Moskva urychluje žalobu na Euroclear o €217 miliard

Moskevský soud 27. května umožnil okamžité vymáhání nároku ruské centrální banky vůči Euroclearu ve výši 18,2 bilionu rublů, tedy zhruba 217 miliard eur. Bruselský Euroclear vypořádává většinu přeshraničních obchodů s cennými papíry v Evropě (The Moscow Times). Rozhodnutí obchází běžné odvolací řízení a umožňuje Rusku požadovat platbu okamžitě.

Euroclear pravomoc moskevského soudu odmítá a tvrdí, že ruské nároky „nejsou podle práva EU uznávány“ (Meduza). Mimo Rusko má rozsudek jen malou praktickou sílu. Moskva nemá s Belgií bilaterální smlouvu o výkonu soudních rozhodnutí a nemá ani mechanismus, jak zabavit aktiva Euroclearu, která leží celá v EU (HCCH Status Table). Rozhodnutí ale přidává další právní nejistotu do situace, která už tak patří k nejsložitějším v evropské sankční politice. A právě tato nejistota Moskvě vyhovuje.

Nenápadný belgický výnos

Euroclear drží 200 miliard eur zmrazených ruských aktiv, tedy 93 % všech takových aktiv v EU (Belga News Agency). Tato aktiva vytvářejí mimořádně vysoké úrokové výnosy: v roce 2024 šlo o 6,9 miliardy eur, v roce 2025 už o 5 miliard eur, protože ECB, tedy Evropská centrální banka určující sazby v eurozóně, začala úroky snižovat (Euroclear 2025 Results, VRT NWS).

Většinu těchto peněz si bere EU prostřednictvím 99,7% „příspěvku z mimořádných výnosů“, tedy povinného odvodu z neobvyklých příjmů Euroclearu ze zmrazených aktiv. Na Ukrajinu zatím odešlo přibližně 6,6 miliardy eur (compensation.com.ua).

Belgie si však ponechává daň z příjmu právnických osob z mimořádného zisku Euroclearu. Jen za rok 2024 šlo podle pěti unijních diplomatů citovaných RBC Ukraine zhruba o 1,7 miliardy eur. Tyto peníze končí v belgickém rozpočtu, nikoli na Ukrajině.

Belgie i Euroclear tak mají prospěch z toho, že současný stav pokračuje: aktiva zůstávají zmrazená, úroky plynou a daně se vybírají. Úplné zabavení jistiny, které prosazují Nizozemsko, Polsko a pobaltské státy, by tento tok příjmů ukončilo. Belgický premiér Bart De Wever před úvahami o konfiskaci požaduje od EU „neomezené finanční záruky“, což je podmínka, kterou Unie pravděpodobně nesplní (EU Today).

Žaloby jako právní mlha

Moskva vede souběžné spory, jejichž smyslem je prohlubovat právní nejistotu. Vedle moskevského rozsudku, který je mimo Rusko prakticky nevykonatelný, podala ruská centrální banka dvě žaloby u Tribunálu EU v Lucemburku. První míří na nařízení z prosince 2025, které aktiva zmrazilo na neurčito. Druhá napadá nařízení z února 2026, jež směruje úrokové výnosy na Ukrajinu (Courthouse News, Kyiv Independent). Rozhodnutí se nečekají dříve než koncem roku 2027.

Úspěch těchto žalob není pravděpodobný. Podstatné je zdržení. Každý neuzavřený spor dává opatrnějším členským státům EU další argument, proč se vyhnout rozhodnutí o zabavení samotné jistiny.

Skutečná eroze je v číslech

Depozitní sazba ECB, tedy úrok, který komerční banky dostávají za jednodenní vklady u centrální banky a který ukotvuje většinu krátkodobých výnosů v eurozóně, je nyní na 2,00 %. Na vrcholu přitom dosahovala 4,00 % (ECB). Každé snížení o 25 bazických bodů ubere ze zmrazených aktiv přibližně 485 milionů eur ročního úrokového výnosu.

Program G7 ERA za 50 miliard dolarů, tedy Extraordinary Revenue Acceleration, počítal s tím, že půjčky Ukrajině se budou splácet z úroků ze zmrazených ruských aktiv a že tyto výnosy zůstanou vysoké (White House ERA briefing). Při současných sazbách už roční příjem klesl na polovinu úrovně z roku 2024.

Pokud sazby při hospodářském zpomalení klesnou dál, EU bude stát před nepříjemnou volbou: vydat další společný dluh na pokrytí výpadku, což odmítá Nizozemsko, nebo konečně zabavit jistinu, čemuž brání Belgie. Ruská právní mlha nemusí uspět u soudu. Stačí, když se Evropa bude dál přít sama se sebou, zatímco úrokové výnosy budou slábnout.