Rutte láká Trumpa na 5% obranu

Generální tajemník NATO Mark Rutte strávil tento týden tři dny ve Washingtonu, aby Donald Trump příští měsíc neproměnil summit v Ankaře ve veřejný proces s evropským spoléháním na Ameriku. Sešel se s Trumpem, vysokými představiteli administrativy i členy Kongresu (NATO). Jeho sdělení bylo jednoduché: evropské výdaje rostou a spojenci americkou výtku slyšeli (Euronews, KSAT). Slabina nové alianční dohody je v tom, že politicky funguje dobře, protože Trump vidí jasné číslo. Vojensky je však křehčí: spojenci se pořád neshodli, co přesně se do výdajů počítá, kdo zaplní mezery ve schopnostech a jak se splnění slibu vynutí.

Cíl, který svádí k tvořivému účetnictví

Závazek, který Rutte ve Washingtonu prodává, spojenci přijali na haagském summitu NATO: do roku 2035 mají vydávat 5 % HDP na obranu a výdaje s obranou související. Z toho 3,5 % má jít na základní vojenské potřeby a 1,5 % do širšího koše, který zahrnuje infrastrukturu, kybernetickou odolnost, civilní připravenost a obranný průmysl (NATO, BBC). Právě druhý koš otevírá účetní spory. Vlády mohou přeznačit modernizaci železnic, opravy přístavů nebo rozpočty na zvládání katastrof jako obranný příspěvek, aniž by koupily jedinou raketu.

Rutteho čísla v souhrnu nejsou fiktivní. Podle jeho vystoupení po jednání ministrů obrany zvýšili evropští spojenci a Kanada v roce 2025 základní obranné investice v reálném vyjádření o více než 90 mld. USD (NATO). Starší hranici 2 % dnes plní všech 32 spojenců (Atlantic Council). Rutte sám ale upozorňuje, že „samotné peníze nezastaví rakety ani tanky“ a že summit v Ankaře musí přinést nasaditelné schopnosti, nejen rozpočtové položky (NATO).

Španělsko ukazuje problém definic nejčistěji. Madrid tvrdí, že alianční cíle ve schopnostech dokáže splnit zhruba při 2,1 % HDP, a chce, aby se do koše odolnosti počítaly kybernetika, telekomunikace i výdaje na reakci při katastrofách (Index.hr). Podle Brussels Times bylo Španělsko jediným spojencem, který haagský závazek 5 % nepodepsal (Brussels Times). Pokud se takový výklad rozšíří, z cíle se stane nabídka národních účetních preferencí, ne společný vojenský standard.

Německo představuje opačnou podobu téhož napětí. Berlín argumentuje tím, že jako logistická páteř NATO musí považovat silnice, mosty a přístavy za skutečné obranné investice. Říká tomu „Gesamtverteidigung“, tedy celková obrana (BMVg). Logika dává smysl: posily směřující na východ pojedou přes německou infrastrukturu. Zároveň však takový výklad ulehčuje rozpočtovou politiku vládě, která čelí finanční mezeře 42 mld. EUR a varováním auditorů před plýtváním v zakázkách, zatímco výdaje rostou (Tagesschau).

Mezery ve schopnostech za rozpočtovými čísly

Rutteho cesta má konkrétní důvod. Spojené státy přehodnocují rozmístění svých sil v Evropě a Rutte připustil, že Washington upravuje své příspěvky do aliančního Force Modelu, tedy plánu, který určuje, které země poskytnou jaké jednotky a prostředky. Část mezer mají převzít spojenci (NATO). Pokud se americká protivzdušná obrana, zpravodajské kapacity, logistika a velitelské prostředky přesunou směrem k Indo-Pacifiku, evropské státy je budou muset nahradit, nebo přijmout slabší odstrašení na východní hranici s Ruskem.

Itálie ukázala jiný rozměr debaty o sdílení břemene. Poté co Rutte řekl, že z Itálie odletělo zhruba 500 amerických letadel na podporu operací proti Íránu, ministr obrany Guido Crosetto trval na tom, že Řím povolil pouze technické a logistické lety, nikoli bojové mise. Nabídl také, že parlamentu předloží přehled let po letu (Open, Adnkronos). Opoziční strany chtěly vědět, zda bylo italské území použito k úderům bez vědomí parlamentu (Il Fatto Quotidiano). Epizoda zatím nemá jasné rozuzlení, ale odkrývá mezeru, kterou rozpočtové sliby nezachytí: základny, přelety a logistika mohou zemi vtáhnout do amerických operací dříve, než voliči pochopí, co se stalo.

Bez sankce za nesplnění cíle

Rutte si ve Washingtonu koupil čas, ne řešení. NATO nemá mechanismus, jak pokutovat nebo sankcionovat spojence, kteří hranice 5 % nedosáhnou; jde o summitový závazek, ne o vymahatelné ustanovení smlouvy (Defence Priorities). Neexistuje ani dohodnutá podrobná definice toho, co se vejde do 1,5% koše odolnosti. Každá vláda tak může jako obranu vykazovat silnice, přístavy, kybernetické programy nebo rozpočty civilní připravenosti (NATO Association of Canada). Trumpa může Rutte zvládnout. Převést rozpočtové sliby dvaatřiceti zemí na jednotky, zásoby a logistiku, které budou existovat dřív než příští krize, už ale není úkol, který vyřeší generální tajemník sám.