Nízká voda zdražuje říční dopravu

Podle rumunských médií nemohou obilné lodě u Calafatu na severním břehu Dunaje bezpečně nakládat, protože je řeka příliš mělká. Na německém Rýně mezitím plují čluny jen se zlomkem běžného nákladu a BASF omezil výrobu chemikálií v Ludwigshafenu (Reuters via MarketScreener). Obě hlavní evropské vnitrozemské nákladní trasy tak současně svírá stejný problém: s nižší hladinou klesá množství přepraveného nákladu, zatímco náklady na posádku, palivo a přístavní poplatky zůstávají stejné.

S klesající hladinou zdražuje každá tuna

Říční doprava se může přestat vyplácet dlouho předtím, než úřady plavbu zastaví. S ubývající vodou musí kapitán omezovat náklad, aby trup neklesl příliš hluboko a nenarazil na dno. Provozovatel v dunajském přístavu Krems v Rakousku uvedl místním médiím, že při hloubce plavební dráhy kolem 1,5 metru mohly velké lodě naložit jen 200 až 300 tun místo obvyklých až 2 000 (Bezirksjournal). Fixní náklady na plavbu se přitom nemění. Pokud se rozpočítají na zlomek běžného nákladu, cena za tunu násobně vzroste.

Stejný mechanismus zdražuje dopravu na Rýně. U Kaubu, jehož vodočet určuje podmínky pro plavbu na středním toku, dosahovala hladina 12. září 21 až 26 cm, zatímco referenční hranice nízkého stavu činí 77 cm (ELWIS). Německý Spolkový ústav hydrologie potvrdil, že během srpna některé úseky dosáhly dřívějších minim nebo pod ně klesly (BfG). Na trase Rotterdam–Karlsruhe se proto přepravní sazby od konce června do konce července zhruba ztrojnásobily, přibližně ze 45 na 150 až 155 EUR za tunu (Industrieanzeiger).

Na Dunaji očekávali rumunští hydrologové v září u Baziașe, kde řeka vtéká do Rumunska, průtok kolem 1 400 metrů krychlových za sekundu. Podle nich by šlo o nové zářijové minimum (Observator News, EVZ). Na celém bulharském úseku ukazovaly vodočty 12. září hodnoty hluboko pod nulovými body jednotlivých stanic. Ty slouží jako základ pro měření, takže záporné údaje signalizují mimořádně nízkou hladinu (Utro Ruse, BTA). Srbská komoditní burza označila dunajskou trasu k rumunskému černomořskému přístavu Constanța za „prakticky přerušenou“. Jde však o hodnocení trhu, nikoli o úřední potvrzení uzavírky (RTS).

Továrny na Rýně, zemědělci na Dunaji

Rýnské čluny zásobují chemické závody, zatímco po dolním Dunaji se přepravuje sklizené obilí. Sucho proto dopadá na obě části evropské ekonomiky odlišně.

Závod BASF v Ludwigshafenu dostává po vodě přibližně 40 % surovin. Podle agentury Reuters firma zákazníky upozornila, že některé výrobky budou dostupné jen omezeně (Reuters via MarketScreener). V provázané chemické výrobě může výpadek jediné vstupní suroviny zastavit navazující provozy. Nejnaléhavější dodávky lze částečně převést na silnici a železnici, ani mimořádné výjimky pro nedělní provoz kamionů však kapacitu říčních člunů nenahradí (Ingenieur.de).

Na dolním Dunaji nesou náklady především zemědělci, kteří již sklidili obilí, mají omezené skladovací možnosti a chybějí jim peníze na překlenutí opožděných plateb. Každý další den odkládá jejich příjmy a zvyšuje riziko, že obilí ztratí na kvalitě. Úřední evidence nákladu neuvádí, kolik tun uvázlo u Calafatu, a neexistuje ani úplný přehled o tom, kam se přesunulo zboží, které nemohly přepravit čluny na Rýně.

Kdo platí a kdo může zdražit

Náklady se rozdělují nerovnoměrně. Daňoví poplatníci v Maďarsku a Rumunsku už financují mimořádné prohlubování říčního dna (Hungarian government, HotNews). Zemědělci podél Dunaje hradí delší skladování a čekají na tržby. Průmysloví odběratelé na Rýně platí příplatky, případně se smiřují s pozdějšími dodávkami. Z nedostatku naopak těží majitelé plavidel s malým ponorem, provozovatelé volných sil a držitelé dostupné kapacity na železnici.

Nízká hladina současně zdražila přepravu každé tuny na obou řekách. Náklady dopadají na zemědělce s napjatým financováním i na továrny závislé na říční dopravě. Celkový výpadek přepraveného nákladu však zatím nikdo nevyčíslil. Právě tento chybějící údaj rozhodne, zda jde o vážné narušení dopravy, nebo zda jsou tvrzení o kolapsu celé sítě přehnaná.