Putin může vysílat armádu bez Dumy

Když Sovětský svaz v roce 1968 poslal tanky do Československa, opřel okupaci o pojem „bratrské pomoci“ a o 200 000 vojáků, které nikdo nezval. Tehdejší doktrína nepotřebovala právní konstrukci, stačila moc a poslušná Varšavská smlouva. Putinovo Rusko postupuje jinak. Dne 25. května podepsal Vladimir Putin zákon, který mění dva federální předpisy a dává prezidentovi pravomoc jednostranně nasadit ozbrojené síly v zahraničí, kdykoli ruským občanům hrozí „zatčení, zadržení nebo trestní stíhání“ u soudů, které Moskva neuznává. Státní duma, dolní komora parlamentu, zákon schválila poměrem 381:0. Rada federace, horní komora, jej podpořila jednomyslně (Kyiv Independent, Meduza). V platnost vstoupil během několika dní.

Tím se uzavírá mechanismus, který Rusko už vyzkoušelo v Gruzii v roce 2008, na Krymu v roce 2014 a na východě Ukrajiny v roce 2022. Nejprve Moskva rozdá pasy, potom tvrdí, že nové občany někdo pronásleduje, a nakonec si vyhradí právo zasáhnout.

Potrubí od pasu k intervenci

Aby nový zákon fungoval, potřebuje druhý nástroj: hromadné rozdávání ruského občanství lidem, které chce Moskva později „chránit“. Devět dní před podpisem vojenského zákona podepsal Putin samostatný dekret, který obyvatelům Podněstří, Ruskem podporovaného separatistického území v Moldavsku, ruší běžné podmínky pro získání občanství. Nevyžaduje pobyt, jazykovou zkoušku ani test z dějin (Meduza). Lansing Institute to označil za „koherentní mechanismus hybridní války“, který nový zákon o nasazení armády „přímo doplňuje“ (Lansing Institute).

Podle dosavadního ruského práva muselo každé nasazení armády v zahraničí schválit Rada federace. V případě Krymu Putin toto pravidlo fakticky obešel, formálně ho ale ještě zachoval. Nový zákon u operací na „ochranu občanů“ tuto povinnost zcela ruší a dělá z nasazení armády čistě prezidentské rozhodnutí (United24 Media).

Text zákona míří na soudy, „jichž se Rusko neúčastní“. Tato formulace přesně sedí na Mezinárodní trestní soud i na Zvláštní tribunál pro zločin agrese. Vznik tohoto tribunálu podepsalo 15. května v Kišiněvě 34 států Rady Evropy, tedy deset dní předtím, než Putin podepsal vojenský zákon (Euronews).

Dvě Evropy, dvě hodnocení rizika

Evropská hlavní města na stejný vývoj reagují s velmi rozdílnou mírou znepokojení. Estonsko si 21. května předvolalo ruského chargé d’affaires, vyhostilo vojenského rezervistu a omezilo pohyb diplomatů (Estonian MFA). Zároveň připravuje zákaz nákupu nemovitostí pro ruské občany (ERR). Finsko oznámilo, že od 1. června nebude uznávat nebiometrické ruské pasy, a přihlásilo se k aliančnímu cíli vydávat na obranu 5 % HDP (Yle). Evropský parlament prohlásil, že „vyhrožovat pobaltským státům znamená vyhrožovat celé Evropské unii“ (European Parliament).

Nejostřejší obrat představuje nové maďarské vedení Tisza pod Péterem Magyarem. Poté, co Budapešť 4. května vyhostila důstojníka SVR Artura Szuskova, čemuž Orbánova vláda dříve bránila, dala najevo ochotu podpořit unijní sankce proti lidem, které Orbán osobně chránil, včetně patriarchy Kirilla (Euronews Hungary). Rusko tak v Budapešti zároveň přišlo o svého zástupného držitele veta v EU i o část zpravodajské infrastruktury.

Osamoceně stojí Slovensko. Vláda Roberta Fica k novému zákonu nevydala žádné stanovisko a současně obnovuje přítomnost ruských diplomatů a vojenského přidělence, které předchozí vlády vyhostily (Denník N). Evropský parlament na to reagoval hlasováním 347:165, v němž pohrozil aktivací mechanismu podmíněnosti. Tento nástroj umožňuje EU zmrazit peníze vládám, které narušují právní stát, a pro Slovensko by mohl znamenat riziko ztráty miliard eur (Aktuality.sk).

Mezera v NATO

Strukturální problém nejpřesněji pojmenoval český prezident Petr Pavel: Rusko si podle něj „vytvořilo styl chování, který se téměř dotýká hranice článku 5, ale vždy zůstává mírně pod ní“ (Novinky.cz). Malá, popiratelná a humanitárně rámovaná operace na „ochranu občanů“ tuto nejasnost využívá přesně. Doktrína ze summitu NATO ve Varšavě v roce 2016 připouští, že hybridní útoky mohou spustit kolektivní obranu podle článku 5. Aliance však dosud i fyzické narušení vzdušného prostoru řešila spíše jako důvod ke konzultacím podle článku 4 než jako spouštěč kolektivní obrany.

Žádná instituce NATO zatím nepředložila konkrétní odpověď na celý tento postup. Evropská komise připravuje 21. sankční balík. Alianční iniciativa Eastern Sentry propojuje protivzdušnou obranu na východním křídle. Formálně ale zůstává nezodpovězená otázka, která rozhoduje nejvíc: kdy se rozdávání pasů obyvatelům cizího státu stává přípravou agrese? Při zhruba 78 000 ruských občanech v Estonsku a 40 000 v Lotyšsku nejde o teoretickou debatu (Kyiv Independent).

Rusko tyto zákony schvalovalo veřejně, dvanáct týdnů a bez jediného hlasu proti. Evropská odpověď se teprve skládá.