Portugalsku se otevírá 2,3 mld. EUR

Evropská komise předběžně schválila devátou portugalskou žádost o platbu z Nástroje pro oživení a odolnost, tedy z unijního postpandemického fondu, který vládám posílá peníze až poté, co doloží splnění dohodnutých reforem a investic. Tentokrát jde zhruba o 2,3 miliardy eur (Observador, ECO). Po vyplacení bude mít Portugalsko z celkového plánu za 22 miliard eur obdrženo přibližně 17,2 miliardy eur; zbývat bude už jen poslední žádost (Infobae/EFE).

V rámci programu patří Portugalsko k zemím, které postupují nejrychleji. Rychlé odškrtávání milníků ale samo o sobě neříká, zda peníze skutečně zlepšily život lidí. Právě rozdíl mezi tím, co dokáže ověřit Brusel, a tím, co zažívají občané, je hlavní zkouškou největšího povolebního výdajového experimentu EU po pandemii.

Jak peníze skutečně tečou

Nástroj pro oživení a odolnost funguje jako výkonnostní smlouva. Vlády se s Bruselem dohodly na plánech, které obsahují konkrétní milníky, například přijetí zákona nebo vznik úřadu, a cíle, třeba počet zrenovovaných budov či podpořených firem. Komise před uvolněním peněz kontroluje, zda byl každý krok splněn, a pokud podmínky splněny nejsou, může platbu zadržet (nařízení EU 2021/241). Nařízení zároveň stanoví závazná minima: nejméně 37 % výdajů má jít na klimatické cíle a nejméně 20 % na digitální projekty.

Proti starším unijním fondům je to podstatná změna. Dříve peníze často proudily podle způsobilosti výdaje: podáte platnou žádost, dostanete zaplaceno. U deváté portugalské žádosti Lisabon doložil splnění 51 dohodnutých kroků, teprve poté Komise platbu posunula dál.

Tento mechanismus má ale slepé místo. Komise umí ověřit, zda byl přijat zákon nebo splněn kvantitativní cíl. Mnohem hůře se dokazuje, že stejné kroky zvýšily produktivitu, pomohly chudším regionům dohánět zbytek země nebo vyvolaly investice, které by jinak nevznikly. Evropský účetní dvůr proto dál zkoumá, zda tento model spolehlivě měří skutečné výsledky (ECA).

Kdo dostává peníze a kdo čeká

Portugalská monitorovací data ukazují, kam peníze v praxi směřují. Firmy obdržely 4,6 miliardy eur, veřejné instituce 2,7 miliardy eur, obce 2,1 miliardy eur a domácnosti jen 328 milionů eur (HR Portugal). Domácnosti mohou mít nepřímý prospěch z opravených škol nebo silnějších podniků, přímé platby ale míří hlavně k institucím a byznysu.

Ani zamýšlení příjemci se přitom nevyhnou tření. Portugalským firmám stát kolem projektové uzávěrky 30. června stále dlužil více než 1 miliardu eur, ačkoli nasmlouvané práce byly hotové zhruba z 90 % (The Portugal Brief). Milník může být v Bruselu splněn, zatímco dodavatel v Lisabonu dál financuje práci z vlastních peněz.

Ukazuje se tím širší vzorec. První se k penězům dostávají organizace, které zvládají administrativu a termíny: velké firmy a centrální státní instituce. Složitější místní projekty, například nemocnice, školy nebo regionální infrastruktura, jsou více vystaveny zpožděním a politickému brzdění.

Když podmíněnost začne bolet

Dvě další země ukazují, co se děje na okrajích systému. Španělsku Komise šestou platbu schválila jen částečně, zhruba ve výši 7 miliard eur, zatímco 537 milionů eur zůstalo pozastaveno, protože tři cíle nebyly certifikovány (El País). Tato částečná stopka je důležitá: ukazuje, že mechanismus umí peníze skutečně zadržet, nejen automaticky schvalovat žádosti.

Rumunsko ukazuje lidskou cenu zpoždění. Nesplněné milníky v řízení státních podniků a penzijní reformě vedly k trvalé ztrátě zhruba 459 milionů eur (Știrile ProTV). Jen v župě Constanța přišlo o financování 60 projektů za téměř 150 milionů eur, včetně nemocnice za 93 milionů eur (Mediafax). Politici, kteří reformy zdrželi, o peníze nepřišli. Dopadly na pacienty, studenty a obce.

Nástroj pro oživení a odolnost prokázal, že dokáže vlády přimět k legislativě i k dokumentování splněných kroků. Zda se doložené plnění promění ve vyšší produktivitu, lepší služby nebo dohánění slabších regionů, je otázka, na kterou tento model nebyl úplně postaven.