Sedm států EU brání zákaz motorů od 2035

Na jedné straně stojí Francie, Španělsko a pět menších zemí, které brání pevný termín chránící miliardové investice do baterií. Na druhé straně Německo, Itálie a část východní Evropy, které chtějí udržet spalovací motory déle při životě. Důvody se liší a jen zčásti souvisejí s klimatem.

Unijní nařízení 2023/851 spalovací motory formálně nezakazuje. Od roku 2035 ale stanoví emise CO2 u nových aut na nula gramů na kilometr, což v praxi znamená, že se budou moci prodávat jen bateriová elektroauta. V prosinci 2025 Evropská komise navrhla cíl oslabit na 90 %. Automobilky by tak zbylých 10 % mohly vyrovnat pomocí e-paliv, tedy syntetických paliv vyráběných ze zachyceného CO2, nebo biopaliv.

Dne 5. června podepsalo sedm zemí společné prohlášení na obranu původního cíle. Iniciovala ho francouzská ministryně pro ekologickou transformaci. Signatáři tvrdí, že v Radě EU drží blokační menšinu, tedy nejméně 35 % obyvatel Unie potřebných k zastavení návrhu. Jejich váha ale tuto hranici překračuje jen těsně. Odchod jedné země by celou koalici rozložil.

Francie nebrání klimatický princip, ale průmyslové sázky

Francouzská vláda vložila jen do bateriové továrny Verkor v Dunkerku 700 mil. EUR na dotacích a 880 mil. EUR ve veřejných půjčkách. Tyto peníze se vrátí jen tehdy, pokud termín roku 2035 donutí automobilky kupovat evropské baterie místo levnějších asijských.

Problém je v tom, že Renault, hlavní zákazník Verkoru, snížil objednávky z 12 GWh ročně na pouhé 3 GWh. Důvodem je cena: francouzské baterie jsou o 30-40 % dražší než korejské a čínské alternativy. Macronův původní cíl vybudovat do roku 2030 ve Francii kapacitu 100-120 GWh se nyní označuje za „nedosažitelný“. Francie pravidlo nebrání proto, že její strategie funguje. Brání ho proto, že jeho oslabení by odstranilo poslední regulační oporu, o kterou se tato strategie opírá.

Německý průmysl nemluví stejným hlasem jako kancléř

Kancléř Friedrich Merz chce pravidlo zrušit. Německý svaz automobilového průmyslu VDA odhaduje, že do roku 2035 může být ohroženo 225 000 pracovních míst. Studie Fraunhoferova institutu ISI z května 2026 ale zjistila, že více než 60 % německých automobilek už do elektrifikace výrazně investovalo a oslabení emisních norem považuje za „nejméně žádoucí opatření“.

Tyto firmy potřebují regulační jistotu, aby obhájily miliardy, které už utratily. Nejhlasitěji po uvolnění pravidel volají ti, kdo přechod odkládali a nyní chtějí více času.

Itálie: sázka jedné firmy na biopaliva jako národní strategie

Itálie prosazuje „třetí cestu“, podle níž by se auta poháněná biopalivy započítávala jako bezemisní. Hlavním příjemcem by byl energetický koncern Eni. Ten podle dostupných údajů během 18 měsíců absolvoval 13 schůzek s Komisí a od Evropské investiční banky získal 1 mld. EUR na přestavbu dvou rafinerií.

Zpravodaj Evropského parlamentu pro revizi pravidel Massimiliano Salini z Forza Italia a Evropské lidové strany navrhl zvýšit kredity pro biopaliva ze 3 % na 10 %. Ekologické organizace tvrdí, že tato pozice kopíruje požadavky průmyslového lobbingu.

Pro spotřebitele ale u biopaliv čísla nevycházejí. Jízda na 100 kilometrů s HVO, tedy hydrogenovaným rostlinným olejem a nejpokročilejším typem biopaliva, stojí v Itálii zhruba 11,30 €. To je přibližně o 52 % více než nabití elektroauta, které vychází na 7,40 €.

Dělicí linie vede mezi západem a východem

Nejlevnější nové elektroauto v Evropě, Dacia Spring za zhruba 16 900 €, odpovídá v Německu asi sedmi měsícům mediánové čisté mzdy. V Maďarsku se cena blíží dvěma rokům. Francie má program „sociálního leasingu“, který nízkopříjmovým domácnostem nabízí elektroauta za 100-200 € měsíčně a během dvou let dosáhl na 100 000 rodin. Žádná východní země Unie nemá srovnatelný nástroj.

Rozdíl je vidět i na prodejích. Dánsko, kde elektroauta tvoří zhruba 80 % nových registrací, nemá s termínem roku 2035 co ztratit. Maďarsko, kde bateriové továrny v roce 2025 prodělaly 136 mld. forintů a vláda nyní blokuje další rozšiřování čínských závodů, má důvod brzdit.

Co zůstává otevřené

Evropský parlament ani Rada EU zatím nehlasovaly. Trialog, tedy třístranné vyjednávání mezi Komisí, Parlamentem a Radou, které uzavírá podobu unijních zákonů, se nečeká před koncem roku 2026. Blokační menšina sedmi zemí je matematicky skutečná, ale křehká.

Evropa se tak pře o tempo přechodu v okamžiku, kdy její bateriové továrny prodělávají, část zaměstnanců čeká rekvalifikace bez ověřeného modelu a nejlevnější elektroauta stále přicházejí z Číny.