Šest států staví rozpočtové veto

Německo, Rakousko, Dánsko, Finsko, Nizozemsko a Švédsko 27. srpna vyzvaly Evropskou komisi, aby ze svého návrhu sedmiletého rozpočtu ve výši 2 bilionů eur seškrtala „několik set miliard eur“ (Bundeskanzleramt). Za běžných okolností by šest vlád z sedmadvaceti znamenalo pohodlnou menšinu. U rozpočtu EU ale rozhoduje jednomyslně Rada, tedy členské státy, a šest koordinovaných odmítnutí proto není prohrané hlasování. Je to blokovací menšina s právem veta (EUR-Lex).

Komise navrhla, aby výdajový strop na roky 2028 až 2034, známý jako víceletý finanční rámec, činil 1,26 % hrubého národního důchodu EU (European Commission). Víceletý finanční rámec je závazný sedmiletý limit, který určuje, kolik může Unie celkem utratit. Do navržené částky se má vejít pětinásobné zvýšení výdajů na obranu, splácení dluhů z pandemické doby, nový fond konkurenceschopnosti, zemědělské podpory i kohezní peníze, tedy finance pro chudší regiony a infrastrukturu (ECFR). Šest čistých plátců tvrdí, že cena je příliš vysoká. Jak To Brief psal minulý měsíc, tento spor rozhodne o regionálním rozvoji, příjmech zemědělců i o rovnováze mezi státy, které do unijní pokladny víc odvádějí, a těmi, které jsou na jejích výdajích závislé.

Proč záleží na načasování

Předseda Evropské rady António Costa začal 25. srpna objíždět unijní metropole, aby si před říjnovou přípravou vyjednávacího rámce zmapoval červené linie jednotlivých vlád. Právě tento kompromisní dokument začíná politické postoje převádět do konkrétních čísel (Euronews). Společné prohlášení šesti zemí přišlo dřív, než Costa stačil vybudovat podporu kolem částky navržené Komisí. Posunulo výchozí bod jednání.

Ve Vilniusu Costa varoval, že lídři se musejí dohodnout do konce roku, jinak po vypršení současného rozpočtu hrozí mezery ve financování pro zemědělce, firmy a studenty (Yeni Şafak). Pokud termín nestihnou, současné výdajové stropy se automaticky prodlouží. Rozpočtový pád do prázdna by nenastal, ale nové peníze na obranu a konkurenceschopnost by také nepřišly (European Parliament).

Každý škrtá jinde, hlavně ne doma

Šest zemí se shodne na nižší celkové částce. Tím jednoduchá část končí, protože jejich chráněné zájmy se začínají rozcházet. Rakouský kancléř Christian Stocker říká, že čistí plátci nejsou „bankomat EU“, zároveň ale chce uchránit rakouský roční rabat i zemědělské podpory (Bundeskanzleramt Österreich). Švédsko trvá na tom, aby běžné výdaje zůstaly kolem 1 % HND, a hájí rabaty v hodnotě 8 až 11 miliard švédských korun ročně (Riksdagen). Finsko chce nižší strop, připouští ale vyšší obranné výdaje a podporuje některé nové unijní daně (Valtioneuvosto). Nizozemsko žádá tvrdší výběr priorit, jenže domácí koaliční politika dělá z otevřených škrtů v zemědělském rozpočtu riskantní téma (NOS).

Věta o „několika stech miliardách“ škrtů se píše snadno. Těžší je napsat větu, která řekne, co přesně se má seškrtat. Tu zatím v koalici šesti zemí nesepsal nikdo.

Na co by škrty dopadly

Rozpočtový obchod je přímý. Šest zemí chce nižší účet. Státy závislé na unijních fondech chtějí chránit obranu, kohezi i zemědělské výdaje. Rumunsko má například schválenou kohezní podporu ve výši 31,5 miliardy eur na dopravu, zelenou transformaci a sociální začleňování (European Commission). V praxi jde o dálnice, vodohospodářské systémy a pracovní místa v regionech. Rumunsko a Španělsko se proto připojily k bloku „přátel koheze“, který chce tyto toky peněz bránit (G4Media, El País).

Komise se tomuto střetu pokusila vyhnout návrhem nových příjmů na úrovni EU, od uhlíkových poplatků na hranicích po příspěvky firem. Podle Komise by měly vynést 58,5 miliardy eur ročně a zaplatit nové priority bez zvyšování národních příspěvků (European Commission). Jenže tyto daně nejsou peníze, které si Komise může jednoduše vybrat. Každý nový zdroj příjmů potřebuje jednomyslný souhlas Rady a ratifikaci ve všech národních parlamentech, což dává vládám i zákonodárcům druhé bojiště, kde mohou návrh zablokovat (European Parliament). Několik zemí ze šestice je už teď skeptických: Nizozemsko odmítá firemní odvod, Rakousko připouští nové příjmy jen tehdy, pokud nezvýší jeho vlastní zátěž (Officiele Bekendmakingen, Parlament Österreich).

Jednomyslnost dává šesti zemím silnou páku, zároveň je ale nutí ukázat vlastní rozpory. V říjnu bude Costův vyjednávací rámec vyžadovat víc než schopnost blokovat. Šestice bude muset dokázat, že „několik set miliard“ znamená skutečný seznam škrtů, nejen levnější titulek.