Ruský plyn roste navzdory útlumu

Loděnice Fayard na dánském ostrově Fyn přijímá do suchého doku a opravuje tankery, které převážejí ruský zkapalněný zemní plyn. Žádné pravidlo EU jí to nezakazuje. Podnik podle WirtschaftsWoche kontroluje každou loď proti sankčním seznamům a plavidla, která na nich jsou, odmítá. Dánská premiérka situaci označila za „nepochopitelnou“, ale dokud se nezmění pravidla EU, nemá právní nástroj, jak tomu zabránit.

Právě tento rozdíl mezi politickým záměrem a právní realitou dnes vystihuje evropské energetické sankce. Rusko v prvním čtvrtletí roku 2026 stále dodávalo 17,3 % dovozu LNG do EU, tedy zkapalněného plynu přepravovaného loděmi (Eurostat). Podle monitorovacích dat ACER, evropského energetického regulátora, se tyto dovozy na začátku roku 2026 meziročně zvýšily o 11 % a po zavedení nových omezení v březnu vzrostly ještě o dalších 17 % (Euronews). Unie ruský plyn oficiálně postupně opouští. Fyzické objemy se zatím pohybují opačným směrem.

Proč postupné ukončení pouští dovnitř víc plynu

LNG je zemní plyn ochlazený do kapalné podoby, aby se dal přepravovat lodí místo potrubím. K tomu nestačí samotný nákup plynu: řetězec zahrnuje tankery, suché doky, opravy trupů, přístavní služby, pojištění, terminálové skladování a také regasifikaci, tedy přeměnu kapaliny zpět na plyn pro potrubní síť. Čtrnáctý sankční balík EU, přijatý v červnu 2024, uzavřel jen jeden článek tohoto řetězce. Zakázal evropským terminálům překládku ruského LNG k dalšímu vývozu do zemí mimo Unii (Rada EU). Nezakázal však ruský LNG nakoupený pro spotřebu v Evropě a nedotkl se služeb pro lodě (EEAS).

Od března 2026 jsou zakázány nové kontrakty na ruský plyn. Starší smlouvy, uzavřené před tímto zákazem, ale mohou běžet dál až do přísnějších termínů v roce 2027; úplný zákaz dovozu se neočekává dříve než v lednu téhož roku (Euronews). Právě toto přechodné období vysvětluje růst objemů. Odběratelé s existujícími smlouvami mají motivaci brát dodávky, dokud je právní cesta otevřená, a část z nich si pravděpodobně vytváří zásoby před uzavřením okna. Fayard neprodává plyn, ale údržbu lodí. Pohybuje se v prostoru, který unijní právo záměrně nechalo otevřený.

Mezery nejsou jen v Dánsku

Fayard není jediným příkladem. Belgický terminál Zeebrugge, provozovaný společností Fluxys, nabízí skladování, nakládku i regasifikaci. Tyto služby mohou obsluhovat ruský LNG, který vstupuje do EU pro domácí spotřebu, tedy přesně tu trasu, kterou sankce ponechaly stranou (Fluxys, Rada EU). Loděnice udržuje tanker v provozu. Terminál mění jeho náklad v použitelný plyn. Ani jedna služba pod sankce nespadá.

Politika se tu štěpí podle obchodních zájmů. Francie je největším vstupním bodem LNG v Evropě: v roce 2025 dovezla podle Les Énergies Renouvelables 249 TWh LNG, což pokrylo 56 % francouzské spotřeby plynu. TotalEnergies má navíc nákupní kontrakt s ruským projektem Yamal LNG až do roku 2032 (Executive Digest). Španělsko má šest regasifikačních závodů a největší vstupní kapacitu LNG v EU; tamní provozovatelé přístavů veřejně varují, že rychlý zákaz by mohl zvýšit ceny a posílit závislost na dodavatelích ze Spojených států (upday Spain). Francie a Španělsko mají na pomalejším harmonogramu přímý finanční zájem. Pobaltské státy tlačí opačným směrem: chtějí rychlejší úplný zákaz, protože podle nich zbývající dovozy dál financují ruskou válečnou ekonomiku (english.nv.ua).

Do lednového termínu roku 2027 zbývá Bruselu šest měsíců. Vážnost evropského postoje neprověří další politické prohlášení, ale konkrétní pravidla: zda starší kontrakty přijdou o výjimku dříve, zda terminálům přibudou povinnosti u nákladů ruského plynu a zda loděnice na dánském Fynu bude moci dál obsluhovat tankery, které je vozí.