Ruský dron zasáhl sklad v Černobylu

Krátce po druhé hodině ráno 7. června zasáhl ruský dron Šáhid příjmovou budovu ukrajinského Centralizovaného úložiště vyhořelého jaderného paliva, tedy areálu v černobylské uzavřené zóně, kde Ukrajina skladuje použité palivo z reaktorů. Radiace neunikla. Menší požár hasiči uhasili do hodiny. Generální ředitel Mezinárodní agentury pro atomovou energii Rafael Grossi útok označil za „hluboce znepokojivý“ a upozornil, že jaderný materiál byl uložen „jen několik metrů od napadené budovy“ (Infobae). Polsko v reakci vyslalo do vzduchu stíhačky. Jeho armáda incident vyhodnotila jako skutečnou hrozbu. Mezinárodní humanitární právo přitom zařízení, které bylo zasaženo, výslovně nechrání.

Co dron minul

Zasažená budova slouží jako logistická příjmová hala. Přijíždějí do ní kontejnery s palivem, než se přesunou do skladovacích komor. Ukrajinský jaderný provozovatel Enerhoatom potvrdil, že v době zásahu uvnitř žádné vyhořelé palivo nebylo. Polské radiační monitory nezaznamenaly změnu běžných hodnot. Nikdo ze zaměstnanců nebyl zraněn.

Nejasné zůstává, jak blízko výbuch dopadl od uloženého jaderného materiálu. Grossi mluvil o „metrech“, žádné nezávislé měření ale zatím zveřejněno nebylo. MAAE na místo vyslala inspekční tým. K 8. červnu jeho závěry ještě nebyly veřejné. Rozdíl mezi pěti a sto metry od uzavřených kontejnerů s vyhořelým palivem zásadně mění posouzení rizika; rozhodnout to mohou až inspektoři.

Právní mezera spící od roku 1977

Mezinárodní humanitární právo má pro ochranu jaderných zařízení za války jedno zvláštní pravidlo: článek 56 Dodatkového protokolu I k Ženevským úmluvám, tedy smlouvy z roku 1977 upravující vedení ozbrojených konfliktů. Chrání „jaderné elektrárny vyrábějící elektrickou energii“ před útokem. Úložiště vyhořelého paliva elektřinu nevyrábí. Podle doslovného znění smlouvy proto do působnosti článku 56 nespadá.

Druhá relevantní mezinárodní dohoda, Úmluva o fyzické ochraně jaderného materiálu, situace ozbrojeného konfliktu výslovně vyjímá.

Mimo provozované reaktory tak zůstává celý jaderný palivový cyklus bez zvláštní válečné ochrany. Obohacovací závody, výzkumné reaktory ani úložiště vyhořelého paliva nemají závazný právní štít pro dobu války. Tato mezera se netýká jen Ukrajiny. Vlastní úložiště vyhořelého paliva, přepracovatelská zařízení a výzkumné reaktory provozují i členské státy EU. Pokud útok na jaderný objekt, který není reaktorem, nenaráží na žádný zvláštní zákaz, vzniká tím precedens pro jakýkoli budoucí konflikt.

Článek 56 odst. 6 státům ukládá, aby „uzavíraly další dohody poskytující dodatečnou ochranu“ zařízením obsahujícím jaderný materiál. Od vstupu smlouvy v platnost tato věta zůstala nevyužitá. Nejednal podle ní žádný stát, žádná instituce EU ani žádný mezinárodní orgán.

Tlak na její otevření roste. Už 8. května se v černobylské uzavřené zóně zřítil dron a způsobil rozsáhlý lesní požár. Nyní dron vybuchl uvnitř perimetru komplexu s vyhořelým palivem. Každý podobný incident se přibližuje k jadernému materiálu.

Co MAAE může udělat a co nemůže

Útok přišel den před zasedáním Rady guvernérů MAAE, pětatřicetičlenného rozhodovacího orgánu agentury, ve Vídni. Ukrajina požádala, aby se incident dostal na program jednání.

Možnosti Rady jsou ale omezené samotnou konstrukcí systému. MAAE nemůže ukládat sankce. Může dokumentovat, odsoudit a postoupit věc Radě bezpečnosti OSN, kde má Rusko právo veta. Grossiho „sedm nepostradatelných pilířů jaderné bezpečnosti“, rámec představený v roce 2022 pro ochranu jaderných lokalit v konfliktu, stanoví principy, ale nemá právní sílu.

Polská reakce ukazuje ještě jednu slabinu evropského systému. Polské ozbrojené síly útok vyhodnotily jako možnou vojenskou hrozbu a vyslaly stíhačky. Přeshraniční jaderné varovné systémy EU, budované po černobylské havárii z roku 1986, se však spouštějí ve chvíli, kdy stoupnou naměřené hodnoty radiace. Ty zůstaly normální. Systém tedy fungoval tak, jak byl navržen. Nebyl ale navržen pro situaci, kdy zbraň vybuchne uvnitř komplexu s jaderným materiálem, aniž by došlo k úniku.

Inspekční zpráva MAAE může tuto otázku vynést naplno: evropská infrastruktura pro jaderné mimořádné události vychází z předpokladu, že nebezpečí a radiace jsou totéž. Dron, který dopadne několik metrů od vyhořelého paliva bez radiologického úniku, spadá do kategorie, kterou systém neumí pojmenovat.

Výsledek zasedání Rady guvernérů zatím není veřejný. Žádný členský stát EU nedal najevo ochotu využít článek 56 odst. 6. Ustanovení, které vyzývá k širší ochraně jaderných lokalit, existuje od roku 1977. Žádná vláda podle něj dosud nepostupovala.