Baterie brzdí roztříštěná pravidla

Velkokapacitní baterii dnes Evropa umí postavit během několika měsíců. Mnohem déle trvá získat povolení k jejímu připojení a rozhodnout, kdo zaplatí kapacitu v síti, kterou bude využívat. Každý stát na to odpovídá jinak. Podle hodnocení European Climate Neutrality Observatory z roku 2026 za růstem obnovitelných zdrojů zaostává rozšiřování sítí, ukládání energie i flexibilita, protože si jednotlivé země píší vlastní pravidla pro to, jak se baterie připojují a jak smějí v síti fungovat (ESS News).

Jedna baterie, dva výsledky

Baterie elektřinu nevyrábí. Přesouvá ji v čase: nabíjí se ve chvíli, kdy je v síti přebytek solární nebo větrné energie, a dodává ji zpět, když nabídka nestačí. V soustavě, kde rychle přibývá obnovitelných zdrojů s výrobou nezávislou na okamžité poptávce, má takové úložiště zjevnou hodnotu. Evropské právo to uznává. Směrnice 2019/944 chápe ukládání energie jako samostatnou činnost a ukládá členským státům, aby novým účastníkům umožnily férovou soutěž.

Stejná směrnice ale nechává na jednotlivých zemích, jak baterie připojí, jaké síťové poplatky jim uloží a co se stane ve chvíli, kdy jsou vedení přetížená. Nařízení 2024/1747 řeší právě situace, kdy obchodní transakce posílají přes kabel více elektřiny, než fyzicky unese. Baterie umístěná za solárním přebytkem v přetížené oblasti síti pomáhá. Stejná baterie, která se nabíjí tam, kde je síť už napjatá, jen proto, že cenový rozdíl slibuje zisk, přetížení zhoršuje. Spor se vede o to, čím baterie v regulaci vlastně je: klimatickou infrastrukturou, nebo dalším odběrem, který soupeří o vzácné místo v síti.

Tři země, tři odpovědi

Německo chce, aby velké baterie platily přímočařeji za síťovou kapacitu, kterou si rezervují. Spolkový regulátor Bundesnetzagentur přepracovává síťové poplatky tak, aby od roku 2029 větší výrobci a úložiště nesli náklady podle objednané kapacity, místo aby zůstávaly hlavně na domácnostech (DIHK). Investoři se obávají, že změna udělá ze ziskového bateriového projektu projekt na hraně návratnosti. Zatím není jasné ani to, zda budou před novými poplatky chráněny baterie, které začnou fungovat ještě před termínem (ZfK).

Nizozemsko už zná cenu odkladu. Přetížení sítě je tam tak vážné, že Utrecht od července 2026 přestal přijímat nové žádosti o připojení domů a malých podniků. Nizozemští provozovatelé sítí Liander, Enexis a Stedin požádali agregátory, tedy firmy, které spojují mnoho malých baterií, tepelných čerpadel a nabíječek elektromobilů do jednoho řiditelného portfolia, aby v přetížených oblastech poskytli 255 MW flexibilní kapacity. To zhruba odpovídá špičkové spotřebě menšího města (Entra, NextEnergy). Domácnosti a firmy, které dovolí dálkové řízení svých baterií nebo nabíječek, mají dostávat 60 až 120 € za kilowatt ročně. Platit se to bude ze síťových tarifů, tedy z poplatků všech uživatelů sítě (Solar Magazine). Nizozemská zkušenost je poměrně střízlivá: baterie ve správném uzlu sítě má cenu, za kterou se vyplatí platit. Tatáž baterie jinde úzké místo neřeší.

Itálie staví smíšený model. Její aktualizovaný rámec pro obnovitelné zdroje zahrnuje úložiště do nových pravidel připojování a ukládá energetickému regulátorovi ARERA, aby kapacitu v síti rozděloval transparentněji (biblus.acca.it). Paralelní reforma dispečerského řízení otevírá služby vyrovnávání a flexibility bateriím, decentralizované výrobě i elektromobilům (trilance.com). Část úložišť tak vydělává na obchodování s cenovými rozdíly elektřiny. Část se bere jako plánovaná systémová infrastruktura.

Kdo zaplatí špatné nastavení

Investoři do baterií vydělávají tam, kde jsou pravidla srozumitelná a přístup na trh široký. Ztrácejí ve chvíli, kdy kapitál zamrznou fronty na připojení, dvojí síťové poplatky a regulační nejistota. Provozovatelé sítí získávají větší možnost řídit chování připojených zařízení, zároveň ale čelí tlaku, aby stavěli rychleji. Výrobci z obnovitelných zdrojů profitují, pokud baterie pohltí jejich přebytky místo toho, aby museli větrníky nebo solární elektrárny odstavovat. U domácností záleží na konstrukci tarifů: pokud úložiště tlumí cenové špičky a snižuje náklady na omezování výroby, účty mohou nepřímo klesnout. Pokud síťové poplatky porostou kvůli špatně umístěným bateriím, zaplatí to spotřebitelé.

Evropské právo říká, že síťové poplatky mají být vůči úložištím férové a odrážet skutečné náklady (směrnice 2024/1711). Návrh tarifů, pravidla připojování i řízení přetížených vedení ale EU nechává národním regulátorům. Evropa má závazné cíle pro obnovitelné zdroje. Nemá k nim stejně závazný soubor pravidel pro baterie a sítě. Evropský bateriový problém už proto neleží hlavně v technologii. Leží v tom, zda regulátoři dokážou ocenit vzácnou síťovou kapacitu tak, aby se baterie nabíjely tam, kde pomáhají, a ne jen tam, kde na nich obchodníci vydělají.