Ruské lodě kryjí stínové tankery

U německého ostrova Fehmarn kotví ruský torpédoborec. Korvety vyzbrojené střelami s plochou dráhou letu doprovázejí sankcionované ropné tankery Finským zálivem. Velitel estonského námořnictva říká, že vstupovat na palubu těchto lodí je už příliš nebezpečné. V Baltském moři, jehož pobřeží dnes téměř celé patří státům NATO, Rusko obrátilo logiku odstrašení: jeho válečné lodě chrání tankerovou flotilu, kterou mají sankce EU vyřadit z provozu, a evropská námořnictva ustupují, aby neriskovala přímý střet.

Co doprovod spustilo

Jádrem sporu je ruská „stínová flotila“: staré tankery plující pod výhodnými vlajkami, které vozí ruskou ropu navzdory západním cenovým stropům. Evropská unie jich v několika sankčních balících zařadila na seznam stovky (Ashurst). Zapsat loď na sankční seznam je ale jiný úkol než ji zastavit na moři.

Zlom přišel v prosinci 2024, kdy finské úřady ve Finském zálivu zadržely tanker Eagle S kvůli podezření, že poškodil podmořské kabely (ACLED). Severský stát tím poprvé fyzicky uplatnil svou pravomoc vůči lodi ze stínové flotily. Rusko odpovědělo vojenskou silou. V červnu 2025 už korveta Boiky doprovázela sankcionované tankery Lamanšským průlivem (Naval News). Na jaře 2026 držely ve Finském zálivu stálou hlídku dvě až tři ruské válečné lodě. Velitel estonského námořnictva Ivo Vark uvedl, že riziko zadržení plavidel stínové flotily je nyní „příliš vysoké“ (Kyiv Independent).

U Německa se torpédoborec Severomorsk na začátku května postavil poblíž Fehmarnu. Berlín v reakci vyslal průzkumnou loď Oste, která plula s vypnutým transpondérem. Německé ministerstvo obrany popsalo účel Moskvy otevřeně: „monitorovat a zajišťovat vlastní stínovou flotilu“ (NDR, Der Spiegel).

Švédsko je výjimkou. Jeho pobřežní stráž od března kontroluje lodě podezřelé ze zapojení do stínové flotily u Trelleborgu a opírá se přitom o námořní bezpečnostní právo, ne přímo o sankce (SVT). Švédové ale nastupují na paluby daleko od ruských námořních hlídek. Právě tato geografická vzdálenost je v celém příběhu podstatná.

Mezera mezi seznamem a právem

Stínová flotila odhaluje strukturální slepé místo evropské bezpečnosti. Sankce EU mohou určit konkrétní plavidla a zakázat jim vstup do přístavů. Operace NATO Baltic Sentry sleduje podmořskou infrastrukturu. EMSA, tedy Evropská agentura pro námořní bezpečnost, poskytuje družicové sledování. Žádná z těchto institucí ale nemůže vstoupit na palubu lodi.

Tato pravomoc patří národním pobřežním strážím, které postupují podle Úmluvy OSN o mořském právu, známé jako UNCLOS. Ta nezná kategorii „sankcionovaná loď“ jako samostatný důvod k zastavení plavidla. Evropské státy proto improvizují: jako právní spouštěč používají falešnou registraci, spornou vlajku nebo bezpečnostní nedostatky. Rusko tuto mezeru už začalo uzavírat tím, že tankery stínové flotily přeregistrovává pod ruskou vlajku, čímž oslabuje argument o „lodi bez státní příslušnosti“, na němž zadržovací operace často stojí (ACLED).

Tři státy drží veto

Ministři zahraničí pobaltských a severských zemí podepsali na konci května Sopotskou deklaraci, která žádá „rozhodné kroky“ včetně úplného zákazu námořních služeb pro vývoz ruských energií (Polish MFA). Opatření s nejtvrdším dopadem, tedy úplný unijní zákaz pojištění, přepravy a údržby lodí vezoucích ruskou ropu, ale blokují Řecko, Kypr a Malta, jejichž lodní průmysl má na těchto službách přímý finanční zájem (Greek Reporter).

Rozhodnutí v unijní zahraniční politice podle společné zahraniční a bezpečnostní politiky, zkráceně CFSP, vyžadují jednomyslnost. Vetovat je tedy může jediný stát. Nejnovější sankční balík vytvořil právní rámec pro zákaz, jeho spuštění ale podmínil „jednomyslnou dohodou“. V praxi to znamená odklad na neurčito. Evropská komise ho chce vrátit do příštího balíku, očekávaného na konci června. Ověřené informace o tom, že se postoj blokující trojice změnil, zatím nejsou.

Jezero s dírou

Unijní sankce byly postavené na změně obchodních pobídek: odebrat pojištění a přístup do přístavů, tím udělat obcházení pravidel nerentabilním. Tento systém ale nevznikal pro situaci, v níž sankcionované tankery proplouvají spojeneckými vodami pod ochranou válečných lodí. NATO sleduje, ale nevymáhá sankční právo. EU určuje sankcionovaná plavidla, ale nemůže je zastavit. Pobřežní stráže zastavit mohou, jenže riskují střet s ozbrojeným doprovodem. Podle Atlantic Council má aliance i po vstupu Finska a Švédska jasnou konvenční převahu, stále však nedokáže odstrašit hrozby, které zůstávají těsně pod prahem otevřené války (Atlantic Council).

Baltské moře mělo být jezerem NATO. Jestli evropský sankční režim zůstane právním rámcem na papíře, nebo se začne vymáhat i na vodě, závisí na jedné věci: zda příští sankční balík prolomí středomořské veto dřív, než se ruský model námořního doprovodu stane trvalou praxí.