Zbrojení žene dluh eurozóny na 91.2%

Veřejný dluh eurozóny má podle jarní prognózy Evropské komise letos dosáhnout 90,2 % HDP a do roku 2027 vzrůst na 91,2 %. Oproti podzimnímu odhadu Komise se zadlužení zvyšuje rychleji. Střet evropského přezbrojování s rozpočtovými limity se tak přesunul z modelových debat přímo do letošních státních rozpočtů.

Rozměr rizika se minulý týden ukázal na neformálním jednání ministrů financí EU v Nikósii. Alex Pienkowski z Mezinárodního měnového fondu tam představil scénář, podle něhož by při nulové rozpočtové korekci dosáhl dluh průměrné evropské země do roku 2040 130 % HDP (Athens Times, Asharq Al-Awsat). Nejde o prognózu, ale o varování před cenou nečinnosti: matematický obraz toho, co se stane, když obranné rozpočty rostou a zbytek výdajů zůstává beze změny (Cyprus Mail).

Aritmetika přezbrojování

Mechanismus je dobře popsaný. Analýza MMF v dubnovém World Economic Outlook ukazuje, že při delším cyklu přezbrojování, který trvá více než dva a půl roku, stoupají vojenské výdaje zhruba o 2,7 procentního bodu HDP. Přibližně dvě třetiny tohoto nárůstu vlády financují dluhem, nikoli škrty jinde. Veřejný dluh se během tří let zvýší asi o 7 procentních bodů HDP.

Tlak měla zvládat reformovaná evropská rozpočtová pravidla, tedy Pakt stability a růstu, který členským státům stanovuje limity pro schodek a dluh. EU loni vytvořila takzvanou národní únikovou doložku, díky níž mohou státy kvůli obraně dočasně překročit výdajové limity až o 1,5 % HDP ročně. Dosud ji aktivovalo 17 členských států, od Německa po Řecko.

Doložka však pomáhá hlavně zemím, které byly blízko pravidlům už předem. Francie a Itálie, druhá a třetí největší ekonomika eurozóny, o ni nepožádaly. Obranné výdaje chtějí zvýšit také, jenže jejich rozpočtová aritmetika to neumožňuje. Francie má schodek kolem 5,5 % HDP, Itálie přibližně 7,4 % (Evropská komise). Obě země už jsou v postupu při nadměrném schodku, což je formální disciplinární proces pro státy překračující tříprocentní limit. Dalších 1,5 procentního bodu prostoru mnoho neřeší, když je země už zhruba dvojnásobně nad limitem.

Kdo si půjčit může a kdo ne

Německo vstupuje do tohoto období s dluhem kolem 64 % HDP, takže si na obranu může půjčovat a stále zůstává v poměrně zvládnutelném pásmu. Do roku 2027 má jeho dluh vzrůst jen na 68 % (Evropská komise). Podobně jsou na tom pobaltské státy, Polsko a severské země.

U Francie má dluh mezitím do roku 2027 překročit 120 % HDP (Evropská komise). Itálie má dosáhnout 139,2 % (EUNews). Obě země se přihlásily k úvěrům z programu SAFE, tedy Security Action for Europe, nového mechanismu, v němž si EU společně půjčí 150 mld. EUR a peníze za výhodných podmínek dále půjčuje členským státům na obranné nákupy (Rada EU). Podmínky jsou příznivé. Úvěry se však dál počítají do národního dluhu.

Rozpočtová pravidla tak nejvíce svazují státy, které jsou pod největším tlakem, a odměňují ty, které si prostor vytvořily dříve. Právě to ECFR popisuje jako fiskální rozdělení, které EU zatím nevyřešila.

Politický účet

Schůzka v Nikósii nepřinesla dohodu na společném unijním zadlužení pro obranu, revizi rozpočtových cílů ani nové nástroje pro země s vysokým dluhem. Sám MMF naznačil, že obrana, energetická bezpečnost a inovace mohou být evropskými veřejnými statky, u nichž dává společné financování ekonomický smysl. Předložil to ale jen jako jednu možnost vedle strukturálních reforem a konsolidace, bez přímého doporučení.

Think-tank Bruegel už dospěl k závěru, že reformovaná rozpočtová pravidla potřebují další reformu. OECD varuje, že obranné výdaje krátkodobě podporují ekonomiku, ale bez řešení slabého růstu zvyšují dlouhodobý tlak na veřejné finance.

Otázka, kterou Nikósie nezodpověděla, bude určovat evropskou politiku příští dekády: kdo zaplatí bezpečnost a co se přestane financovat, až účty dorazí? Mezi únikovými doložkami a postupy při nadměrném schodku budou zvolené vlády muset rozhodnout, které veřejné služby se zmenší. Zatím po nich nikdo nechtěl, aby řekly které.