Rumunsko našlo dalších pět výbušných dronů

Rumunský ministr obrany Radu Miruta oznámil dalších pět případů, kdy se na moři našly trosky dronů a musely být zničeny. Část z nich stále nesla funkční výbušniny. Podle Pressonline tím červnový výbuch v přístavu Constanta přestává vypadat jako ojedinělá nehoda a zapadá do širšího rizika na jihovýchodním okraji EU a NATO. Rumunské týmy musí předmět najít, vyhodnotit, zda může explodovat, bezpečně ho zneškodnit a určit, zda je nutné zapojit Kyjev. A zároveň to udělat tak, aby z unášené zbraně nevznikla alianční krize.

Jak Constanta nastavila vzorec

Červnový výbuch ukázal základní postup. Ukrajinský námořní dron doplul do přístavu Constanta a explodoval. Ukrajina varovala Bukurešť zhruba 10 až 15 minut před výbuchem a později incident označila za izolovaný případ. Ztrátu kontroly nad čtyřmi drony Sargan-3000 vypuštěnými poblíž Sevastopolu připsala ruskému elektronickému boji (Agerpres, Romania Observer). Bukurešť na to reagovala bilaterálním protokolem: Miruta formálně požádal Ukrajinu, aby každý dron vypuštěný v Černém moři naprogramovala k samovolné detonaci ještě před vstupem do rumunských vod (BTA). Koncem června našly obranné týmy u obce Rachelu v župě Tulcea úlomky dronu s výbušnou náloží a provedly řízenou detonaci (Agerpres).

Podstatné je, kdo tyto předměty ve skutečnosti řeší. Bezprostřední riziko nesou rumunská pobřežní stráž a pyrotechnické jednotky. NATO a EU poskytují odstrašení, konzultace a diplomatickou váhu, ale první tým na likvidaci munice neposílají. Ten vysílá Rumunsko. Bukurešť neaktivovala článek 4 Severoatlantické smlouvy, tedy ustanovení, které spojenci umožňuje požádat o konzultace, pokud se cítí ohrožen, a Severoatlantická rada kvůli těmto incidentům nezasedala v mimořádném režimu (NATO). Bylo to záměrné. Prezident Nicusor Dan připsal širší odpovědnost za válku Moskvě, ale ukrajinskou dronovou stopu pojal jako technický problém dekonflikce, nikoli jako útok na Rumunsko (Moldova1). Bukurešť se zjevně snaží držet problém pod prahem formální krize NATO.

Regionální mechanismy, národní účty

Nejsilnější institucionální odpověď zatím přišla z regionu. Rumunsko, Bulharsko a Turecko rozšířily 8. července mandát své Černomořské skupiny pro odminování, která funguje od července 2024, také na ochranu kritické podmořské infrastruktury vedle tradičního odstraňování min (Agerpres, BNR). Velení skupiny se po šesti měsících střídá mezi třemi státy a práce má dost: podle bulharských údajů citovaných stanicí BNR bylo od roku 2024 na obchodních trasách v Černém moři zneškodněno více než 150 plovoucích min. Trosky dronů a námořní drony se nyní začínají řešit ve stejném operačním rámci jako starší minová hrozba.

Limity skupiny zároveň ukazují, kdo platí účet. Žádný společný rozpočet nebyl veřejně potvrzen. Bulharsko plánuje nákup sedmi odminovacích plavidel, aby pokrylo svůj podíl, což znamená, že každá země financuje vlastní schopnosti místo toho, aby čerpala ze společného fondu (24 Chasa). Létající dron je navíc nejdřív problém protivzdušné obrany a teprve potom plovoucí troska. Trilaterální skupina zachytí předmět až ve chvíli, kdy ho řetězec protivzdušné obrany nezastavil nebo propustil dál.

Nesoulad mezi dronem a stíhačkou

Rumunská situace je místní verzí problému, který řeší celá Evropa. Vyslat dvě stíhačky proti jednomu levnému dronu může podle analýzy napojené na NATO, o níž informoval Euronews, stát víc než samotný dron. Generální tajemník NATO Mark Rutte představil plány na spojenecké investice do obrany proti dronům za více než 40 miliard dolarů během pěti let (Deutschlandfunk) a Rumunsko se zapojilo do nové alianční iniciativy Drone Edge (Agerpres). Peníze jsou tedy slíbené. Zda se včas promění v senzory, rušičky a vrstvenou obranu dřív, než další předmět vyplave na břeh, je jiná otázka.

Černé moře se zatím nestalo lodní krizí srovnatelnou s Rudým mořem, kde útoky na nákladní lodě zvyšují válečné pojistné a mění obchodní trasy. Řecký a bulharský výzkum nenašel důkaz, že by rumunské incidenty zvýšily náklady na pojištění nebo přesměrovaly obchodní dopravu. Hrozba zůstává hlavně institucionální: týká se bezpečnosti plavby a ochrany infrastruktury, nikoli zatím fungování trhu.

Rumunsko tak nese první náraz šedé námořní hrozby, o níž mohou spojenecké struktury jednat, financovat obranu proti ní a odstrašovat její původce, ale nedokážou ji zatím zastavit v místě kontaktu. Bilaterální protokoly s Kyjevem, trilaterální odminovací skupina i investiční sliby NATO reagují na stejnou mezeru. Žádná z těchto odpovědí ji zatím neuzavírá.