Rumunsko chce techniku NATO k Černému moři

Úmluva z Montreux z roku 1936 dává Turecku kontrolu nad průjezdem válečných lodí Bosporem a Dardanelami. Pro NATO to znamená jednoduché omezení: do Černého moře nemůže podle potřeby přesunout velkou flotilu (Turkish MFA). Právě tento právní úzký profil určuje, s čím Rumunsko přijíždí na tento týden na summit NATO v Ankaře. Bukurešť nechce další formulaci o tom, že hrozba existuje. Žádá radary, protiraketové systémy, munici a logistické trasy, bez nichž odstrašení zůstává hlavně politickým slovem (BTA, Moldpres). NATO už Rusko označuje za nejvýznamnější přímou hrozbu a Černé moře za strategicky důležitý prostor (NATO). Tomu ale zatím neodpovídá množství techniky v terénu.

Proč je Černé moře jiné

Na baltském a polském úseku východního křídla NATO se debata o odstrašení točí hlavně kolem vojáků, základen a železniční kapacity. Rumunsko potřebuje totéž, ale přidává se k tomu ještě jedna vrstva: posílení po moři závisí na tom, zda Turecko otevře úžiny. Carnegie Europe upozorňuje, že Ankara při bezpečnosti Černého moře dlouhodobě prosazuje logiku „regionálního vlastnictví“. Jinými slovy, hlavní roli mají mít tři pobřežní spojenci v NATO, tedy Turecko, Rumunsko a Bulharsko, nikoli širší alianční námořní přítomnost (Carnegie Europe). Bukurešť proto nežádá jen víc vojáků. Potřebuje balík odstrašení postavený na vědomí, že tento kus východního křídla má omezený přístup z moře.

Tato omezení už prověřuje praxe. Incidenty s drony nad rumunským územím nebo v jeho blízkosti během roku 2026 ukázaly mezery v detekci i v reakci, které současné systémy nedokážou zacelit. Rumunsko proto objednává mobilní systémy protivzdušné obrany Skyranger na obrněných vozidlech Lynx, zaměřené na hrozby v nízkých výškách (Truppendienst). Další východoevropští spojenci kupují německé střely středního dosahu IRIS-T (Zeit). Nákup ale ještě není nasazení. Systémy potřebují vycvičené obsluhy, zásoby munice, servisní zázemí a zapojení do velení, které v reálném čase odpoví na základní otázku: když dron vletí do vzdušného prostoru NATO, kdo ho vidí, kdo ho vyhodnotí a kdo smí dát rozkaz ke střelbě?

Kolik stojí odstrašení v praxi

Nejdřív přichází detekce. Nejnaléhavější mezerou jsou senzory, které dokážou sledovat nízko letící drony i námořní hrozby. Protivzdušná a protidronová obrana, včetně objednávek systémů Skyranger a IRIS-T, tvoří další vrstvu. Fungovat ale začne až ve chvíli, kdy se technika dostane k jednotkám v poli spolu s ostrou municí a náhradními díly.

Námořní bezpečnost má jinou logiku. Bulharsko, Rumunsko a Turecko rozšířily svou třístrannou skupinu pro boj s minami také na dohled a ochranu podmořské infrastruktury (BNR). Právě tento model, vedený samotnými černomořskými státy, je realistický proto, že úmluva z Montreux brání vstupu velké spojenecké flotily. Od aliance potřebuje sdílení zpravodajských informací a podporu plánování, nikoli lodě, které by smluvní režim stejně zablokoval.

Poslední částí je logistika: navrhovaný palivový ropovod mezi Tureckem, Bulharskem a Rumunskem, modernizované silnice, železnice, přístavy a sklady, díky nimž se posily dostanou na jihovýchodní křídlo a po příjezdu zůstanou zásobované (wschodniaflanka.pl). Bez této infrastruktury přijíždějí bojové jednotky pomalu a dlouho nevydrží.

Proč to zajímá i další spojence

Polsko nebere rumunskou zranitelnost jako cizí problém. Před summitem v Ankaře koordinovali společnou pozici prezidenti Polska, Litvy, Lotyšska, Estonska a Rumunska (rp.pl). Varšavská úvaha je přímočará: silnější jihovýchodní křídlo dává NATO víc tras, základen a zásobovacích možností, a tím snižuje tlak na baltský koridor i úzký Suvalský průsmyk. Německý kancléř Merz zasadil summit do širší debaty o tom, že Evropa má v NATO nést větší díl odpovědnosti a dodávat nasaditelné schopnosti, ne jen sliby (Bundesregierung, Euronews).

V Ankaře proto aliance stojí před poměrně konkrétní volbou. Buď Rumunsku přislíbí a dodá prostředky pro detekci, obranu a logistiku, které potřebuje, nebo znovu vyrobí deklaraci a nechá členský stát NATO čekat na další dronový incident s velmi omezenou schopností mu zabránit.