Rheinmetall ovládl chorvatský DOK-ING

Německý Rheinmetall převzal 51% kontrolu nad chorvatskou společností DOK-ING, specialistou na bezosádková pozemní vozidla a roboty pro odminování (Hrvatski izvoznici, Rheinmetall). Většinový podíl v takové firmě obvykle znamená kontrolu nad představenstvem, strategickým směrem i pravidly pro vývoz. Záhřeb transakci popsal jako vznik „evropského centra pro bezosádkové systémy“. Vlastnická struktura ale dává rozhodující hlas Rheinmetallu a z veřejných dokumentů není patrné, jaké pojistky tuto kontrolu omezují.

Co Rheinmetall převzal

Hlavním produktem DOK-INGu je Komodo, těžká hybridní platforma navržená jako modulární základ pro palebnou podporu, průzkum, logistiku i odminování (Biz Srbija). Zakladatel Vjekoslav Majetić si ponechal 49 %. Nový podnik, přejmenovaný na Rheinmetall Unmanned Vehicles a sídlící v Záhřebu, se tím zařazuje do produktové rodiny, která u Rheinmetallu zahrnuje obrněná vozidla, munici i systémy protivzdušné obrany. Chorvatská technologie se tak přesouvá pod střechu německého koncernu.

Šéf Rheinmetallu Armin Papperger při představení v Záhřebu slíbil trvalé investice (tportal.hr). Podle něj Rheinmetall nejméně zdvojnásobí dosavadní tržby DOK-INGu a vytvoří nová pracovní místa. Chorvatská média šla dál a psala o plánovaných výdajích v řádu stovek milionů eur. Tato čísla ale zatím nepotvrzuje ani zveřejněná dokumentace Rheinmetallu, ani nezávislé ověření (Jutarnji list).

Regionální dodavatelský řetězec pod jednou střechou

Vedle dosavadní přítomnosti Rheinmetallu v regionu přestává DOK-ING vypadat jako izolovaná akvizice. V Rumunsku získal německý koncern balík zakázek zahrnující vozidla, protivzdušnou obranu a munici, popisovaný zhruba v hodnotě 5,7 mld. EUR, s dodávkami do let 2028 až 2030 (DefenseRomania). Jen část věnovaná protivzdušné obraně přesahuje 1,4 mld. EUR (Adevărul).

S chorvatskou dceřinou firmou pro bezosádková vozidla pak mohou budoucí nákupy snadno následovat už vyšlapanou cestu. Mechanismus je konkrétní: výcvikové programy, servisní smlouvy, náhradní díly, softwarové aktualizace a certifikační standardy táhnou zákazníka k dodavateli, který už v systému sedí. Změna dodavatele znamená znovu vycvičit posádky, přestavět logistiku a od začátku certifikovat interoperabilitu. Každá zakázka tak zvyšuje náklady na odchod u té další. Tak funguje závislost v obranném průmyslu.

Itálie vyjednávala tvrději

Nejpřesnější měřítko chorvatské pozice nabízí dohoda stejné firmy s Itálií. Když se římský národní šampion Leonardo spojil s Rheinmetallem v pozemní technice, vyjednal společný podnik 50 na 50, právně usazený v Římě a provozně v La Spezii, přičemž 60 % výrobních aktivit má probíhat v Itálii (Leonardo). Chorvatsko přijalo poměr 51 ku 49 ve prospěch Rheinmetallu, aniž by byly veřejně doloženy minimální podíly práce pro domácí průmysl nebo pojistky v oblasti vývozní kontroly.

Itálie přivedla ke stolu národního šampiona s existujícími výrobními linkami a politickou vahou v Bruselu. Chorvatsko mělo specializovanou firmu a naléhavou potřebu. Podmínky tomu odpovídají. Společné podniky, v nichž žádná strana firmu plně neovládá, postupují pomaleji. Příkladem je francouzsko-německá skupina pozemní techniky KNDS, jejíž plánovaný vstup na burzu byl nedávno odložen kvůli pochybnostem o průmyslové kapacitě (Zonebourse). Většinové převzetí se uzavírá rychleji.

Kdo Chorvatsku dluží odpověď

Z veřejně dostupných informací je zřejmé, proč Rheinmetall o DOK-ING stál. Jasné ale není, zda duševní vlastnictví firmy zůstane podstatným způsobem v Chorvatsku, ani zda se o vývozu bude rozhodovat v Záhřebu, nebo v Düsseldorfu. V žádném z citovaných zdrojů se neobjevují veřejné doklady o chorvatském prověřování zahraniční investice, tedy procesu, v němž stát posuzuje cizí kontrolu nad strategickou firmou, ani o parlamentní debatě či soutěžním přezkumu spojení (Rheinmetall).

Evropské výdaje na zbrojení rostou. Země bez velkého národního šampiona proto v každé podobné transakci řeší tvrdší verzi stejného obchodu: přijmout začlenění do výrobní a servisní sítě jedné firmy, nebo si vyjednat pojistky, které udrží místní kontrolu nad tím, co se bude vyvíjet, vyrábět, prodávat a vyvážet. Chorvatská vláda hájí označení evropského centra. Zatím ale neukázala pojistky, které by z něj udělaly víc než dobře znějící nálepku.