Po výbuchu v přístavu chce Rumunsko radary NATO

Začátkem měsíce explodoval v rumunském přístavu Constanța dron. Trestní vyšetřování dál běží a vyšetřovatelé veřejně nevyloučili žádnou z hlavních možností: nehodu, selhání navigace, vedlejší dopad elektronického boje ani úmyslný útok. Rumunský prezident Nicușor Dan potvrdil, že Bukurešť o věci jedná s ukrajinskými představiteli, konkrétní původ incidentu ale veřejně neurčil.

Jasnější je zatím to, co výbuch odhalil. Constanța patří mezi černomořské vstupní body unijních tras solidarity, tedy dopravních koridorů, které Brusel vytvořil v roce 2022, aby po narušení běžných obchodních cest Ruskem dál proudilo ukrajinské obilí a další zboží (Evropská komise). Do logistického uzlu, na němž Evropa závisí, se dostal válečný objekt. A žádný veřejně popsaný řetězec odpovědnosti zatím jasně neříká, kdo ho měl zachytit, vyhodnotit nebo zastavit.

Mezera mezi radary

Rumunsko provozuje systémy proti dronům určené pro hrozby ze vzduchu. Podle dostupných zpráv jeden z nich před několika týdny zachytil letící dron. Vedle toho funguje pobřežní dohled, který spravuje rumunské námořnictvo a přístavní úřady a který sleduje plavidla od určité velikosti. Bezpilotní hladinové plavidlo, tedy malý dálkově řízený člun schopný nést výbušninu, do těchto kategorií dobře nezapadá. Pro protivzdušnou obranu je příliš námořní. Pro běžné sledování lodí zase příliš malé.

Rušení GPS je v černomořské oblasti dobře doložené (GPSJam). Zda právě rušení nebo podvržení signálu poslalo tento konkrétní stroj mimo zamýšlenou trasu, zatím prokázáno není. Obranná mezera ale existuje bez ohledu na příčinu: jednotlivé systémy vznikly pro jiné typy hrozeb a tato hrozba se ocitla mezi nimi.

Rumunsko proto požádalo NATO o dočasné rozmístění radarů a prostředků proti dronům podél svého pobřeží (24chasa). Už samotná žádost ukazuje, kde problém leží: mezi běžnou správou přístavů v době míru a válečnými objekty, které se do spojeneckých vod dostávají buď samovolně, nebo řízeně, aniž by pro ně byl navržen jeden národní systém.

Kdo hlídá přístav?

Řetězec odpovědnosti za ochranu přístavu, jako je Constanța, vede nejméně přes čtyři vrstvy. Celý problém ale nevlastní žádná z nich.

Na začátku stojí přístavní správa, která řídí obchodní provoz a základní bezpečnost areálu. Nad ní působí rumunské ozbrojené složky, tedy pobřežní stráž, námořnictvo a protivzdušná obrana, které řeší hrozby proti území státu. Každá z nich však sleduje jinou doménu a reaguje přes jiné velitelské struktury. Dron připlouvající po hladině do přístavních vod se proto může ocitnout mezi všemi třemi.

Unijní právo členským státům ukládá, aby zabezpečily přístavní zařízení a chránily kritickou infrastrukturu včetně dopravních koridorů (směrnice (EU) 2022/2557, Rada EU). Námořní bezpečnostní strategie EU k tomu přidává koordinační rámce pro dohled a kybernetická rizika (Evropská komise). Brusel ale nastavuje standardy a financuje modernizaci. Do přístavů neposílá vlastní personál ani neprovozuje radary.

NATO funguje podle jiné logiky. Podle článku 4 Severoatlantické smlouvy může spojenec požádat ostatní členy o konzultace, pokud vnímá bezpečnostní hrozbu. Jde o nástroj pro nejasné situace, které leží pod prahem kolektivní obrany podle článku 5 (NATO). Bulharsko, Rumunsko a Turecko, tedy tři spojenci NATO s pobřežím u Černého moře, už spustily společnou skupinu pro boj s minami, kterou NATO operačně aktivovalo (NATO MARCOM). Tato iniciativa míří na miny, nikoli na drony. Ukazuje ale, že státy v první linii počítají s tím, že válka posouvá fyzická rizika i do jejich vod.

Další vrstvu tvoří komerční aktéři: pojišťovny, které oceňují riziko, a rejdaři, kteří mohou přesměrovávat náklad. Veřejně zatím nic nenasvědčuje tomu, že by kvůli Constanțe změnili své postupy.

EU odsoudila ruské narušování spojeneckého vzdušného prostoru v regionu (EEAS). Analytici sledující reakce NATO na šedou zónu zároveň upozorňují, že alianční procedury fungují nejlépe ve chvíli, kdy spojenci vědí, co se stalo. Nejednoznačné incidenty, které nejdou snadno zařadit, celý systém zatěžují (CEPA).

Příště

Na Constanțe záleží proto, že ji EU zařadila do válečného logistického koridoru. Evropa tyto trasy vybudovala rychle, aby udržela při životě ukrajinskou ekonomiku. Pomaleji si ale vyjasňuje, jak je bránit proti hrozbám, které proklouznou mezi stávajícími detekčními systémy. Příští incident proto přinese stejnou otázku v naléhavější podobě: až se další námořní objekt dostane k evropskému přístavu napojenému na ukrajinskou válečnou ekonomiku, původ zůstane nejasný a vzdušná i námořní obrana budou dál odpovídat různým velitelstvím, kdo dost rychle rozhodne, zda přístav zůstane otevřený, zavře se, nebo požádá o pomoc?