Rosatom uniká energetickým sankcím

Německá továrna na jaderné palivo dostala minulý měsíc povolení vyrábět součásti pro reaktory s využitím ruské státní technologie. Spolková vláda říká, že s tím politicky nesouhlasí, právně tomu ale zabránit nemůže. Právě v tom je vidět mezera v evropském sankčním režimu: Evropská unie odřízla ruské uhlí, většinu ropy a velkou část plynu, civilní jaderný obchod však nechala téměř nedotčený.

Dne 22. července schválilo Dolní Sasko rozšíření závodu na palivové články v Lingenu, který provozuje dceřiná firma francouzské společnosti Framatome. Nové povolení umožňuje vyrábět palivové soubory pro reaktory VVER, tedy sovětský typ, který stále běží v elektrárnách ve střední a východní Evropě (Framatome, BMUKN). Výroba se opírá o licence, technologii a stroje společnosti TVEL, palivové divize ruské státní jaderné korporace Rosatom.

Proč Berlín schválil něco, co odmítá

Spolkové ministerstvo životního prostředí uvedlo, že nemělo právní důvod žádost odmítnout. Německý atomový zákon řeší bezpečnost, ne geopolitiku, a současné unijní sankce se na civilní jadernou spolupráci nevztahují (BMUKN). Dolnosaský ministr životního prostředí Christian Meyer označil ruskou účast za chybnou, zároveň ale řekl, že země postupovala pod spolkovým dohledem a licenci nemohla zamítnout (NDR).

Součástí povolení jsou bezpečnostní omezení: limity pro přístup pracovníků Rosatomu, oddělení IT systémů a kontroly hardwaru (ZEIT). Německo se tedy snaží ruskou přítomnost řídit, nikoli odstranit.

Proč Evropská unie tuto mezeru dosud neuzavřela, má dvě odpovědi: jednu technickou a jednu politickou.

Jaderné palivo není surovina, kterou lze vyměnit podobně jako ropu. Palivový soubor je přesně navržený komponent pro konkrétní typ reaktoru, schvalovaný národním regulátorem a zavážený podle pevného harmonogramu. Podle Framatome běží v EU 19 reaktorů VVER (Framatome). Nahradit v nich palivo ruského původu znamená vyvinout nové konstrukce, otestovat zkušební soubory a získat souhlas pro každou elektrárnu zvlášť. To je proces na roky.

Politická překážka je prostší. Sankce EU vyžadují jednomyslnost podle článku 31 Smlouvy o EU (EUR-Lex). Jedna vláda tak může zablokovat celý balík. Maďarský ministr zahraničí Péter Szijjártó už řekl, že jaderné sankce by ohrozily rozšíření elektrárny Paks II, projekt vedený Rosatomem a financovaný ruskou státní půjčkou až do výše 10 mld. EUR (Agenzia Nova, World Nuclear Association).

Kde skutečná závislost leží

Nejsilnější ruská pozice není v samotném uranu, ale ve zpracovatelských krocích mezi těžbou a hotovým palivem. Podle Zásobovací agentury Euratomu dodalo Rusko v roce 2024 zhruba 15,6 % přírodního uranu pro EU, ale přibližně 22,4 % konverzních služeb, tedy přeměny uranové rudy na plyn vhodný k obohacování, a 23,5 % obohacovacích služeb, při nichž se zvyšuje podíl štěpného materiálu potřebného pro provoz reaktoru (Euratom Supply Agency, S&P Global). Tyto články řetězce se nahrazují hůře, protože zařízení schopných pracovat ve velkém měřítku je na světě jen několik.

Státy provozující reaktory VVER se dělí do tří skupin. Česko a Bulharsko už přecházejí jinam: Temelín dostal poslední dodávku od TVEL na konci roku 2024 a pátý blok Kozloduji zaváží palivo od Westinghouse (Seznam Zprávy, Sega). Slovensko má západní palivové kontrakty podepsané, ale zatím je plně nezavedlo ve všech pěti reaktorech; jádro přitom vyrábí asi 62 % slovenské elektřiny, takže prostor pro výpadky je menší (Reuters, World Nuclear Association). Maďarsko zatím pro Paks neschválilo žádné západní palivo a první alternativní soubory od Framatome se čekají kolem roku 2028 (Atlatszo).

Francie do toho vnáší ještě dodavatelský rozměr. Podle Reuters dovezla v roce 2025 z Ruska 39 % svého obohaceného uranu (Reuters). Orano, francouzská firma působící v palivovém cyklu, prosazuje spíše postupně klesající kvóty než náhlé odříznutí. Framatome zároveň může z rozšíření výroby pro VVER v Lingenu získat nové zakázky. Paříž tak vystupuje jako zastánce diverzifikace a současně jako jeden z příjemců dnešního stavu.

Ekonomický důvod pro pevné termíny

Spojené státy už ukázaly střední cestu. V roce 2024 zakázaly dovoz ruského uranu, ale tam, kde zatím nejsou dostupné náhrady, umožnily dočasné výjimky (Congress). Evropská unie obdobný návrh nepředložila, přestože se v rámci plánu REPowerEU zavázala ukončit závislost na ruských energiích (European Commission).

Z pevnější evropské politiky by těžily firmy Westinghouse, Framatome a evropské obohacovací kapacity spojené s Urencem: získaly by zakázky i jasnější důvod investovat do nové kapacity. Právě nejistota kolem postupu EU už podle Reuters brzdí investiční rozhodování v Urencu (Reuters). Rosatom by přišel o příjmy. Budapešť by přišla o část diplomatické páky.

Okamžitý plošný zákaz by byl lehkovážný, protože některé reaktory zatím na neruské palivo přejít nemohou. Žádný zákaz ale drží Rosatom v evropské energetické infrastruktuře na další dekádu. Z dostupných faktů vychází třetí možnost: závazné termíny nastavené podle toho, kdy může každý reaktor reálně změnit palivo, a výjimky jen pro ty případy, kde náhrada skutečně neexistuje. Bez takového rámce bude Evropa dál sankcionovat ruskou energii a zároveň povolovat ruskou jadernou spolupráci.