Rusko míří na lotyšský volební práh

Lotyšsko bude volit 3. října 2026. O křesla v Saeimě, tedy lotyšském parlamentu, se uchází čtrnáct kandidátních listin a několik stran se v průzkumech pohybuje kolem pětiprocentní hranice nutné pro vstup do sněmovny (Saeima, CVK). Do baltského mediálního prostoru mezitím pronikají ruské nepřátelské narativy. Otevřená zůstává otázka, zda někdo dokáže jejich dopad změřit dřív, než voliči dorazí k urnám.

Veřejně dostupné důkazy neukazují na prolomení volebních systémů ani na přímou manipulaci výsledků. Ukazují na hůře měřitelný problém: dlouhodobou snahu oslabit důvěru, kterou voliči potřebují, aby mohli posuzovat strany a věřit samotnému procesu. Ruské ministerstvo zahraničí šířilo tvrzení, že baltské státy chystají „masové deportace“ rusky mluvících obyvatel. Litva, Lotyšsko a Estonsko proti tomu společně diplomaticky protestovaly a označily tato tvrzení za smyšlená (Lrytas, Labdien.lv). Estonsko si kvůli stejné kampani zvlášť předvolalo ruského zástupce (ERR Estonia).

V lotyšských komentářích se už samotná účast ve volbách popisuje jako bezpečnostní otázka. Dezinformace totiž mohou podporovat apatii, podezřívavost vůči institucím i pochybnosti o tom, zda je kampaň férová (IR). Cílem nemusí být otočit výsledek. Stačí přimět část lidí, aby zůstali doma nebo výsledku nevěřili, a v roztříštěných volbách mohou o přežití stran rozhodnout malé rozdíly v účasti.

Lidé a sítě, nejen hesla

Veřejné informace ukazují také na organizovanou aktivitu za samotnými narativy. Lotyšská bezpečnostní služba VDD požádala prokuraturu, aby obžalovala čtyři osoby kvůli podezření, že prostřednictvím prokremelské sítě „Baltští antifašisté“ sbíraly zpravodajské informace pro Rusko (VDD Latvia). V Litvě televize TV3 uvedla, že náboráři nabízeli peníze za záběry pořízené u vojenského cvičiště Pabradė. Takový materiál by se později dal použít jako údajný „důkaz“, že směrem k Rusku startovaly drony (TV3).

Vzorec je srozumitelný: vyrobit pochybnosti o právech menšin a vojenských záměrech, a pak nechat demokratické společnosti, aby se pod tlakem voleb hádaly samy se sebou. Polská státní tisková agentura popsala podobné postupy na jiné hranici NATO, včetně obrázků vytvořených umělou inteligencí na TikToku a narativů útočících na výdaje na obranu před summitem v Ankaře (PAP). Stejný ruský tlak popisuje několik zemí. Jen Lotyšsko mu ale čelí uprostřed roztříštěného parlamentního souboje, v němž může několik tisíc hlasů rozhodnout, kdo se do parlamentu vůbec dostane.

Kde nástroje fungují a kde nestačí

Evropa si od roku 2022 vybudovala několik vrstev obrany. Akt o digitálních službách, tedy unijní zákon, který velkým platformám ukládá posuzovat rizika pro volby a veřejnou debatu, dává Evropské komisi dohled nad tím, jak platformy řeší systémové hrozby (DSA). EU zakázala vysílání RT a Sputniku (Council Regulation 2022/350). Přímo v Rize sídlí také Centrum excelence NATO pro strategickou komunikaci (NATO StratCom COE).

Tyto nástroje fungují proti cílům, které lze jasně označit. Na platformy může Komise tlačit podle aktu o digitálních službách. Vysílatele lze zakázat nařízením Rady. Špiony lze stíhat, jak ukazuje případ VDD. Slabé místo leží mezi tím: šifrované kanály, klonované zpravodajské weby, polouzavřené skupiny na sociálních sítích a placení prostředníci, u nichž je těžké prokázat původ a ještě těžší zasáhnout včas. První právní reakce na informační operaci stále zůstává hlavně na národních úřadech. Ty se pohybují rychlostí vyšetřování, ne rychlostí volební kampaně.

Co voliči stále nedostali

Veřejný záznam obsahuje diplomatické protesty, varování bezpečnostních služeb a mediální analýzy. Neobsahuje ale forenzní zprávu platforem, která by ukázala, které sítě narativy šířily a kolik lidí zasáhly. Neukazuje ani to, zda se postoje voličů změnily. Hlasy, jimiž se ruský narativ nejčastěji ohání, tedy rusky mluvící obyvatelé Lotyšska a Estonska, přitom ve veřejné debatě o jejich údajném pronásledování většinou chybějí.

Hrozba je věrohodná a úřední obavy mají základ. Před 3. říjnem ale voliči potřebují od tří aktérů víc než obecná varování. VDD může zveřejnit důkazy o hrozbě tak, aby neohrozila živé kauzy. Platformy spadající pod akt o digitálních službách mohou zveřejnit data o dosahu a odstraňování koordinovaných kampaní namířených na lotyšské voliče. Evropská komise pak může veřejně říct, zda se v Lotyšsku používají nástroje aktu pro ochranu integrity voleb. Varování bez veřejných důkazů totiž riskují, že se stanou přesně tím, před čím varují: dalším důvodem, proč institucím nevěřit.