Rumunsko nestíhá reformu platů

Rumunská vládní politika narazila na termín, který už nejde snadno obejít. Čtyři hlavní strany se 26. srpna nedohodly na reformě platů ve veřejném sektoru, pět dní před tím, než se uzavírá klíčová část unijního fondu obnovy po pandemii (Romania Insider, Bloomberg). Aby si Bukurešť udržela 770 milionů eur v grantech, musel by parlament zákon přijmout, prezident ho podepsat a Evropská komise ještě stihnout ověřit, že reforma skutečně splňuje podmínky. To vše do 31. srpna. Reálně už na to čas není.

Jak platební systém funguje a proč se zasekl

RRF, tedy Nástroj pro oživení a odolnost, je unijní fond po pandemii, z něhož členské státy čerpají stovky miliard eur. Peníze ale nedostávají automaticky. Evropská komise je vyplácí až poté, co ověří splnění konkrétní reformy nebo investičního cíle (European Commission, Council of the EU). Rumunsko si do svého plánu zapsalo právě i reformu platů ve veřejném sektoru.

Bukurešť 16. srpna podala pátou žádost o platbu v hodnotě 2,84 miliardy eur, která zahrnuje 75 milníků (Radio Romania International, Mediafax). Platový zákon je součástí tohoto živého spisu.

Za běžných okolností může Komise při nesplnění milníku část platby pozastavit a dát vládě šest měsíců na nápravu. Pokud se nic nezmění, částka se trvale sníží (EUR-Lex). Jenže u fondu obnovy už tento opravný čas prakticky mizí. Všechny milníky musejí být hotové do 31. srpna 2026, poslední žádosti podané do 30. září a všechny platby vyplacené do 31. prosince (Commission closure guidelines, Brussels Times). Reforma přijatá příliš pozdě se už nestihne posoudit. Šestiměsíční odklad nedává smysl ve chvíli, kdy se celý fond uzavírá za čtyři měsíce.

Komise zatím 770 milionů eur formálně neodepsala. Její mluvčí Maciej Berestecki na briefingu 20. srpna odkázal na hodnoticí proces a neprohlásil peníze za ztracené (Commission briefing). Kalendář ale Rumunsku nechává jen velmi úzkou cestu zpět.

Rozbitý platový systém, který se nikomu nechtělo opravovat

Platový zákon měl řešit skutečný problém. Rumunské odměňování ve veřejném sektoru tvoří směs základních platů, oborových příplatků zvaných sporuri a institucionálních výjimek, kvůli nimž mohou lidé na srovnatelných pozicích brát velmi rozdílné částky (Adevărul). Reforma měla zavést jednotnou celostátní tabulku: každá pozice by dostala koeficient navázaný na jednu referenční hodnotu, takže podobná práce by se platila podle stejného měřítka.

Právě tím se návrh dotkl zájmů odborů. Řada současných příplatků by se zmenšila nebo zanikla, přičemž strop měl být zhruba 20 procent (Știrile ProTV).

Dohodu navíc komplikoval stav veřejných financí. Návrhy ministra Dragoșe Pîslarua posouvaly dodatečné náklady z původních osmi miliard lei k přibližně 12 miliardám lei a Komise po Rumunsku chtěla vysvětlení, z čeho rozdíl zaplatí (Digi24). Každý lei nad dohodnutý rámec není jednorázový výdaj, ale trvalý závazek.

Rumunský veřejný dluh už překročil 60 procent HDP. Agentura Fitch drží zemi na ratingu BBB-, tedy na nejnižším investičním stupni, a přidává negativní výhled, který signalizuje riziko snížení hodnocení (Actmedia, SeeNews). Pro špatně financované zvýšení platů tu zkrátka není mnoho prostoru.

PSD, PNL, USR i UDMR si nakonec našly vlastní důvod, proč od návrhu ustoupit. Kelemen Hunor z UDMR tvrdil, že Rumunsko nemá přijímat zákony jen proto, aby uspokojilo Brusel. Odbory ve školství označily návrh za neuctivý. Soudní úředníci pohrozili, že od 1. září uzavřou soudy (RRI, Digi24).

Kdo získá a kdo ztratí

Pokud 770 milionů eur propadne, první ztrátu pocítí školy, silnice a místní projekty, které měly granty z RRF financovat. Rumunsko by chybějící peníze muselo nahradit půjčkami za sazby ovlivněné ratingem těsně nad spekulativním pásmem, nebo projekty prostě zrušit. Pátá žádost o platbu měla posunout čerpání grantů k 78 procentům z celkových 13,57 miliardy eur, které Rumunsko v RRF má (Agerpres). Nesplněný milník toto číslo sníží.

Krátkodobě získávají samotné politické strany, protože se před volbami vyhnou střetu s odbory. Získají také všechny skupiny, kterým při pádu reformy zůstanou dosavadní platové výjimky. Evropská komise si naopak může posílit věrohodnost: podobná rizika pozdních reforem řeší u zákonů o správě věcí veřejných i Bulharsko (Mediapool). Pokud Komise rumunský milník skutečně vymůže, ukáže tím, že platební systém není jen administrativní kulisa.

Odbory přitom nemluví do prázdna. Narychlo přijatá tabulka může zakonzervovat nové nespravedlnosti, zmrazit reálné mzdy za nominálními stropy a vynutit si nepopulární financování, například rozšíření zdravotních odvodů na důchodce (Gândul). Jenže odklad má také cenu. Rumunsko už při dřívějším sporu o platbu přišlo o 458,7 milionu eur a zpět získalo jen 350,7 milionu (Agerpres). Vzorec začíná být povědomý: domácí politika promění opravitelnou reformu v propadlé unijní peníze a účet nakonec dopadne na obce a instituce, které čekaly na projekty, jež se za tyto peníze měly postavit.