Rusko míří na ukrajinské rozvodny

Ruské ministerstvo obrany 30. srpna oznámilo, že chystá „masivní údery“ na ukrajinskou energetickou infrastrukturu. Vysvětlilo je jako odvetu za ukrajinské útoky na ruské rafinerie (Euronews, The Irish Times). Prohlášení neuvádí datum, seznam cílů ani typ zbraní. Hrozba přesto působí věrohodně: Rusko už dvě zimy ukazuje, že umí zasahovat právě ty části ukrajinské energetiky, které evropské peníze, náhradní díly ani protivzdušná obrana nedokážou obnovit dost rychle.

Kam se Rusko naučilo mířit

Mezi minulou a nadcházející zimou se změnil hlavně výběr cílů. Od října 2025 do dubna 2026 mířilo téměř 60 % ověřených ruských útoků na energetiku na menší rozvodny; předchozí zimu to bylo 31 % (The Washington Times). Pro Ukrajinu je to podstatný rozdíl. Velkých vysokonapěťových rozvoden má zhruba 120, takže je lze jednotlivě opevnit a bránit. Menších distribučních uzlů jsou tisíce. Žádný systém protivzdušné obrany je nepokryje všechny.

Rusko přitom využívá detailní znalost ukrajinské sítě, která vznikala ještě v sovětském období. Údery tak mohou odpojovat zdroje elektřiny od spotřebitelů a zároveň zpomalovat opravy (IEA). Polský bezpečnostní think-tank OSW uvádí, že topná sezona 2025 až 2026 byla první, v níž Rusko ve větším měřítku narušovalo systémy centrálního vytápění. Výpadky proudu se tím měnily v poruchy dodávek tepla, vody a hygienické infrastruktury (OSW). Kampaň už tedy nesměřuje jen k vypínání elektřiny. Jejím výsledkem mohou být města, v nichž se v zimě obtížně žije.

Výměna úderů zároveň sílí. Volodymyr Zelenskyj 29. srpna nařídil ztrojnásobit dálkové dronové útoky na Rusko na 1 000 denně (The Guardian). Ukrajinské síly v srpnu zasáhly ruské rafinerie nejméně 21krát, mimo jiné zařízení Kiriši u Petrohradu (NV). Moskevské oznámení proto není jen hrozbou odvety. Je také pokusem získat páku před zimou.

Tři nástroje, všechny s úzkým hrdlem

Evropa má tři hlavní způsoby, jak Ukrajině pomoci přežít další energetickou kampaň. U každého z nich jsou ale limity důležitější než samotná politická oznámení.

Prvním nástrojem jsou dovozy elektřiny. Ukrajinská síť je od března 2022 synchronizovaná s kontinentální Evropou, takže elektřina může proudit přes slovenskou, maďarskou, rumunskou a polskou hranici. Objem, který Ukrajina skutečně dokáže nakoupit a fyzicky přijmout, se pohybuje kolem 2,1 GW (Green Deal Ukraina). V únoru 2026 dosáhly dovozy rekordních 1 262,8 GWh a využily téměř 90 % dostupné kapacity (DiXi Group). Tato pojistka je reálná, ale má strop: dovoz elektřiny nenahradí zničené elektrárny.

Druhým nástrojem je opravárenský řetězec. Podle Evropské komise už předchozí pomoc zahrnovala více než 7 000 transformátorů, šest autotransformátorů, přes 11 000 generátorů a tisíce elektrických komponentů (European Commission, EEAS). Dne 24. srpna Komise schválila 6,1 mld. EUR na ukrajinskou protivzdušnou a protiraketovou obranu (European Commission). Jenže červnová výzva dárcům zároveň přiznala, že prostředky Ukrajinského fondu na podporu energetiky jsou už plně rozdělené a nepokryté zimní potřeby přesahují 650 mil. EUR (energy.ec.europa.eu). Ještě horší je fyzické omezení: výroba velkých transformátorů pro napětí 330 až 750 kV trvá 12 až 18 měsíců (DIIS). Peníze lze poslat během týdnů. Funkční zařízení nikoli.

Třetím nástrojem je protivzdušná obrana a právě zde je mezera největší. Zelenskyj 8. srpna řekl, že existuje dohoda se Spojenými státy o měsíčních dodávkách interceptorů Patriot, jejich objem ale podle něj nestačí (Euromaidan Press). Švédsko-dánský systém krátkého dosahu má dorazit až za dalších 12 měsíců (regeringen.se).

Závod o náhrady

Nejkonkrétněji zatím reagují severské a pobaltské státy. Švédsko v červnu vyčlenilo téměř 1,5 mld. SEK (asi 130 mil. EUR) na ukrajinské dodávky energie, hlavně přes generátory, baterie a práci Mezinárodní agentury pro atomovou energii v oblasti jaderné bezpečnosti (regeringen.se). Litva 28. srpna dodala do Kyjeva a Žytomyru 28,31 tuny síťového vybavení, včetně transformátorů a přepěťové ochrany (Ukrainska Pravda, Censor.NET). Finsko vložilo 40 mil. EUR do iniciativy PURL, tedy nákupního kanálu NATO, přes který se pro Ukrajinu pořizuje americká protivzdušná technika (defmin.fi).

Ruskou výhodou je čas. Evropa dokáže Ukrajině poslat peníze rychleji, než umí vyrobit transformátory nebo rozšířit protivzdušnou ochranu nad tisíce malých cílů. Pokud interceptory a síťové vybavení dorazí dřív, než začne souvislá série útoků, tato výhoda se zmenší. Výrobní lhůty ale naznačují, že se nezmenší dost.