Putin mluví o pirátství tankerů

Když evropské státy zasahují proti ruské „stínové flotile“, nejde zatím o zabavování tankerů ani prodej jejich nákladu. Jde hlavně o kontroly, dočasné zadržení a administrativní tlak. Vladimir Putin přesto v úterý varoval, že Rusko odpoví „stejně“, pokud evropské země začnou zadržovat obchodní lodě napojené na Rusko, a nedávné kontroly označil za pirátství (Reuters). Dmitrij Medveděv zašel dál, když naznačil, že Rusko má právo vojensky útočit na západní obchodní lodě (Portfolio).

Popis, který Moskva nabízí, ale neodpovídá tomu, co se na moři skutečně děje. Evropská námořnictva podle dostupných informací nekonfiskují tankery a neprodávají jejich ropu. Rusko z omezených pravomocí evropských států dělá příběh o pirátství, protože politicky funguje lépe než právní argument.

Co Evropa skutečně udělala

Nejviditelnějším evropským zásahem byla kontrola tankeru Toa Payoh z 2. srpna. Italsky vedené síly operace IRINI, tedy námořní mise EU ve Středomoří, nastoupily západně od Pantellerie na tanker plující pod kamerunskou vlajkou poté, co kapitán odmítl rádiovou kontrolu (Reuters/KFGO). Sama mise IRINI popsala právní základ jako „výkon práva návštěvy za účelem ověření vlajkového státu“ (EEAS). Jednoduše řečeno šlo o kontrolu, zda loď skutečně pluje pod vlajkou, kterou uvádí. Taková pravomoc neznamená právo zabavit ropu.

Stejný vzorec je vidět i jinde. Británie v červnu v Lamanšském průlivu zastavila tanker Smyrtos; šlo o zadržení, nikoli konfiskaci (BBC). Francie od září 2025 znehybnila několik podezřelých tankerů, ale loď Boracay během několika dní propustila. V žádném z těchto případů není veřejně doložený soudní záznam, který by potvrzoval zabavení nákladu (Le Figaro, Il Foglio). Doložené jsou kontroly a dočasná zadržení. Trvalé zabavení lodi nebo jejího nákladu v řádném právním procesu doložené není.

Přístavy, ne otevřené moře

Jednadvacátý sankční balík EU proti Rusku, přijatý 23. července, přidal na černou listinu 41 plavidel stínové flotily a rozšířil kritéria tak, aby zahrnovala i lodě obsluhující už sankcionované tankery (Rada EU, finská vláda). Část médií naznačovala, že balík členským státům dává pravomoc prodávat zabavenou ruskou ropu. Zveřejněné unijní texty takovou pravomoc neukazují. Evropská komise své ruské sankce popisuje jako opatření proti konkrétním lodím, firmám a službám, nikoli jako samostatné povolení zastavovat tankery na volném moři (Komise).

Nejspolehlivější evropské nástroje jsou administrativní: zákaz vstupu do přístavů, odmítnutí pojištění, neposkytnutí paliva nebo přístavních služeb. Fungují tiše a často účinněji než demonstrativní námořní zásahy. Na otevřeném moři mají námořnictva mnohem méně prostoru. Úmluva OSN o mořském právu, známá jako UNCLOS, dává válečným lodím právo nastoupit na cizí plavidlo jen z úzce vymezených důvodů, například při sporu o vlajku (UNCLOS). Rozdíl dobře ukazuje norská pobřežní stráž: po projíždějících tankerech žádá doklady o pojištění dobrovolně, protože nemá právní pravomoc je k tomu donutit (Kystverket).

Proč je moskevský rámec důležitější než samotná hrozba

„Pirátství“ má v mezinárodním právu konkrétní význam a vymáhání sankcí do něj nespadá. Jako politická nálepka ale plní svou práci. Sankce EU v zahraniční politice vyžadují jednomyslnost, tedy souhlas všech členských států. Řecko tuto páku využilo už při 21. balíku, když si vyjednalo výjimku pro LNG (Euronews). Maďarsko sice nemá pobřeží a na námořním vymáhání se přímo nepodílí, jeho energetická závislost na Rusku ale dává argumentu „vymáhání je příliš drahé“ domácí váhu.

Čím vyšší cenu Moskva dokáže evropským voličům a vládám před oči postavit, tím více munice získávají nesouhlasící metropole pro další hlasování o sankcích. Podle dánského listu Børsen už Rusko zároveň skládá náhradní stínovou flotilu. Každé kolo vymáhání tak spouští další kolo obcházení, nikoli čisté zastavení toku ruské ropy (Børsen).

Obě strany svou pozici natahují. Evropa tankery kontrolovala, ale nedoložila konfiskaci nákladu. Rusko hrozilo odvetou, ale lodě EU nezabavilo. Skutečná evropská páka leží v přístavech, pojišťovnách a odmítání služeb, kde tiché „ne“ často znamená víc než nástup ozbrojené hlídky na palubu. Skutečným cílem Moskvy nejsou evropské válečné lodě. Je jím jednomyslnost, bez níž další sankční balík nevznikne.