Zlepšení sluchu po genové léčbě trvá roky

Sluchová dráha lidí narozených s jednou vzácnou formou dědičné hluchoty nyní reaguje i na zvuky, které u nich dříve nevyvolaly žádnou měřitelnou odezvu. Podle výsledků zveřejněných v dubnu v časopise Nature Fudan University vykázalo takovou změnu po jediné dávce genové terapie 38 ze 42 účastníků studie, která probíhala v osmi nemocnicích v Číně. Protože léčba dodává funkční kopii jediného konkrétního genu, může pomoci jen této malé skupině. U ní však byla změna naměřeného sluchu výrazná.

Co vlastně měří sluchový test

Test pouští zvuky o různé hlasitosti a zaznamenává nejtišší z nich, při němž lze naměřit reakci sluchové dráhy. Tato hodnota se nazývá práh. Představte si, že od nuly zesilujete rádio. Práh je místo na stupnici, kde poprvé něco zaslechnete, takže nižší hodnota znamená, že k uchu pronikají i tišší zvuky.

Průměrný práh účastníků před léčbou přesahoval 97 bodů na specializované stupnici tohoto testu. U pacientů, které lékaři sledovali nejdéle, klesl dva a půl roku po dávce na 42 (Nature). Jinými slovy, ucho začalo reagovat na mnohem tišší zvuky; před léčbou reagovalo jen na velmi hlasité, pokud vůbec.

Nejdéle sledovaná část souboru zahrnuje jen některé účastníky, protože do studie vstupovali v různou dobu. Harvard Medical School ve zprávě o téže studii uvádí, že zlepšení sluchu přetrvávalo roky (Harvard Medical School). Studie navíc neměla kontrolní skupinu: léčbu dostali všichni a výsledky každého pacienta se porovnávaly s jeho sluchem před léčbou.

Chybějící návod, který léčba dodá

Geny fungují jako návody, podle nichž buňky vyrábějí bílkoviny, molekuly zajišťující většinu práce v těle. Gen OTOF obsahuje návod k výrobě bílkoviny otoferlinu, kterou ucho potřebuje ke slyšení. Lidé s touto formou hluchoty dědí vadné kopie genu, takže jejich buňky nemají použitelný návod.

Genová terapie dodá buňkám funkční kopii, jako když do kuchařky vrátíte chybějící stránku a kuchyně může konečně připravit dané jídlo. Buňky by pak měly začít vyrábět otoferlin samy. Výzkumníci účinek posuzovali podle toho, zda sluchová dráha začala reagovat na zvuk. U většiny účastníků se to potvrdilo.

Stejná přesnost vymezuje i limity léčby. Terapie dodávající konkrétní gen může pomoci jen lidem, jejichž hluchotu způsobují vadné geny OTOF. K jejich rozpoznání je třeba genetické vyšetření, protože tato forma hluchoty má podobné vnější projevy jako řada jiných příčin ztráty sluchu.

Výzkumníci v rané fázi, kterou měla studie prověřit, nezaznamenali toxicitu omezující dávku. To znamená, že se neobjevily nežádoucí účinky natolik závažné, aby vylučovaly testovanou dávku. Zaznamenali však závažný pokles počtu neutrofilů, bílých krvinek, které tvoří první obrannou linii těla proti infekcím (Nature).

Od slyšení zvuků k porozumění slovům

Nižší práh znamená, že člověk zaznamená i tišší zvuky. Sám o sobě ale nedokládá běžný sluch a neříká přímo nic o porozumění řeči. Představte si dítě, které dostane první brýle. Písmena jsou díky nim ostřejší, ale číst se dítě stále musí naučit.

Podobně je to se zvukem. Mozek se musí naučit převádět proud zvuků na slova a k tomu potřebuje čas i cvičení při poslechu. Podle Harvard Medical School pacienti, kterým se ve studii sluch obnovil, postupně lépe rozuměli řeči. Jazykové schopnosti se totiž rozvíjejí měsíce i roky, nikoli v okamžiku, kdy test poprvé zaznamená reakci.

Oba výsledky je proto třeba posuzovat odděleně. Přesvědčivější je výsledek měření sluchu: jde o přímé měření před léčbou a po ní a zlepšení vykázala velká část léčených. Výsledek u řeči naznačuje zlepšení, závisí však na pomalejším procesu, který studie stále sleduje.

U lidí s touto konkrétní dědičnou hluchotou studie ukazuje, že jediná dávka genové terapie může výrazně zlepšit naměřený sluch a že u nejdéle sledovaných pacientů se zlepšení udrželo. Zda se tento účinek spolehlivě promítne také do řeči a rozvoje jazyka, musí ukázat další sledování týchž pacientů.