Rusko verbuje agenty přes Telegram

Když 25. června přivedli do varšavské prokuratury v poutech polského občana a Bělorusa, šlo na první pohled o poměrně přízemní případ. Podle vyšetřovatelů fotografovali kritickou infrastrukturu, vylepovali plakáty, stříkali graffiti a sledovali setkání běloruských exulantů. Úkoly měli dostávat přes Telegram, odměnu v kryptoměnách.

Podstatní ale nejsou oni dva. Podstatný je způsob, jakým se z podobných lidí stává levný nástroj zpravodajské operace.

V Polsku, Německu i Francii popisují prokurátoři a bezpečnostní úřady podobný vzorec: ruské nebo s Ruskem spojené služby podle nich nabírají přes internet levné krátkodobé pomocníky, dávají jim úzké úkoly bez širšího kontextu, vyžadují důkaz o splnění, zaplatí menší částku a kontakt ukončí. Z běžných lidí tak vznikají zpravodajské nástroje, aniž by vždy chápali, čím se stali.

Varšavský postup

Nejjasnější veřejný popis zatím nabízí polská Národní prokuratura. Polská kontrarozvědka ABW zadržela polského občana Rafała G. a běloruského občana Aliakseie B. Oba viní z toho, že mezi březnem 2024 a únorem 2025 v Rzeszówě, Varšavě a Lodži jednali ve prospěch cizí zpravodajské služby (Prokuratura Krajowa, ABW). Podle vyšetřovatelů dostávali úkoly přes Telegram, fotografovali určené objekty a vyráběli propagandistické materiály.

ABW k případu přidala ještě jednu rovinu: podezřelí měli také natáčet akce běloruských exulantů ve Varšavě (Prokuratura Krajowa). Tím se případ posouvá od mapování infrastruktury ke sledování komunit, které stojí proti režimu Alexandra Lukašenka.

Pro bezpečnostní služby je důležitější struktura než konkrétní jména. Každý najatý člověk vidí jen svůj díl: vyfoť tento objekt, vylep tento plakát, kup tuto SIM kartu. Nikdo z vykonavatelů nemusí znát smysl celé operace. Takové rozdělení ztěžuje její rozbití a zpomaluje i dokazování, kdo ji skutečně řídil.

Německo: od obrazovky ke kolejišti

Německé případy ukazují, co se stane, když se internetový nábor propojí s fyzickou přípravou v terénu. Ministr vnitra Severního Porýní-Vestfálska Herbert Reul varoval, že ruské služby dnes využívají Wegwerf-Agenten, tedy agenty na jedno použití: levné, zaměnitelné lidi zverbované přes sociální platformy, kteří záměrně nevědí, kdo jim ve skutečnosti dává příkazy (FAZ, ZEIT).

Dva německé případy dobře ukazují přechod od on-line kontaktu k fyzickému riziku. Vyšetřovatelé popisují údajné agenty, z nichž jeden působil v Kolíně nad Rýnem, kteří měli připravovat žhářské a výbušné útoky na nákladní dopravu. Jeden podezřelý podle nich poslal dvě zkušební zásilky, aby otestoval přepravní trasy a bezpečnostní mezery (Kölner Stadt-Anzeiger). Na nádraží v Mindenu zase nelegálně umístěná kamera v přímém přenosu sledovala seřaďovací prostor využívaný pro transporty Bundeswehru a zásilky související s Ukrajinou (WDR). Jeden případ mapoval slabiny komerční přepravy, druhý sledoval vojenskou logistiku v reálném čase. Oba podle německých úřadů začaly zprávou na Telegramu člověku, který potřeboval peníze.

Francie k tomu přidává důležitou hranici opatrnosti. U Toulouse byl 5. června obviněn běloruský muž z předávání informací cizí mocnosti poté, co natáčel testy u společnosti Delair, výrobce dronů. Několik dní předtím na továrnu někdo hodil Molotovovy koktejly, které ale nevybuchly. Podle Le Monde vyšetřovatelé podezřelého s útočníky nespojili. Blízkost ještě není důkaz: sledování a fyzické zastrašování tu stály vedle sebe, aniž by zatím existoval důkaz jedné řídicí linie.

Mezera, díky níž to funguje

NATO označuje hybridní hrozby za kombinaci vojenských a nevojenských, otevřených i skrytých prostředků včetně využití zástupných aktérů a nepravidelných skupin (NATO). Model agentů na jedno použití funguje právě proto, že jednotlivé akce zůstávají pod prahem článku 5 Severoatlantické smlouvy, tedy ustanovení, podle něhož je útok na jednoho spojence útokem na všechny. Způsobují škodu a nejistotu, ale nepřekračují jasnou hranici, za níž by se kolektivní obrana politicky spouštěla snáz (AP/ABC).

Místo činu je přitom vždy lokální. Kamera v Mindenu. Zkušební balík v Kolíně. Fotografie v Rzeszówě. Národní prokuratura může stíhat vykonavatele. Europol, tedy unijní agentura pro policejní spolupráci, a Eurojust, který koordinuje spolupráci prokuratur, mohou propojovat spisy napříč hranicemi. Nejtěžším článkem ale zůstává důkaz, že konkrétní telegramový kanál vede ke konkrétní ruské zpravodajské složce. Ani Europol, ani Eurojust navíc samy nikoho nestíhají.

Česká média už německé a polské případy sledují jako varování pro vlastní obranné dodavatelské řetězce (Novinky, ČT24). Unijní směrnice o odolnosti kritických subjektů může provozovatele energetické, dopravní nebo digitální infrastruktury donutit lépe chránit cíle (CER Directive). Nedokáže ale prokázat, kdo poslal zprávu na Telegramu.

Z dostupných případů vyplývá poměrně jasný obraz: Evropa čelí doloženému vzorci náboru lidí, kteří dostávají úkoly na dálku, znají jen svůj malý díl operace a pracují ve prospěch struktur napojených na Rusko. Cílem jsou infrastruktura, obranné dodavatelské řetězce i exilové komunity. Smyslem je zvýšit náklady podpory Ukrajiny a ztížit její ochranu.

Nejsilnější veřejně popsané případy mají Polsko a Německo. Francie ukazuje, jak blízko u sebe mohou být sledování a sabotáž, aniž by z toho automaticky vznikl důkaz použitelný před soudem. Evropa může lépe hlídat kolejiště, továrny i telekomunikační účty. Čistý způsob, jak dostat k soudu člověka za obrazovkou, který nábor řídil, jí ale stále chybí.