Rumunsko brzdí modulární reaktory

Malé modulární reaktory stojí na jednoduché úvaze: co kdyby se místo jedné obří elektrárny stavěné na míru za miliardy vyráběly menší jaderné bloky sériově v továrně a teprve potom se dopravily na místo? Rozdíl je podobný jako mezi ruční stavbou výletní lodi a výrobou flotily stejných trajektů. Každý trajekt je jednodušší. Desátý kus sjede z linky rychleji a levněji než první. Právě tato logika udělala z malých modulárních reaktorů, známých jako SMR, nejdiskutovanější nápad v jaderné energetice poslední dekády.

Rumunský projekt v Doicești měl ukázat, že takový model může fungovat i v Evropě. Místo toho připomíná, že nejtěžší část plánu nesouvisí s jadernou fyzikou. Problém je finanční: ekonomika SMR stojí na opakování, jenže drahý první kus musí někdo zaplatit dřív, než se opakování vůbec rozběhne.

První trajekt je vždy nejdražší

Plán v Doicești počítal se šesti malými reaktorovými moduly na místě bývalé uhelné elektrárny. Každý měl vyrábět 77 megawattů elektřiny, dohromady tedy dost na stabilní zásobování středně velkého města (Economica). Americká firma NuScale má jako první ve Spojených státech schválený regulační návrh pro SMR, což znamená, že bezpečnostní argumentace prošla posouzením (NRC). Úzkým místem tedy není samotná technologie.

Úzkým místem jsou peníze. Rumunsko chtělo pojistku, která z jeho pohledu dává smysl: nejprve koupit jeden modul, ověřit jeho výkon a teprve potom se zavázat k dalším pěti. Podle rumunských médií NuScale na takové rozdělení rizika nepřistoupila a rámcová dohoda zůstala nepodepsaná (HotNews). Americké financování ve výši zhruba 7 miliard dolarů mělo být podle tamních zpráv dostupné přes exportní úvěrové agentury, podmínkou však byla záruka rumunské vlády. Ta nepřišla (Adevărul).

Akcionáři společnosti Nuclearelectrica budou 15. července hlasovat o tom, zda původní strategie projektu ještě platí. Podmínky navázané na investiční rozhodnutí plánované na únor 2026 nebyly do červnového termínu splněny (BVB/SNN). Hlasování může vést k novým smluvním podmínkám, jinému technologickému partnerovi nebo přepracování projektu (Bursa). Nejde o zrušení. To, že se nejpokročilejší evropský projekt SMR zastavuje a přepočítává své podmínky, ale dobře ukazuje rozdíl mezi jadernou ambicí a projektem, který je ochotna financovat banka.

Pro NuScale to není první zakopnutí. Předchozí vlajkový projekt firmy v Idahu skončil poté, co narostly náklady a nepodařilo se získat dost odběratelů z řad energetických společností (ANS). Regulační schválení prokázalo, že návrh může být bezpečný. Neprokázalo, že jej lze postavit za cenu, kterou budou zákazníci ochotni platit.

Kolik by to znamenalo na účtu za elektřinu

Nezávislá rumunská analýza odhadla samotnou složku ceny elektřiny nutnou ke splacení výstavby v Doicești zhruba na 244 eur za megawatthodinu. Po započtení provozních nákladů by cena podle stejného odhadu vzrostla asi na 276 eur/MWh (Romania Military). Jde o externí odhad, nikoli o oficiální tarif. Pro srovnání: velké solární a větrné zdroje v Evropě často vycházejí na jednotku energie výrazně levněji, i když bez baterií nebo záložních zdrojů neumějí dodávat stejný stabilní výkon (Lazard).

Rumunský prozatímní premiér Ilie Bolojan veřejně zpochybnil už vynaložené částky: přibližně 240 milionů dolarů bylo podle něj utraceno a dalších 600 milionů dolarů by mohlo být potřeba jen na fázi před samotnou výstavbou (Adevărul, ZF).

Stejnou otázku řeší každý evropský SMR

Rumunsko v tom není samo. V Evropě si každá země, která s malými modulárními reaktory počítá, navrhuje nějakou formu veřejné finanční ochrany. Soukromý investor totiž sám neponese celé riziko prvního komerčního nasazení typu reaktoru, který ještě nikde neběží v běžném provozu.

Nejotevřenější je polský přístup. Orlen Synthos Green Energy požádala o mechanismus, který popisuje jako první rozdílovou smlouvu pro SMR v EU a který by se týkal 14 reaktorů (OSGE). Rozdílová smlouva je veřejná garance ceny: pokud tržní cena elektřiny klesne pod dohodnutou hranici, stát rozdíl doplatí. Takový model otevřeně předpokládá, že elektřina ze SMR zatím na volném trhu neobstojí. Švédsko šlo ještě dál: stát drží 60% podíl v jaderném projektu Videberg a regulátorům zadal, aby navrhli dlouhodobé nástroje cenového zajištění slučitelné s pravidly EU (Swedish government). Česko své plány s reaktory Rolls-Royce SMR váže na domácí průmyslové zapojení a státní podporu, finanční podmínky však zatím zůstávají neurčité (World Nuclear News).

Vzorec je zatím všude stejný: žádná evropská země nenašla způsob, jak první malé modulární reaktory financovat čistě za tržních podmínek.

Přehodnocení projektu v Doicești neznamená, že malé reaktory nemají budoucnost. Ukazuje ale, že další zkouška nebude technická, nýbrž smluvní a politická. Vlády musejí najít model, který první elektrárnu učiní financovatelnou, aniž by náklady schoval před lidmi, kteří je budou desítky let platit v cenách elektřiny. Logika sériově vyráběné flotily může ještě fungovat. První trajekt však pořád potřebuje kupce.