Arktický pakt brzdí americké sólo

Spojené státy, Kanada a pět severských členů NATO ve čtvrtek v Helsingborgu podepsaly společné prohlášení k bezpečnosti v Arktidě. Zavazují se v něm ke koordinované vojenské přítomnosti a sledování na dalekém severu. Navenek jde o společné odstrašení vůči Rusku a Číně. Méně viditelným účelem je vtáhnout jednostranné arktické ambice Washingtonu do mnohostranného rámce, zvlášť pokud jde o americké záměry kolem Grónska.

Dánský ministr zahraničí Lars Løkke Rasmussen tento manévr popsal otevřeně. Zapojit NATO „na dalekém severu a v Arktidě“ bylo podle něj pro Dánsko prioritou už roky. Rasmussen řekl novinářům, že doufá, že deklarace ukáže, že „všechny arktické země NATO vidí bezpečnostní situaci v Grónsku a kolem něj stejně“. Zvlášť pak odmítl odpovídat na otázky k přímému jednání s americkým ministrem zahraničí Marcem Rubiem o Grónsku. Tato větev rozhovorů podle něj „postupuje podle plánu“ v pracovní skupině zřízené v lednu.

Politický signál bez právních zubů

Signatáři se v prohlášení zavazují, že „prohloubí dialog“ a budou koordinovat vojenský výcvik. Formulace jsou politické, nikoli právně závazné. Text potvrzuje už existující operace NATO, včetně mise Arctic Sentry, tedy posíleného sledování spuštěného v únoru, letecké ochrany Islandu a předsunutých sil ve Finsku. Nevznikají z něj nové povinnosti. A nic v něm Spojeným státům nebrání jednat jednostranně mimo alianční rámec.

Tím, že je mezi signatáři uvedeno „Dánské království včetně Grónska a Faerských ostrovů“, zasazuje prohlášení Grónsko do struktury spojenecké suverenity. Zda by toto pojetí v reálném sporu o suverenitu aktivovalo článek 5 NATO, tedy klauzuli o společné obraně, zůstává právně nejasné.

Jednací stůl ve Washingtonu

Dánští, američtí a grónští představitelé od ledna jednají ve „vysoké pracovní skupině“ o konkrétních požadavcích Spojených států. Podle Den Korte Avis chce Washington tři nové vojenské základny v jižním Grónsku, v Narsarsuaqu a Kangerlussuaqu, a k tomu právo veta u velkých investičních projektů, aby mohl blokovat čínský a ruský kapitál. Dánsko i Grónsko požadavek na veto odmítají.

Grónská vláda přitom rozvíjí vlastní paralelní strategii. Ve stejném týdnu podepsalo Grónsko samostatné dohody o kritických nerostných surovinách s USA, Francií a EU a také s Kanadou. V dubnu grónský parlament jednomyslně odhlasoval převzetí dánského podílu 33 procent ve společnosti Greenland Airports International do ledna 2027. Nuuk si tím rozšiřuje okruh partnerů a zároveň zpřísňuje kontrolu nad vlastní infrastrukturou.

Evropa přihlíží zvenčí

Evropská unie u helsingborského stolu neseděla. Tři ze sedmi signatářů, Finsko, Švédsko a Dánsko, jsou členskými státy EU, koordinovaly se však přes NATO, ne přes Brusel. Arktická strategie Evropské komise z roku 2021 se soustředila na klima a udržitelnost. Bezpečnostněji pojatá aktualizace je teď v konzultaci, ale hotová má být až koncem roku 2026. Evropský parlament loni v listopadu velkou většinou hlasoval pro silnější arktickou politiku, včetně zvláštní jednotky v Evropské službě pro vnější činnost (EEAS). Parlamentní doporučení ale sama o sobě nevytvářejí kapacity.

Největší evropská vojenská mocnost zůstala v otázce suverenity nápadně tichá. Německý ministr zahraničí Wadephul se ve svých helsingborských vystoupeních soustředil na výdaje na obranu a Hormuzský průliv, zatímco Bundeswehr vyslal čtyři eurofightery do alianční mise v oblasti Grónska. Berlín posílá letadla, politice se vyhýbá.

Severské státy využily Helsingborg k tomu, aby americký unilateralismus zdražily a zviditelnily. Konstrukce, kterou vytvořily, je ale politickým signálem bez právního omezení pro Washington. Skutečnou právní pojistkou Grónska zůstává zákon o samosprávě z roku 2009, podle něhož každá změna politického statusu vyžaduje referendum. Tato pojistka je domácí, ne mnohostranná. Zda k ní alianční prohlášení přidají nějakou váhu, se ukáže na červencovém summitu v Ankaře, kde se arktické velitelské struktury a dělení nákladů mají posunout od slov k rozhodnutím.