Rusko zvažuje dronovou provokaci

Litevský ministr obrany Robertas Kaunas ve středu uvedl, že vojenská rozvědka má informace o tom, že Rusko zvažuje útok pod falešnou vlajkou proti kritické infrastruktuře v Pobaltí za použití ukořistěných dronů ukrajinské výroby (LRT, Kyiv Independent). Varování bylo formulováno opatrně: Litva podle něj „sleduje fázi plánování“, Rusko se ale k útoku nerozhodlo, není známo žádné datum a bezprostřední hrozba není jistá (15min, BNS). Podstatné na litevském varování je to, že pojmenovává slabé místo NATO: schopnost rychle prokázat, kdo zbraň odpálil, dříve než se spojenci stačí politicky rozejít.

Jak může dron vypadající jako ukrajinský koupit Moskvě čas

Představme si zásah elektrické rozvodny v Pobaltí. Záchranáři najdou trosky s ukrajinským značením. Agentury začnou psát o „ukrajinském dronu“. Během několika hodin se politická otázka posune od „kdo ho vypustil?“ k „mohla za to Ukrajina?“. Moskva by tím svého cíle dosáhla ještě předtím, než vyšetřovatelé dorazí na místo.

Kaunas popsal i mechanismus. Ukrajinské dronové útoky na ruském území znamenají, že Moskva získala ukrajinské drony a součástky, ať už zachycené za letu, nebo vyzvednuté z míst dopadu. Z těchto dílů by Rusko mohlo sestavit zbraň, která bude působit ukrajinsky (LRT, AeroTime). Smyslem by bylo zmást původ útoku, popřít ruskou účast a donutit NATO k debatě o tom, kdo dron vypustil, ještě předtím, než se spojenci stihnou sladit.

Nedávné incidenty na východním křídle NATO ukazují, jak široký tento prostor už dnes je. Rumunské F-16 dvakrát vzlétly kvůli dronům poblíž delty Dunaje; armáda je dokázala zachytit a reagovat, aniž bylo v té chvíli jasné, kdo je vyslal (Adevărul, RBC Ukraine). Seriózní určení původu útoku vyžaduje radarové stopy, analýzu trosek, sdílení zpravodajských informací mezi spojenci a rekonstrukci místa odpalu, nejen značení na nalezených dílech (DW). Státy v první linii umějí hrozbu zachytit a vyslat letadla. Prokázat původ trvá výrazně déle.

Problém důkazu

Litva nasadila vojáky k ochraně terminálu na zkapalněný zemní plyn v Klaipėdě, elektrického propojení LitPol Link a přečerpávací elektrárny Kruonis (tv3.lt). Litevské ministerstvo zahraničí zároveň požádalo NATO a EU, aby na východním křídle posílily sledování, protidronové systémy a odolnost infrastruktury (Delfi). Červencové pokyny Evropské komise z roku 2026 k unijní směrnici o odolnosti kritických subjektů, tedy k právu, které členským státům ukládá chránit nezbytnou infrastrukturu, už zahrnují i dronové útoky a hybridní hrozby (European Commission). Unijní právo ale může státy tlačit k lepší ochraně cílů. Nedokáže jim říct, kdo zaútočil.

Právě na této otázce naráží bezpečnostní politika NATO i EU na svůj rozhodovací mechanismus. Článek 5 Severoatlantické smlouvy, tedy klauzule kolektivní obrany dosud použitá jen jednou po útocích z 11. září, vyžaduje politickou shodu spojenců (NATO). Sankce v zahraniční politice EU vyžadují jednomyslnost, takže je může zablokovat jediný stát (Council of the EU). V obou případech vlády potřebují dostatečně jistý důkaz, než veřejně ukážou na Rusko. Útok pod falešnou vlajkou funguje právě tak, že tento důkaz zdrží natolik dlouho, aby se politická soudržnost začala drolit.

Finská média připomněla výmluvnou paralelu: takzvané mainilské výstřely, sovětskou pohraniční provokaci z roku 1939. Uspěla ne proto, že by byla přesvědčivá, ale proto, že falešný příběh rozšířila rychleji než pravdu (Yle). U atribuce útoku tedy nerozhoduje jen kvalita důkazů, ale i rychlost, s jakou se k nim spojenci dokážou dobrat.

Ve dvou slovenských médiích, která litevské varování převzala, se pochybnost, již by Moskva chtěla zasít, zatím neobjevila. Obě zprávu popsala jako ruskou hrozbu, nikoli jako důvod zpochybňovat Ukrajinu (Aktuality.sk, Denník N). Dnes tato shoda drží. Otázkou, kterou Litva před NATO staví, je, zda vydrží i první zmatené hodiny po útoku, kdy trosky vypadají ukrajinsky a sociální sítě běží rychleji než forenzní týmy.

NATO má na východním křídle vojáky, letadla i plány na ochranu infrastruktury. Ve veřejně dostupných informacích ale zůstává odkrytá slabina: hodiny mezi nálezem trosek, důkazem a politickou shodou. Litva tuto mezeru pojmenovala. Žádný spojenec zatím nenavrhl postup, který by ji uzavřel.