Rusko sleduje zbraně přes IP kamery

Levná bezpečnostní kamera na zdi evropského skladu, stále nastavená na tovární heslo, se stala součástí ruské sledovací sítě zaměřené na pohyb zbraní na Ukrajinu. Její majitel se to možná nikdy nedozví. Nizozemské zpravodajské služby začátkem července popsaly operaci, při níž ruští státní hackeři pronikli do IP kamer v zemích NATO podél vojenských logistických tras (AIVD, DW). Tento detail dobře vystihuje, co evropské vlády říkají stále otevřeněji: ruské kybernetické operace proti civilní infrastruktuře nejsou výjimečné incidenty. Běží průběžně.

Finské úřady pro to používají slovo „arkipäivää“ — každodennost, stálé pozadí běžného provozu (Yle). Stejným směrem míří i prohlášení NATO, které 13. července odsoudilo „trvalé škodlivé kybernetické aktivity“ Ruska (NATO). Nejde o jeden průnik, který lze vyšetřit a uzavřít. Jde o dlouhodobou operaci, s níž musí státy počítat jako s trvalým rizikem.

Kopírování všech klíčů v budově

Starší představa kybernetického útoku připomíná vloupání: někdo se dostane dovnitř, něco odnese a zmizí. To, co dnes popisuje několik evropských služeb, vypadá spíše jako situace, kdy si někdo okopíruje všechny klíče v budově, naučí se rozpis služeb ostrahy, zmapuje zásobovací trasy a občas spustí požární poplach, aby zjistil reakční dobu.

Vstupní bod bývá banální: starý router, slabé heslo, zařízení, které roky nikdo neaktualizoval. Finská civilní kontrarozvědka Supo uvádí, že ruské 16. centrum FSB přesně takové slabiny využívá ke špionáži vůči energetickým a obranným firmám (Supo). Žádné mimořádně sofistikované nástroje k tomu nejsou nutné.

Strategický význam má až to, co následuje po průniku. Útočníci kradou přihlašovací údaje, tedy v praxi kopírují klíče, a přesouvají se z jednoho systému do druhého: z recepce do skladu a poté do řídicí místnosti. Sledují interní komunikaci, mapují fungování organizace a udržují si přístup měsíce nebo roky. Špionáž jim dává mapu terénu. Záplavy nevyžádaného provozu, které shazují weby, vytvářejí hluk. Destruktivní malware může zůstat nečinný a čekat na chvíli, kdy bude politicky užitečný (ENISA).

Různé země, stejná kampaň

Každý stát vidí hrozbu přes vlastní zranitelnost. Ve Finsku jde hlavně o okraje sítí: firmy v energetice a dalších kritických sektorech čelí dlouhodobé špionáži. Ministryně zahraničí Elina Valtonenová ruskou aktivitu odsoudila a předvolala si ruského velvyslance (MTV Uutiset). V Polsku má tentýž problém podobu logistického koridoru: jako hlavní tranzitní trasa pro podporu Ukrajiny čelí země kybernetickým operacím souběžně s fyzickou sabotáží. Ministr zahraničí Radosław Sikorski varoval před věrohodnými informacemi, podle nichž Rusko chystá další akce, a vedle digitálních průniků zmínil žhářství, útoky na železnici i průzkum infrastruktury (RMF24, Rzeczpospolita).

Tyto popisy si neodporují. Ukazují různé povrchy jedné kampaně: získat přístup, sledovat sítě, mapovat závislosti, narušovat vybrané cíle a zvyšovat náklady státům, které podporují Ukrajinu.

Platí přitom jedna výhrada. Část varování stojí na utajovaných informacích, které vlády nemohou zveřejnit. Přisouzení odpovědnosti je oficiálním hodnocením, nikoli veřejně předloženým důkazem pro soudní síň. Polské ministerstvo zahraničí odkázalo na pozici EU, která destruktivní operace spojuje s 16. centrem FSB (WP). Je to věrohodné a institucionálně podepřené tvrzení, ale zvenčí ho nelze plně ověřit.

Zákony jsou připravené, routery ne

Evropská právní reakce se posunula rychle. Dva hlavní nástroje, směrnice NIS2 a akt o kybernetické odolnosti, mají společnou logiku: přesunout odpovědnost výš, od přetíženého IT oddělení k vedení firem a výrobcům zařízení (NIS2 Directive). NIS2 zavádí právní odpovědnost vrcholového managementu za kybernetickou bezpečnost a zpřísňuje hlášení incidentů ve větším počtu sektorů. Akt o kybernetické odolnosti míří přímo na problém kamer a routerů: výrobci mají dodávat produkty s bezpečnými výchozími nastaveními, ne s továrními hesly (EUR-Lex CRA).

Slabé místo je provedení. Směrnice nedokáže ze dne na den opravit každý starý router ani změnit všechna výchozí hesla. Převádění NIS2 do práva členských států navíc postupuje nerovnoměrně. Architektura dává smysl. Kabeláž ještě hotová není.

Pro evropské občany je změna stejně tak myšlenková jako technická. Kybernetická bezpečnost už není úklid po viditelném průlomu. Je to údržba infrastruktury: průběžné odhalování hrozeb, aktualizace, dohled nad dodavateli a příprava reakce na incidenty. Působí to méně dramaticky než jeden velký útok, ale udržet takový režim je těžší. Další zkouškou nebude to, zda má Evropa správné zákony na papíře. Rozhodne, zda se staré kamery, neopravené routery a nedostatečně připravená vedení firem změnily dřív, než Rusko využije přístupy, které si už vybudovalo.