Rumunský F-16 otevřel spor o velení NATO

Dne 19. května odpálila rumunská stíhačka F-16 z odřadu „Carpathian Vipers“ raketu vzduch–vzduch na dron, který se pohyboval estonským vzdušným prostorem. V dvacetileté historii mise NATO Baltic Air Policing šlo o první sestřel (Digi24). Dron ukrajinské výroby, pravděpodobně vychýlený ruským elektronickým rušením, se rozpadl nad jezerem Võrtsjärv. Estonský ministr obrany Hanno Pevkur po zásahu připustil, že při podobných akcích „rizika vždy zůstávají“ (ERR). Pilot dostal o tři dny později vyznamenání.

Následující den spustil neidentifikovaný objekt v celé Vilniuské oblasti letecký poplach, zastavil provoz na letišti a poslal litevského prezidenta do krytu. Objekt se nikdy nepodařilo identifikovat ani najít. O několik hodin později řekl ruský velvyslanec při OSN Vasilij Něbenzja Radě bezpečnosti, že „NATO nezachrání“ pobaltské státy, a jako cíle jmenoval konkrétní lotyšské vojenské základny (fakti.bg). Dva incidenty, dvě hrozby, 48 hodin — a žádný společný alianční postup, který by na takové situace dopředu odpovídal.

Pět zemí, pět improvizací

Vnikání dronů do vzdušného prostoru na východním křídle NATO zatím vyvolává hlavně národní improvizace, které si místy odporují. Rumunsko od ledna zaznamenalo 14 neoprávněných vstupů dronů do svého vzdušného prostoru, zatímco radary nedokážou spolehlivě sledovat objekty letící níže než 50 metrů (Hotnews). Litva zvýšila citlivost varovných systémů, ale z rozpočtu civilní obrany ve výši 25 mil. EUR utratila jen 2,48 mil. EUR; kryty na vilniuském letišti byly při poplachu zamčené (Lrytas).

Nejdál zašlo Estonsko. Ministr zahraničí Margus Tsahkna 22. května řekl partnerům z NATO v Helsingborgu, že Rusko tyto drony „navádí na území NATO“ (Ukrainska Pravda). Nové veřejné důkazy ale nepředložil. Generální tajemník NATO Mark Rutte na stejnou otázku litevské stanice LRT odpověděl, že pro takové tvrzení „nemá informace“. Rozdíl mezi tím, co tvrdí státy v první linii, a tím, co je vedení Aliance ochotno potvrdit, ukazuje, jak roztříštěná reakce zůstává.

Polsko odmítlo německou iniciativu European Sky Shield a buduje vlastní protidronový systém SAN: 18 baterií a více než 700 vozidel, s prvními dodávkami ještě letos. Část financování má přijít z programu SAFE, unijního obranného úvěrového nástroje (Bankier). Francie, která do Litvy vysílá stíhačky Rafale, na pobaltské požadavky veřejně nereagovala; zároveň prosazuje vlastní doktrínu „dronizace“ prostřednictvím admirála Vandiera ve spojeneckém velitelství NATO pro transformaci (Le Monde).

Mezery v pravomocích před Ankarou

Dne 21. května požádali prezidenti tří pobaltských zemí, aby NATO změnilo svou pobaltskou misi z Air Policing na plnohodnotnou Air Defense Mission (Aerotime). Rozdíl je praktický: Air Policing je mírové hlídkování vzdušného prostoru, při němž každý zásah vyžaduje politický souhlas národní metropole. Air Defense Mission by pilotům umožnila ničit hrozby podle předem schválených pravidel. Jinými slovy jde o to, kdo smí zmáčknout spoušť. Když rumunská F-16 zasahovala proti dronu v Estonsku, velení se před odpálením rakety přesunulo z NATO na rumunskou národní autoritu. U mise protivzdušné obrany by se tato pravomoc předem delegovala na alianční velitele.

Rutte označil takový posun za „logický další krok“ na summitu devíti zemí východního křídla 13. května v Bukurešti (NATO). Severoatlantická rada, tedy rozhodovací orgán NATO, v němž musí souhlasit všech 32 spojenců, ale dosud nevydala závazný pokyn. Pracovní skupina pro doktrínu se v polovině května sešla v Helsinkách, veřejný výsledek však neoznámila (Finnish MoD). Současně se sestavuje prověřený seznam 18 protidronových systémů, z něhož si státy budou moci vybírat (Defense News). Ani jeden krok ale neurčuje, kdo smí střílet a za jakých okolností.

Rozhodujícím termínem je summit v Ankaře 7. a 8. července. Postoj Moskvy naznačuje, že si tohoto časového tlaku všímá. Něbenzjovo tvrzení, že ruské zpravodajské služby znají „souřadnice rozhodovacích center v Lotyšsku“ (The News), už nebylo jen běžným odstrašováním, ale jazykem zaměřování cílů. Vladimir Putin ve stejné době zahájil rozsáhlé jaderné cvičení.

Ať už Rusko ukrajinské drony do vzdušného prostoru NATO aktivně vychyluje, nebo jen využívá zmatku, který vzniká po jejich průletu, výsledek je stejný: každý nevyřešený incident zvětšuje rozdíl mezi kolektivní obrannou zárukou NATO a tím, co se skutečně děje, když dron překročí hranici. Aliance má do Ankary šest týdnů, aby tuto mezeru uzavřela. Objekt nad Vilniusem, o němž litevské krizové centrum uvedlo, že mohl být „dronem určeným k oklamání systémů“, se nikdy nenašel.