Rusko staví zázemí pro 115 000 vojáků

Satelitní snímky, které analyzovalo společné švédsko-norsko-dánsko-baltské vyšetřování, ukazují zrychlující ruskou vojenskou výstavbu na několika místech od Arktidy po Baltské moře. U nejméně 16 z 19 sledovaných vojenských lokalit se za poslední rok v analýze nočního osvětlení zvýšila aktivita; v Pečenze, Petrozavodsku, Luze a Baltijsku jsou vidět nová kasárna, muniční sklady i prostory pro soustředění techniky (SVT). Samy o sobě tyto snímky nedokládají bezprostřední útok. Ukazují ale, že ruská vojenská reorganizace dostává podobu fyzické infrastruktury. Pro NATO tím vzniká konkrétní otázka: zda dokáže zpevnit trasu pro přesun posil z Německa až k finské arktické hranici dříve, než se nové objekty zaplní vojáky.

Co přidávají satelity

Vyšetřování stanic SVT, NRK, DR a Delfi sleduje oblouk výstavby od poloostrova Kola po kaliningradskou exklávu. Nejde o nově objevené základny. O tom, že Rusko obnovuje Leningradský vojenský okruh a rozšiřuje jednotky poblíž Finska, se vědělo už dříve (Arctic Today). Satelitní data nyní potvrzují, že se tyto plány současně promítají do staveb na více místech a že práce zesílily po vstupu Švédska a Finska do NATO.

Čísla o počtech vojáků je třeba číst opatrně. Velitel finské armády Pasi Välimäki uvedl, že ruské síly poblíž Finska by po skončení války na Ukrajině mohly vzrůst z přibližně 20 000 na zhruba 80 000 vojáků (GP, Meduza). Údaj 115 000 označuje odhadovanou kapacitu infrastruktury ve všech sledovaných lokalitách, nikoli počet již rozmístěných vojáků (Militarnyi, SVT). Šéf švédské vojenské rozvědky Thomas Nilsson označil výstavbu za vážnou hrozbu, zároveň ji ale popsal jako strukturu, kterou lze naplnit až ve chvíli, kdy to umožní válka na Ukrajině. Dánský generálmajor Brian Nissen hodnotí bezprostřední hrozbu jako nízkou (Berlingske).

Rusko teď lije beton. Zda do něj dokáže dostat vojáky, závisí na válce, kterou ještě nedokončilo.

Předsunuté síly NATO postupují rychleji než zázemí

Reakce NATO přišla několik dní před zveřejněním vyšetřování. Dne 6. června zahájily činnost Forward Land Forces Finland, tedy předsunuté pozemní síly pro Finsko: švédsky vedená bojová skupina asi 600 vojáků dislokovaná v Bodenu ve Švédsku a mnohonárodní štábní prvek v Rovaniemi ve Finsku, obojí pod velením vrchního spojeneckého velitele NATO (Finnish Government, NATO). Síla je navržena tak, aby se mohla rozšířit na úroveň brigády a rychle se přesunout do Finska.

Finský postoj stojí na posilování obrany, ne na panice. Výzkumník Finského institutu poznamenal, že samotné rozšíření v Petrozavodsku není pro finskou bezpečnost „nijak zvlášť významné“, protože Helsinky i NATO s ruským přezbrojením počítaly už během přístupového procesu (Yle).

Německo: úzké hrdlo za frontovou linií

Složitější problém leží dál na západ. Německo není frontovým státem, ale východní a severní křídlo NATO nelze posílit bez německých železnic, silnic a vzdušného prostoru. Luftwaffe nedávno cvičila využití civilního letiště v Hamburku jako válečného logistického uzlu pro severní protivzdušnou obranu (Bundeswehr). Do Litvy se trvale přesouvá velká bojová brigáda, první takové rozmístění Bundeswehru na území bývalého Sovětského svazu; plná operační připravenost se plánuje na rok 2027 (Süddeutsche Zeitung).

Berlín chce vybudovat nejsilnější konvenční armádu v Evropě, ale mluví o cíli pro rok 2039. Podle výdajů na obranu v poměru k HDP je nyní přibližně jedenáctý mezi evropskými státy NATO (ZDFheute). Dánsko naproti tomu po incidentech s drony investuje 2,1 miliardy korun do nových schopností a své průlivy a mosty bere jako úzká místa NATO, ne jen jako domácí infrastrukturu (BT).

Skutečná rezerva evropské obrany leží v rozdílu mezi předsunutými jednotkami NATO a logistickým řetězcem za nimi. Frontové státy, tedy Finsko, Pobaltí a Švédsko, se integrují rychle. Tranzitní státy, především Německo, teprve testují civilní infrastrukturu pro vojenské použití a kapacitu budují v horizontu desetiletí. Ruská staveniště běží v kratším rytmu. Beton už tuhne.