žádné země narušen nebyl a zbraně nepřišly ke slovu. Ruská letadla se pohybovala v mezinárodním prostoru bez letového plánu a se vypnutými odpovídači, což je právně možné, ale pro civilní řízení letového provozu to znamená, že letadlo z obrazovek prakticky mizí (MilMag, Spiegel).

Epizoda skončila tak, jak má vzdušná policie v míru skončit: identifikací, doprovodem, dokumentací a návratem na základnu. Podstatný byl tentokrát okamžik předání. Švédsko vstoupilo do NATO v březnu 2024 (NATO). Jeho Gripeny nyní fungují ve stejném velení jako polské F-16. Viditelná část systému obstála. Veřejně však zůstává nejasné, kdo a za jakých podmínek vydává rozkaz k použití síly, pokud se sledovaný narušitel změní v hrozbu.

Jak funguje pohotovostní vzlet

Postup je do značné míry mechanický. Radarové senzory zachytí neidentifikovaný letoun. Jeho stopa se předá do aliančního střediska Combined Air Operations Centre v německém Uedemu, kde se národní radarové obrazy skládají do společného operačního přehledu (Bundeswehr). Právě CAOC je uzel, který systému dává smysl: rozhoduje, které spojenecké stíhačky vzlétnou, kdy odstartují a kde doprovod převezme další dvojice.

Piloti se k cíli přiblíží, ověří typ letounu a jeho označení, pokusí se navázat rádiový kontakt a poté jej sledují, dokud oblast neopustí nebo dokud si ho nepřevezme jiná spojenecká dvojice.

NATO tuto činnost provozuje jako nepřetržitou mírovou misi. V roce 2023 spojenecké stíhačky odstartovaly k podobným zásahům více než 300krát, nejčastěji právě v oblasti Baltu (NATO). Typický spouštěč je opakující se: ruský vojenský letoun poblíž hranic Aliance, vypnutý odpovídač a žádná komunikace s civilními dispečery (LRT). Červencový incident do tohoto vzorce přesně zapadá.

Švédsko mění mapu

Ruské lety u hranic NATO nejsou výjimečné. Tentokrát se změnila operační geografie: polská posádka letouny zachytila a švédská posádka v doprovodu pokračovala, obě pod stejným aliančním řídicím uzlem. Před vstupem Švédska do NATO měl alianční obraz nad Baltem slabší místa. Nyní má Aliance více letadel, více bodů pro předání doprovodu a hustší síť senzorů od jižního Baltu směrem k Finskému zálivu.

Polsko dodává stíhačky, které jsou v oblasti nejblíže. Malbork leží nedaleko Kaliningradu, silně militarizované ruské exklávy, a polské stroje proto mohou reagovat rychle. Formálně startují pod národní autoritou, širší situaci však koordinuje CAOC Uedem. Švédsko k tomu přidává hloubku směrem na sever, kde dříve existovaly mezery.

Z červencových letů Rusko pravděpodobně nezískalo území, ale data: reakční časy, radarové emise a komunikační vzorce v blízkosti spojeneckých aktivit. V míru jde o běžný zpravodajský sběr, který provádějí obě strany.

Od vzdušné policie k obraně

Doprovod letounu a jeho sestřelení jsou dvě různé mise. Vzdušná policie znamená identifikovat, sledovat a hlásit. Vzdušná obrana znamená mít pravomoc hrozbu neutralizovat. Estonsko, Lotyšsko a Litva, které se od roku 2004 spoléhají na rotační spojenecké stíhačky, protože vlastní kapacity tohoto typu nemají, chtějí tuto hranici zúžit.

Estonský ministr obrany Hanno Pevkur oznámil, že dvaadvacetiletá mise Baltic Air Policing se mění na misi vzdušné obrany (ERR, Aviation Week). Změna by rozšířila pravomoci SACEUR, tedy nejvyššího vojenského velitele NATO v Evropě, a měla by jasněji stanovit, kdy mohou piloti jednat bez toho, aby nejprve čekali na rozhodnutí své vlády. Pevkurův argument je přímočarý: pilot by neměl potřebovat politický souhlas k sestřelení dronu, který už pronikl do vzdušného prostoru NATO (Defence24).

Litevští představitelé k tomu připojili důležitou výhradu. Přechod na vzdušnou obranu mění pohotovost a prostor velitelů k rozhodování. Neznamená však automaticky, že v Pobaltí přibude více aliančních stíhaček. Nedostatkové systémy protivzdušné obrany dlouhého dosahu by se dál přesouvaly podle potřeby (Delfi).

Červencová epizoda ukázala, že alianční systém v Baltu funguje i v praxi: zachytit, vyslat stíhačky, identifikovat, doprovodit a předat přes státní hranici. Neprokázala ale, že NATO vyřešilo těžší otázku. Aliance veřejně ukázala, že umí doprovod plynule předat mezi zeměmi. Neukázala, kdo má dát rozkaz k použití síly ve chvíli, kdy cíl už není jen sledovaným letounem.